Dne 7. října 2019 se v prostorách Národní knihovny ČR uskutečnil seminář Informační technologie v knihovnách 2019, jehož hlavní náplní byl workshop Jak se připravit na změnu knihovního softwaru. Akci, které se zúčastnilo celkem 24 zájemců z ČR i ze Slovenska, uspořádala pražská organizace SKIP ve spolupráci s Národní knihovnou ČR, Knihovnou Jabok a Osvobozenou knihovnou, z. s.

Seminář zahájila PhDr. Linda Jansová, Ph.D., z Národní knihovny ČR. Po uvítání účastníků připomněla, že akce navazuje na seminář Evergreen v českých knihovnách (první proběhl v roce 2013), jehož záběr byl v roce 2018 díky diskusi Modely provozu knihovního softwaru očima knihoven jako jeho uživatelů tematicky rozšířen. Shrnula také výsledky ankety věnované svobodnému softwaru a jeho využití v českých knihovnách, kterou pro účastníky červnové valné hromady SKIP a návazné konference Architektura knihoven připravil spolek Osvobozená knihovna.

Teoretický úvod

Pak již následovalo vystoupení Mgr. Evy Cerniňákové z Knihovny Jabok, která se problematice informačních technologií v knihovnách věnuje na Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a zároveň je koordinátorkou společného katalogu SPOK. Ve své přednášce zdůraznila nejpodstatnější aspekty, které se vztahují k přípravě knihovny na změnu knihovního softwaru (systému). Připomněla, že tuto změnu je vhodné pojímat jako projekt. Je důležité si uvědomit, že se nejedná o záležitost jednotlivce, ale o týmovou práci. Podstatnou úlohu hraje jak komunikace se zřizovatelem, tak s pracovníky knihovny.

Úvodní část semináře

Mezi první přípravné kroky by mělo patřit vytvoření časového plánu (obecně se – počítáno od prvních úvah o změně – doporučuje uvažovat o cca 18 měsících), rozmyšlení strategie přechodu, stanovení rozpočtu, příprava knihovního fondu a rovněž příprava dat (je třeba zvážit, která data budou převáděna, zda půjde např. i o objednávky). U dosud neautomatizovaných knihoven je nutno přidat krok spočívající v získání předčíslí čárového kódu, sigly a vyřízení dalších administrativních záležitostí.

Je také nezbytné analyzovat situaci a směřování knihovny, potřeby uživatelů a širší komunity, pracovní postupy, dostupné finanční a personální zdroje a technické a technologické zázemí a možnost rozšíření spolupráce knihovny o další subjekty.

Při samotném procesu výběru softwaru doporučila přednášející věnovat dostatečnou pozornost vytvoření seznamu požadovaných funkcí, volbě způsobu provozu, stanovení hodnoticích kritérií, procesu získávání informací o dostupných softwarech (získávání informací by nemělo být pouze věcí vedení, měli by se na něm podílet i řadoví zaměstnanci), oslovení potenciálních dodavatelů (vypsání výběrového řízení) a v neposlední řadě hodnocení obdržených nabídek.

Pokud se týká praktické přípravy na změnu, podstatnými kroky jsou uzavření smlouvy, nastavení systému a převod dat, testování, školení pracovníků (s využitím vlastních dat knihovny), informační kampaň pro uživatele a zajištění rutinního provozu.

Ještě po změně (po tzv. dnu D, který se volí s ohledem na provoz knihovny) často následuje ladění funkcí (to obvykle trvá několik měsíců); nemělo by se zapomínat ani na hodnocení změny a na uzavření původního softwaru.

Po celou dobu přípravy i realizace změny je velmi důležité udržovat motivaci pracovníků knihovny, připomínat, proč je změna potřebná a co přinese pracovníkům i uživatelům. Přednášející také doplnila, že i v období po realizaci přechodu na nový software je žádoucí přemýšlet o dalším rozvoji, sledovat trendy i požadavky uživatelů a možnosti zapojení se do kooperativních projektů.

Všechny výše uvedené dílčí aspekty změny knihovního softwaru jsou podrobně rozebrány v nové online metodické příručce Připravujeme změnu knihovního softwaru, kterou připravil Knihovnický institut Národní knihovny ČR.

Mgr. Eva Cerniňáková z Knihovny Jabok

Organizace workshopu

V návaznosti na teoretické základy problematiky L. Jansová seznámila přítomné s organizací workshopové části semináře a především s cílem workshopu. Tím bylo jednak sdílet praktické zkušenosti vztahující se k provozu a změně knihovního softwaru, jednak zjistit, co je podle zkušeností účastníků workshopu při přípravě knihovny na změnu knihovního softwaru nejdůležitější.

Workshop byl založen na práci ve skupinách. Těch bylo celkem pět, z toho se ve čtyřech případech jednalo o pětičlenné skupiny a v jednom případě o skupinu čtyřčlennou. Do skupin byli účastníci rozděleni náhodně (na základě barvy kuličky, kterou si vylosovali při prezenci). Díky tomu byli ve skupinách zastoupeni pracovníci z různých typů knihoven.

Náplň dílny připravila E. Cerniňáková. Vycházela přitom jednak z obsahu diskuse Modely provozu knihovního softwaru očima knihoven jako jeho uživatelů, která se uskutečnila v říjnu 2019, jednak z workshopu Příprava projektu změny knihovního softwaru, který byl součástí pátého ročníku konference Elektronické služby knihoven, jenž proběhl v květnu 2019 ve Zlíně.

Otázky, kterým byla věnována pozornost, přihlášení obdrželi týden před seminářem, takže o různých dílčích aspektech tématu mohli přemýšlet předem a být na workshop informačně připraveni. Tato příprava zároveň přispěla k tomu, že bylo možné věnovat více prostoru samotným diskusím ve skupinách.

Práce ve skupinách probíhala tak, že každá skupina měla k dispozici otázky, ke kterým zvolený zapisovatel (jeden z členů skupiny) zaznamenával odpovědi všech členů skupiny. Po ukončení práce ve skupinách byly souhrnné výsledky zaznamenávány na papírovou tabuli (flipchart).

Nyní již uveďme konkrétní otázky, na které byly hledány odpovědi:

1. Název knihovny

2. Typ knihovny (veřejná, odborná, popř. možno více upřesnit)

3. Počet zaměstnanců (přepočtených úvazků)

4. Počet knihovních jednotek

5. Počet uživatelů

6. Vaše pozice v knihovně

7. Který knihovní software používáte (pokud víte, prosím upřesněte i jeho verzi)?

8. Od kterého roku Vaše knihovna tento software používá?

9. Kdo se o provoz softwaru ve Vaší knihovně stará (externí firma, zaměstnanci, popř. jak jsou činnosti rozděleny)?

10. V jaké podobě software provozujete (software jako služba, vlastní instalace na hardwaru na vlastním hardwaru, vlastní instalace na hardwaru u externí firmy, společná instalace softwaru používaná více knihovnami apod.)?

11. Jak velké personální kapacity věnujete ve své knihovně provozu knihovního softwaru?

12. Jak jste se stávajícím modelem provozu spokojeni? Vidíte v některých oblastech rezervy (pokud ano, jaké konkrétně)?

13. Čeho si na Vámi používaném knihovním softwaru ceníte?

14. Co považujete za jeho hlavní nevýhodu?

15. Uvažujete o změně knihovního softwaru (přechodu na zcela odlišný software nebo novou verzi stávajícího softwaru, pokud ji dodavatel nabízí)? Pokud ano, proč?

16. Jak byste při přechodu na nový knihovní software postupovali? Čím byste v rámci příprav začali? Kde byste hledali potřebné informace?

17. Co podle Vás představuje největší rizika přechodu na nový knihovní software (případně přechodu na novou verzi stávajícího softwaru)?

18. Uvažujete o zachování stejného modelu provozu knihovního softwaru nebo spíše o jeho změně?

19. Co považujete za důležité?

20. S čím si nevíte rady (potřebujete pomoci)?

21. Jaké jsou Vaše aktuální nebo dřívější zkušenosti v této oblasti (příklady dobré praxe, na co si dát pozor, co byste udělali jinak, kdybyste byli věděli, co víte teď)?

Byly tedy zařazeny jak otázky základní/identifikační (především název knihovny a základní statistické údaje o knihovně), tak otázky, jejichž smyslem bylo zjistit konkrétní fakta vztahující se k provozu aktuálně používaného knihovního softwaru i plány v této oblasti do budoucna a představy o jejich praktické realizaci.

Jedna ze skupin při práci

Výsledky práce skupin

Pokud se týká typu knihovny, 14 účastníků workshopu pracovalo ve veřejných knihovnách a zbylých deset v knihovnách odborných. Zastoupeni byli jak pracovníci malých knihoven (nejmenší byly dvě knihovny s jedním přepočteným úvazkem), tak pracovníci knihoven středních a velkých (největší knihovnou byla knihovna se 130 přepočtenými úvazky). Z hlediska velikosti knihovního fondu se rovněž jednalo o široké spektrum knihoven – dvě nejmenší knihovny disponovaly 26 tisíci svazky, naopak největší instituce 2,5 miliony knihovními jednotkami. Počet uživatelů se pohyboval od pouhých padesáti do čtyřiceti tisíc. Při prezentaci výsledků práce skupin byli účastníci požádáni o hrubou kategorizaci knihoven podle velikosti; takto bylo zjištěno následující rozložení: pět malých, dvanáct středních a sedm velkých knihoven.

Pokud se týká pracovního zařazení zúčastněných, v devíti případech šlo o vedoucí knihoven, v sedmi případech o systémové knihovníky a v osmi případech o knihovníky odborné (v případě, že daná osoba zastávala v knihovně více úloh, byla vybrána vyšší pozice, tj. např. pokud někdo byl vedoucí knihovny a zároveň systémový knihovník, je započítán mezi vedoucí knihovny; odbornými knihovníky jsou v tomto pracovním členění míněni všichni knihovníci, kteří nepracují na pozici systémového knihovníka).

Pestré bylo i zastoupení jednotlivých knihovních softwarů – osm knihoven používalo Clavius, šest Aleph, čtyři Virtuu a vždy po jedné knihovně další softwary (ARL, Bach, DaWinci (Medvik), OCLC-OLIB, Tritius a Verbis).

Nejdéle aktuálně používaným knihovním softwarem byl OCLC-OLIB (od roku 1996), nejkratší dobu (od roku 2019) byl v jedné z knihoven využíván Tritius. Nejčastěji (v pěti případech) se jako rok, od něhož je používán aktuální software, vyskytoval rok 2005.

Pokud se týká toho, kdo se o provoz softwaru v knihovnách stará, podařilo se identifikovat šest případů, kdy se o software stará knihovna vlastními silami (s využitím pracovní kapacity svých zaměstnanců), osm případů, kdy software spravuje externí subjekt, šest případů, kdy se o správu dělí pracovníci knihovny a externí subjekt, a konečně čtyři případy (vysokoškolské knihovny), kdy na správě spolupracují pracovníci knihovny s jinou organizační složkou instituce (výpočetním centrem).

Pokud jde o formu provozu softwaru, v sedmnácti případech knihovny využívají vlastní instalace a v sedmi případech se jedná o službu poskytovanou externím subjektem.

Z hlediska pracovních úvazků věnovaných správě knihovního softwaru se nejčastěji (v devíti případech) objevoval jeden úvazek, na druhém místě se (s šesti výskyty) umístil nulový úvazek (to souvisí s provozem zajišťovaným externě), na třetím místě (v pěti případech) dva úvazky. Ve třech knihovnách se problematice věnují pracovníci v rozsahu 1,5 přepočteného úvazku, v jedné knihovně se vyskytuje poloviční úvazek.

Na otázku, zda jsou se stávajícím způsobem provozu knihovního softwaru spokojeni, čtrnáct účastníků workshopu odpovědělo kladně (pět je určitě spokojeno, devět spíše spokojeno) a deset záporně (tři jsou spíše nespokojeni a sedm je určitě nespokojeno).

U následujících otázek – na rozdíl od těch dosavadních – již neplatí, že součet vyskytujících se odpovědí odpovídá celkovému počtu účastníků workshopu (tj. číslu 24); v těchto případech mohlo být uvedeno více odpovědí zároveň.

Na aktuálně používaném softwaru si účastníci cení především:

• otevřenosti dat ve smyslu přístupu do databáze (sedm výskytů);

• sdílené katalogizace (šest výskytů);

• jednoduchosti (šest výskytů);

• uživatelské přívětivosti (pět výskytů);

• spolehlivosti (čtyři výskyty);

• rychlosti (čtyři výskyty);

• funkčnosti (dva výskyty);

• podpory firmy (dva výskyty);

• rozšiřitelnosti (jeden výskyt);

• zajištěného vývoje a sledování trendů (jeden výskyt).

Z nevýhod byly zmiňovány:

• ukončený vývoj (devět výskytů);

• pomalost (sedm výskytů);

• zastaralý systém (šest výskytů);

• finanční náročnost (pět výskytů);

• nedostatečný vývoj (čtyři výskyty);

• malá možnost úprav (tři výskyty);

• skutečnost, že software obsahuje chyby (dva výskyty);

• komunikace s dodavatelem (dva výskyty);

• skutečnost, že systém není online (jeden výskyt);

• neergonomičnost (jeden výskyt);

• složitost (jeden výskyt);

• hardwarová náročnost (jeden výskyt).

Dvanáct účastníků workshopu zmínilo, že jejich knihovna uvažuje o změně knihovního softwaru (přechodu na zcela odlišný software nebo novou verzi stávajícího softwaru, pokud ji dodavatel nabízí), devět účastníků uvedlo, že o změnu plánuje výhledově, a pouze tři účastníci odpověděli, že změnu jejich knihovna nemá v plánu.

Při hledání odpovědi na otázku, jak by při přechodu na nový knihovní software postupovali, čím by začali a kde by hledali potřebné informace, účastníci uváděli:

• zkušenosti odjinud, tj. z jiných knihoven;

• analýzu dostupných knihovních softwarů;

• analýzu potřeb;

• analýzu procesů;

• požadavky zaměstnaců;

• praktické ukázky systémů;

• informace ze vzdělávacích akcí;

• zachování specifické funkcionality;

• zajištění financí.

Z rizik souvisejících se změnou knihovního softwaru bylo zmíněno:

• nezachování specifických funkcí;

• ztráta dat (nesprávná konverze dat);

• změna procesů;

• nedostatečnost hardwaru (a v souvislosti s tím vícenáklady);

• ztráta kontroly nad daty (cloud);

• panika.

Celkem 17 účastníků uvedlo, že je pro zachování stejného modelu provozu softwaru, pět účastníků pro zachování dosavadního modelu nebylo a zbylí účastníci neměli konkrétní názor nebo pro ně tato otázka nebyla důležitá.

V odpovědích na otázku, co považují při změně softwaru za důležité, účastníci zdůraznili následující body:

• důkladná příprava;

• mít předem dostatek informací;

• spolupráce knihoven;

• vhodné načasování;

• dobrá podpora ze strany dodavatelů;

• zajištěný vývoj;

• komunikace v rámci instituce;

• spokojenost uživatelů i zaměstnanců;

• funkčnost;

• důvěryhodnost dat (správné statistiky);

• kvalifikovaní školitelé;

• cena;

• nepanikařit.

Účastníci si podle svých vlastních slov nevědí rady s tím, jak:

• stanovit kritéria pro výběr;

• získat objektivní informace;

• podrobně analyzovat procesy a potřeby;

• správně převést data;

• správně nastavit nové procesy;

• sehnat peníze.

Na základě svých dosavadních zkušeností v této oblasti účastníci workshopu při změně knihovního softwaru doporučovali:

• provést dobrou přípravu, průzkum;

• provést důslednou kontrolu dat;

• perfektně formulovat požadavky do výběrového řízení;

• nezapomenout na zálohy;

• zhodnotit perspektivnost (vývoje) softwaru;

• spolupracovat při výběru se zaměstnanci;

• testovat;

• neuspěchat to;

• dát si pozor na vše.

Zmíněna byla rovněž negativní zkušenost se zapracováním požadavků a reakcí servisu.

Souhrnné výsledky workshopu

Na základě získaných a vzájemně sdílených odpovědí na výše uvedené otázky proběhla závěrečná diskusní část workshopu, při které byla hledána odpověď na shrnující otázku Co je při přípravě knihovny na změnu knihovního softwaru nejdůležitější?

Tato odpověď vznikala tak, že se postupně vyjadřovali všichni účastníci workshopu s tím, že sdělovali pouze svůj souhlas s doposud zaznamenanými body (mohl být vyjádřen i nesouhlas, ale k tomu nedošlo, mezi účastníky panovala shoda) nebo do seznamu přidávali i svůj vlastní bod.

Získané odpovědi byly po workshopu pro přehlednost rozděleny do tří tematických okruhů, jimiž jsou:

• obecné předpoklady realizace projektu;

• prostředí knihovny;

• výběr knihovního softwaru a příprava na přechod.

Obecnými předpoklady realizace projektu jsou:

• podpora ze strany zřizovatele;

• dobře nastavené projektové řízení;

• zajištění financí;

• podpora ze strany dodavatele;

• snaha na nic nezapomenout.

Z hlediska prostředí knihovny je nejdůležitější:

• komunikace v rámci knihovny;

• udržení morálky v knihovně;

• motivace pracovníků a uživatelů knihovny (společný tah na branku);

• identifikace slabých míst knihovny;

• analýza potřeb uživatelů.

Při výběru knihovního softwaru a přípravě na přechod hrají klíčovou roli:

• analýza možností softwaru vzhledem k potřebám knihovny;

• dostupnost dokumentace funkcí vybraného knihovního softwaru;

• správný výběr knihovního softwaru (se zajištěným vývojem);

• dobrá příprava dat;

• korektní převedení dat.

Hledání odpovědi na závěrečnou otázku

Závěrem

Podle ohlasů účastníků se workshop, jehož se zúčastnili knihovníci ze všech koutů ČR i z východního Slovenska (nejzápadnější účastník dorazil z Plzně, nejvýchodnější z Bardejova), vydařil. 95 % z 20 účastníků, kteří vyplnili evaluační formulář, akci pokládalo za přínosnou, 60 % účastníků se určitě chystá uplatnit získané poznatky v praxi (dalších 25 % respondentů se je spíše chystá uplatnit) a 90 % z těch, kteří dotazník vyplnili, uvedlo, že má zájem o účast na další akci podobného zaměření. Předběžně proto plánujeme na tuto akci v roce 2020 navázat seminářem/workshopem, který se zaměří na další aspekty vztahující se k provozu informačních technologií v knihovnách.

Poděkování: Za spolupráci při přípravě podkladů děkujeme Mgr. Lence Maixnerové z Národní lékařské knihovny.

Autorem fotografií je Václav Jansa ze spolku Osvobozená knihovna. Další fotografie najdete na Facebooku.

Ve dnech 10. až 13. září 2019 se v kongresovém centru v rakouském Štýrském Hradci (Grazu) uskutečnila konference rakouských knihovníků s mottem „Umělá inteligence a knihovny“. Akci uspořádaly Sdružení rakouských knihovnic a knihovníků (Vereinigung österreichischer Bibliothekarinnen und Bibliothekare) a Svaz (veřejných) knihoven Rakouska (Büchereiverband Österreichs) ve spolupráci s Knihovnou Univerzity ve Štýrském Hradci (Universitätsbibliothek Graz).

Na kongres mne rakouští kolegové pozvali jako zahraničního hosta spolu se zástupci knihovnických spolků z Německa, Lucemburska a Spojených států amerických. Kongres rakouských knihovníků se do Štýrského Hradce vrátil po deseti letech a hledal opět řešení pro všechny aktuální výzvy a problémy rakouských knihoven; intenzivní pozornost byla věnována technologickému rozvoji a jeho dopadům na knihovny. Účastníci kongresu si mohli vyslechnout více než 100 odborných prezentací a výstava firem v kongresovém centru ve Štýrském Hradci byla ohromující.

Zahajovací ceremoniál v Kongresovém centrum města Štýrský Hradec

Program byl rozdělen do šesti tematických bloků:

• Umělá inteligence (stávající aplikace v knihovnách a informačních institucích, dopad na struktury a procesy, zlepšení informačních služeb uživatelům);

• Očekávání (očekávání různých zájmových skupin – uživatelů, politiků, uchazečů o zaměstnání atd.);

• Otevřenost (otevřená věda, otevřený přístup, otevřené vzdělávací zdroje);

• Personální řízení a řízení zdrojů (rozpočet, prostor, provozní kontrola, personální plánování a rozvoj, organizační rozvoj, strategie a strategické plánování, řízení změn);

• Tradiční úkoly a nové služby (zpracování dokumentů, nové zdroje, univerzitní vydavatelé, laboratoře a knihovny);

• Fórum volných témat (aktuální informační věda, mediální věda, příklady dobré praxe).

Celým kongresem se neslo téma digitalizace a její vliv na transformaci společnosti. Knihovny v současné době již nejsou jen místy, kde se digitalizace provádí, ale jako instituce významně přispívají k velkým změnám ve společnosti. Na jedné straně jsou knihovny v popředí kulturních inovací a jsou zároveň nezbytnými nositeli kulturní paměti, kterou zpřístupňují lidem. V tomto směru existuje napětí mezi neustálým inovativním pohybem spojeným s digitalizací a trvalou udržitelností spojenou s dlouhodobou přístupností dokumentů. Knihovníci se v souvislosti s digitalizací musí neustále zabývat změnami tradičních „objektů“ zpracovávaných v knihovnách. Na straně druhé se ukazuje, jak symbolické formy dokumentu a databáze charakteristické pro digitální dobu byly vždy – ještě před vynálezem počítače – součástí vědecké praxe. Knihy se díky digitalizaci mění na dokumenty bez fyzických omezení a texty přecházejí do podoby do algoritmicky upravitelných databází.

Jak již bylo zmíněno, kongres rakouských knihovníků se konal ve spolupráci s Univerzitou ve Štýrském Hradci; řada prezentací byla proto věnována činnosti univerzitních knihoven. Často zaznívalo téma otevřené vědy a klíčové role knihoven v této oblasti. Otevřená věda se systematicky soustřeďuje na zvyšování zájmu o vědu a výzkum. Aktéři připravují studentské vědecké stáže na špičkových výzkumných pracovištích, vzdělávají pedagogy a studenty, organizují celostátní populárně-naučné akce, pořádají odborné přednášky a exkurze a další akce pro odborníky i širokou veřejnost. Nedílnou součástí těchto aktivit je snaha naučit vědce komunikovat s médii a více propagovat výsledky své práce.

Závěrečný ceremoniál v nové budově katedry hudby Univerzity ve Štýrském Hradci

Kompletní program je umístěn na webu kongresu.

Autorem fotografií je Roman Giebisch z Národní knihovny ČR.

Jak již možná mnozí čtenáři (především z řad pracovníků Národní knihovny) zaregistrovali, v Národní knihovně se rozbíhá projekt s názvem Národní eKnihovna. Rád bych Vám zde v krátkosti tento projekt představil.

Hlavním cílem projektu je vytvořit nový podpůrný informační systém pro řízení, podporu činností a provoz Národní knihovny, příspěvkové organizace organizační složky státu – Ministerstva kultury. Záměrem projektu je vytvořit systém, který pomůže posunout Národní knihovnu ČR do 21. století, a to především atraktivní formou nabídky moderních služeb poskytovaných široké odborné i laické veřejnosti, efektivním řízením vztahů s klienty – čtenáři, ale i nasazením nových informačních a komunikačních technologií, které umožní vyšší míru využití mobilních zařízení knihovny i čtenářů pro konzumaci služeb, bezkontaktních čipových karet pro snadnou a bezpečnou identifikaci čtenářů a jejich aktivit, vzdálenou správu uživatelského účtu včetně možnosti jeho založení bez nutnosti osobní návštěvy, úhradu plateb bezhotovostní cestou atp.

Ústřední vizí projektu není současné služby nahradit jinými nebo ukončit jejich poskytování, ale soustředit tyto služby, dnes mnohdy stojící vedle sebe do jisté míry nezávisle, do jednoho místa a využít tak výhod, které z toho vyplývají nejen pro čtenáře, ale také pro pracovníky Národní knihovny a instituci samotnou.

Funkcionality nového informačního systému lze shrnout do následujících bodů:

• nová, uživatelsky přívětivá správa profilového účtu čtenáře s možností napojení na sociální sítě;

• zpřístupnění aktuální produkce e-publikací a umožnění konzumace co nejširší druhového či typového spektra digitálních i digitalizovaných děl v rámci zajištění rovného přístupu ke kulturnímu a vědeckému dědictví v digitální podobě;

• možnost uživatelských plateb elektronickou formou;

• nasazení nástroje pro vědecké pracovníky a jejich moderní vědeckou práci s digitálním obsahem;

• rozšíření možností a způsobů vyhledávání v databázích, zadávání a vyřízení objednávek, vlastního čerpání služeb i všech navazujících nebo následných úkonů a operací cestou snadnou a atraktivní pro klienty a efektivní, transparentní a ekonomicky odůvodněnou pro Národní knihovnu.

Národní knihovně jako instituci projekt poskytne podklady a manažersko-analytické nástroje pro podporu při rozhodování a řízení provozních činností, jako např. reporting nebo vytěžování dat pomocí nástrojů business intelligence. Dílčí cíle projektu proto směřují zejména na:

• řešení výkonů spojených s autorskými právy dle aktuální legislativy;

• kontrolované užití autorských děl včetně finančního vypořádání ve vztahu k autorům, resp. nositelům autorských práv;

• efektivní využití Seznamu děl nedostupných na trhu;

• problematiku podpory zpřístupnění digitálních dokumentů podle kolektivních smluv.

Výsledkem projektu má být také komplexní a efektivní nástroj, který umožní čtenářům rychle a účinně vyhledat a následně podat informace o hledaném díle nejen podle běžných indexů a metadat, jakými jsou např. název titulu nebo jméno autora, ale též například jen na základě útržku textu, který jim zůstal v paměti, logických nebo slovních vazeb mezi různými díly uloženými v různých fondech a knihovnách, a případně tato díla přímo zobrazit bez ohledu na druh použitého zařízení čtenáře, s možností „zapůjčení“ vyhledané digitální podoby díla na definovanou výpůjční dobu i bez nutnosti „zůstat připojený“.

Národní knihovna požádala o dotaci na realizaci projektu Národní eKnihovna v rámci Integrovaného regionálního operačního programu pro období 2014–2020, prioritní osy 3. Dobrá správa území a zefektivnění veřejných institucí, specifického cíle 3.2 Zvyšování efektivity a transparentnosti veřejné správy prostřednictvím rozvoje využití a kvality systémů IKT (příslušná výzva k podávání žádostí o podporu byla vyhlášena 24. března 2016). Rozhodnutím ministra kultury č. 18/2018 ze dne 11. září 2018 pak byla ze státního rozpočtu a evropských strukturálních a investičních fondů pro projekt zaregistrovaný pod číslem CZ.06.3.05/0.0/0.0/16_028/0006557 poskytnuta dotace v celkové výši způsobilých výdajů 143 750 000 Kč. Z tohoto rozhodnutí mimo jiné vyplývá, že plánovaný termín realizace projektu je 31. prosince 2020.

V roce 2019 tak mohla začít intenzívní příprava vedoucí k zahájení konkrétních projektových kroků. Byl vybrán a smluvně zajištěn technický dozor investora a také uzavřena smlouva s administrátorem veřejných zakázek na hlavní dodávky pro projekt. Proběhlo několik pracovních setkání uvnitř knihovny i konzultačních jednání k ověření nejnovějších trendů a dostupnosti technických řešení. V průběhu léta finišovaly přípravné práce na zadávací dokumentaci pro veřejnou zakázku na dodavatele softwarové části díla, na kterou bude navazovat veřejná zakázka na dodávku nezbytného technického vybavení. V tuto chvíli bych nerad zde uveřejnil jakékoli detaily, které budou součástí zadání a ohrozil tak průběh řízení či jejich výsledky. Ujišťuji Vás ale, že v některém z příštích čísel Bulletinu SKIP určitě najdete další, aktualizované informace.

Na závěr si dovolím popřát všem členům organizační struktury projektu i všem ostatním pracovníkům Národní knihovny, zřizovatele či jiných spolupracujících subjektů úspěšné splnění cílů projektu a úkolů, které pro ně vyplývají nebo vyplynou z jejich role a účasti na realizaci. Věřím, že projekt dojde do konce jako úspěšný a bude přínosem pro všechny milovníky literatury a knihovnictví obecně. Věřím, že stejné přání a podporu můžu já i projekt očekávat také od Vás, čtenářů Bulletinu SKIP.

Dne 3. října 2019 proběhlo v Zrcadlové kapli pražského Klementina předávání cen Knihovna roku, jehož součástí bylo také vyhlášení nového nositele ceny MARK. Tu uděluje SKIP a je určena mladým pracovníkům knihoven za jejich tvůrčí aktivity a přínos v oboru knihovnictví a informační věda v daném kalendářním roce.

Cenu MARK 2019 získala Bc. Hana Pietrová z Knihovny Třinec za jedinečný, inovativní a osobitý přístup k práci s mladými lidmi v knihovně a přínos oboru v oblasti služeb pro mladé.

Takto ji představují její spolupracovníci:

V roce 2014 nastoupila Hana Pietrová do Knihovny Třinec na pozici knihovnice v Knihovně pro mladé (Mklub) s úkolem vést Informační centrum pro mladé (ICM). V té době Mklub své služby soustředil na tuto cílovou skupinu především prostřednictvím literatury. Z pohledu vedení knihovny bylo v té době vše v ideálním stavu. Hana Pietrová však svým entuziasmem, přístupem a zkušenostmi ukázala, že knihovna může mít i mnoho dalších rozměrů a vrstev. S jejím příchodem se postupně začal přetvářet prostor Mklubu na otevřené komunitní centrum, které ukazovalo mladým lidem, že tohle je jejich místo, že knihovna může být jejich odrazovým můstkem k další (sebe)realizaci (a může dopomoci proměně celého města) a že v dlouhodobém horizontu mohou mít svými aktivitami vliv na pozitivní změny ve společnosti.

Hana Pietrová je kromě práce v třinecké knihovně zapojena v různých dalších neziskových projektech jako účastník, pomocník, koordinátor, dobrovolník. Veškeré své zkušenosti vzájemně snoubí a využívá napříč svými aktivitami, jinak tomu není ani v práci pro třineckou knihovnu. Za dobu jejího působení tak vzniklo unikátní dobrovolnické centrum Dobro K3, jež je zaměřeno výhradně na mladé lidi a mimo jiné zastřešuje Radu mládeže Třinec. Její osobnost a potřeba být u toho vytváří z knihovny místo vzájemného propojování a spolupráce, což je vidět na akcích a projektech, které z knihovny míří směrem ven. Vede festival Jeden svět Třinec, pořádá Živé knihovny, rozšiřuje nabídku knihovnických lekcí o témata, která rezonují společností (fake news, dezinformace, klimatické změny a další) a v tomto výčtu bychom mohli pokračovat. Důležité však je, že nikdy sama sebe nestaví do popředí, ale vždy dává příležitost a možnost zazářit těm, pro které to všechno dělá – mladým lidem. V nich totiž objevuje skrytý potenciál a dává jim šanci, kterou by třeba jinde nedostali, protože jsou příliš stydliví nebo zakřiknutí, jejich rodina nebo oni sami se nacházejí ve špatné sociální situaci či jsou jiné sexuální orientace a jejich okolí to není schopno naplno přijmout.

Pokud bychom hledali nějakou definici nebo modelový příklad knihovníka pro 21. století, který definuje moderní knihovnu jako otevřený prostor pro všechny bez rozdílů, předlohu najdeme právě v Haně Pietrové.

Nápad, který se zrodil při cestě celostátní hodnoticí komise soutěže Knihovna roku v roce 2004 v moravskoslezských Sedlnicích, je živý dodnes, a tak celostátní setkávání venkovských knihovníků, známé pod názvem Co venkovské knihovny umějí a mohou, mohlo v roce 2019 převzít pomyslnou „občanku“. Patnáctileté trvání neubralo této akci nic na atraktivitě, naopak. Těší se stále většímu zájmu nejen knihovníků, ale i jejich zřizovatelů. Po zveřejnění termínu, programu a přihlášek je „vyprodáno“ během několika dnů. A jezdí knihovníci z celé republiky!

Jinak tomu nebylo ani v roce 2019. Hostitelkou byla obec Křtiny a její knihovna, která se pyšní titulem Knihovna roku 2017, za obětavé pomoci metodičky Knihovny Boskovice paní Heleny Jalové. V Boskovicích také naše setkání, které proběhlo od 12. do 14. září, začalo. V sále tamního kina jsme prožili milé zahájení a pak jsme se vydali na komentovanou prohlídku židovské části Boskovic. Naše průvodkyně byla příjemná a vtipná, navíc tématu velmi znalá, takže procházka s jejím komentářem se pro nás stala neobyčejným zážitkem. Zavítali jsme i do boskovické knihovny, které přejeme, aby se její snaha o získání odpovídajících prostor brzy naplnila.

Pak jsme se už přesunuli do Křtin, azyl jsme našli ve zdejším zámku. Tam jsme byli nejen ubytováni, ale strávili jsme tam společné chvíle při kulturním i odborném programu. Čtvrteční večer naplnilo zasvěcené povídání místního kronikáře s krátkými vstupy ochotníků. K tomuto večeru neodmyslitelně patří i prezentace DVD Miroslava Bláhy z předchozího setkání; tentokrát jsme si připomněli setkání v Rapotíně.

Páteční dopoledne bylo věnováno odbornému programu, který si pro nás téměř výhradně připravili moravští kolegové. Připomněli 100. výročí veřejného knihovnictví a prezentovali své úspěšné projekty i knihovnické aktivity. Doplnil je pak i stálý lektor našich setkání dr. Vít Richter z pražské Národní knihovny. Prostor ke své prezentaci dostali i zástupci obce Holasovice z Moravskoslezského kraje a jejich knihovna, nositelka titulu Knihovna roku 2018 a pořadatelka našeho setkání v roce 2020. Odpoledne bylo věnováno prohlídce školy, knihovny i dalších zajímavostí tohoto vyhlášeného poutního místa. Večer pak náležel společenské zábavě. Kdo chtěl, mohl v příjemné atmosféře holdovat tanci; ostatní volný čas využili k posezení s přáteli.

V sobotu po snídani jsme vyrazili do nedaleké vísky Habrůvka, kde jsme navštívili pěkně zrekonstruovanou knihovnu, na níž jsou místní patřičně hrdi. Posledním zastavením byla obec Veselice. Tam jsme se na svém putování republikou ocitli již podruhé. Poprvé to bylo v roce 2013, kdy nás hostili jako Knihovna roku 2011. Tentokrát se chtěli pochlubit tím, co se v obci i knihovně za těch uplynulých šest let podařilo. Nechyběl tradiční výstup na rozhlednu a testování koloběžek, tentokrát v podobě dovednostní soutěže dvou družstev. Pak jsme si prohlédli i nově vybudované muzeum včelařství, kde pro nás bylo připraveno výborné občerstvení. Stylově jsme se loučili medovinou a také přáním pevného zdraví našemu neúnavnému dokumentátorovi Miroslavu Bláhovi k jeho blížícím se pětasedmdesátinám. A to už byla příjemná tečka za vydařeným patnáctým setkáním. Jak už bylo výše zmíněno, to příští se bude konat v Holasovicích na Opavsku. Zájemci si mohou už dnes napsat do svých diářů termín 17. až 19. září 2020.

Společná fotografie (foto: Miroslav Bláha, Knihovna Kostomlaty pod Milešovkou)