V grantové výzvě Mediální vzdělávání v knihovnách Nadace OSF podpořila 17 veřejných knihoven celkovou částkou 760 029 Kč. Další výzva se chystá na jaro 2022.

Nadace OSF podporuje aktivity knihoven

Nadace OSF vyhlásila na podzim roku 2021 v rámci programu Knihovny jako průvodkyně 21. stoletím grantovou výzvu pro veřejné knihovny určenou na pořádání aktivit v oblasti mediálního vzdělávání pro veřejnost i pracovníky knihoven. Nadace celkem rozdělila 760 029 Kč mezi 17 knihoven po celé republice. Podporu získaly knihovny krajské i městské. Ty budou v průběhu roku 2022 za peníze z grantu pořádat vzdělávací akce v oblasti neformálního mediálního vzdělávání. Další podobně zaměřenou grantovou výzvu nadace chystá na jaro 2022.

Program navazuje na předchozí aktivity, kterými nadace podporovala rozvoj veřejných knihoven – v minulých letech konkrétně v oblasti mediálního vzdělávání a komunitní role knihoven. Dnešní podoba programu vychází z důkladného mapování potřeb veřejných knihoven. Cílení programu vychází z dlouhodobého zájmu nadace podporovat v ČR nezávislou mediální scénu a rozvoj mediální gramotnosti napříč společností. (Do 1. února byly veřejnosti otevřeny nominace na Novinářskou cenu.)

Knihovny jako místa celoživotního vzdělávání

Nadace OSF chce knihovnice a knihovníky podporovat v jejich úsilí budovat veřejné kulturní instituce, které mohou mimo jiné poskytovat příležitosti k celoživotnímu vzdělávání – všem bez rozdílu, bezplatně a po celé republice. Ostatně toto směřování posiluje fakt, že programové prohlášení nové vlády hovoří o důležité funkci knihoven. Chceme podporovat obraz knihoven jako aktivních atraktivních institucí, kde se potkávají lidé a informace a kde se daří kultuře, vzdělanosti i společenskému životu. Naše aktivity cílíme tak, aby se v prostředí knihoven rozvířil větší zájem o mediální a informační vzdělávání a aby se tam tyto oblasti postupně etablovaly a zdomácněly. (K dispozici je i metodika Jak vznikají zprávy a jak si je snadno ověřit, pozn. red.)

Celoživotní vzdělávání je klíčové

Hodnocení projektů knihoven

V roce 2021 podalo v rámci grantové výzvy Mediální vzdělávání v knihovnách 2021 žádost 21 knihoven. Dvě z nich nebyly podpořeny, komise jim ale poslala zpětnou vazbu s tipy na vylepšení záměru a popisu projektu. Doufáme, že je prvotní neúspěch neodradí a že využijí další výzvy, kterou se chystáme vyhlásit v roce 2022. Komise k podpoře doporučila 19 žádostí, jež měly srozumitelně popsaný záměr a obsahově ladily se samotnou výzvou. Dvě knihovny se rozhodly vzhledem k trvající pandemii i personální nejistotě grant nepřijmout. Nadační příspěvky se pohybovaly v rozmezí od 14 000 do 75 000 Kč. Maximálně bylo možné žádat o 100 000 Kč.

Knihovny plánují peníze využít zejména na lektorné pro odborníky v oblasti mediálního vzdělávání; některé si naplánovaly zajímavé formy spolupráce s dalšími kulturními organizacemi nebo neziskovými organizacemi.

Díky těmto projektům Nadace OSF pro sebe mohou knihovnice a knihovníci objevit prostor, kde si budou moct vyzkoušet nové věci či přístupy, osahat zajímavá témata nebo objevit nové lidi, organizace, partnery v neziskovém, sociálním, kulturním sektoru nebo ve školství. Podnětné mohou být i nápady na aktivity v oblasti mediálního vzdělávání, se kterými v rámci Cyklu mediálního vzdělávání pro knihovny přijdou sami účastnice a účastníci.

Do knihoven patří i mediální vzdělávání

Zmíněný cyklus připravila Nadace OSF spolu s Pavlínou Mazáčovou z Katedry informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a Ondřejem Hudečkem z Městské knihovny v Praze. Do pilotního běhu se zapojilo 14 vybraných inspirativních osobností z knihoven napříč regiony.

O Nadaci OSF

Nadace OSF již bezmála 30 let usiluje o rozvoj právního státu, demokracie a omezování korupce. Podporuje svobodný přístup k informacím a zapojení lidí do veřejného dění. Prosazuje rovný přístup ke vzdělávání i k příležitostem současného světa. Po dobu svého působení nadace podpořila až 10 000 projektů českých neziskových organizací i jednotlivců částkou vyšší než dvě miliardy Kč.

V rámci programu Knihovny jako průvodkyně 21. stoletím nadace ve spolupráci s knihovnickou obcí a neziskovými organizacemi pořádá akce pro knihovnice a knihovníky v oblasti mediálního vzdělávání. Zároveň podporuje knihovny v jejich úsilí v oblasti celoživotního vzdělávání veřejnosti zaměřeného na rozvoj mediální gramotnosti.

Ilustrace poskytla Nadace OSF.

Vaše hodnocení

Knihovny budoucnosti pohledem studentů

Autor:

NEDAVAŠKA, Jaroslav

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Trendy v knihovnách

Klíčová slova:

rozvoj knihoven, Ústav informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy

V předmětu Informační technologie v knihovnách a informačních institucích vyučovaném na Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy je obvykle závěrečným tématem problematika nových technologií a trendů v knihovnách. V akademickém roce 2020/2021 bylo téma spojeno se zpracováním skupinového projektu Knihovny budoucnosti. Cílem projektů bylo zaměřit se na knihovnu jako místo, kam i v různě daleké budoucnosti budou uživatelé rádi chodit. Téma nebylo nijak omezeno stavem současného vědění, dokonce se nemusely brát v potaz ani fyzikální či jiné omezující zákonitosti našeho vesmíru. Stručně řečeno, studenti si mohli stvořit vlastní svět, čistě podle své fantazie. Vzniklo sedm různě velkých skupin, maximum však byly čtyři osoby ve skupině. Prezentace výstupů jednotlivých skupin proběhla 4. a 11. května 2021.

Pořadí prezentací výstupů určil náhodný los při online losování (s využitím Kola štěstí) v úterý 27. května, a to za dozoru autora tohoto článku, který ručil za objektivitu a celý průběh losování.

Formy výstupů prezentací byly poměrně pestré. Sešla se vyprávění s prezentací, video na YouTube, čtení ukázky, vyprávění, sdílení webové stránky a audionahrávka. Vzhledem k pandemii byly tyto formy již ve fázi zadávání chytře přizpůsobeny online formě (stejně jako samotná výuka). Rozsah prezentací všech šesti výstupů se vešel do deseti minut a poté byl doplněn diskuzí na jednotlivá témata, jež vyvolal.

Prezentace projektů

Vzhledem k tomu, že níže jsou k dispozici výstupy některých projektů, popíši jen nejzásadnější podněty z jednotlivých výstupů.

Každá ze zúčastněných skupin předvedla zajímavou sondu jejich pohledu na budoucnost. Ne všechny působí celkově příjemně. Jedna z prací působila jako totalitní utopie, jiná nám představovala celosvětovou tragédii, která by nás ve velmi blízké budoucnosti mohla potkat. Nejpříjemnější byly asi pohledy na budoucnosti světů, které nejsou naše, jelikož nesplňují dostupné znalosti a zákonitosti našeho vesmíru, a většinou byly inspirovány fantasy literaturou. Když se však oprostíme od geopolitické situace nebo nereálnosti určitých skutečností, dostáváme se k opravdu zajímavým výstupům, především s ohledem na možnosti současného a budoucího knihovnictví.

Z toho budoucího stojí jednoznačně za zmínku podnětný nápad, který je s ohledem na současný vývoj v oblasti umělé inteligence a technologií obecně možné pokládat za reálně proveditelný. Ve všech případech šlo o myšlenku hologramu (jen pokaždé zpracovanou trochu jinak). Jeden výstup nám představil hologram fiktivních postav z knih, se kterými by návštěvník mohl konverzovat a klást jim dotazy. Druhý podobný výstup pak představil hologram skutečných postav z historie lidstva, konkrétně T. G. Masaryka a Boženy Němcové. V další prezentaci se vyskytoval náramek obsahující hologram, který pomáhá s orientací a výpůjčkami v knihovně.

Prakticky napříč všemi pracemi a jejich výstupy se však prolínal – bez ohledu na období a zákonitosti vesmíru – jeden společný trend. Knihovna byla vždy vnímána jako komunitní centrum, ať už šlo o různé workshopy, kulturní akce či jen místo pro posezení s šálkem dobrého nápoje. Knihovny budoucnosti v hojném počtu akce samy pořádaly, ale někdy jen nabídly prostor pro konání ostatním. V pracích se objevuje celá řada dalších nápadů a myšlenek, které stojí za pozornost.

Nyní si již představme jednotlivé projekty.

Dětský průvodce knihovnou

Projekt, který zpracovali Josef Chotívka, Markéta Beštová a Aneta Kiliánková, má podobu povídky, k níž byl zpracován videokomentář:

Interaktivní průvodce K-prostorem

Hanke Havlátů, Nikola Doležalová, Zuzana Hejlová a Matouš Panek připravili videoprezentaci o K-prostoru:

Nabídli i samotný vstup do K-prostoru.

Knihovna budoucnosti

Lenka Kroupová, Jakub Motl a Barbora Zuščíková připravili audionahrávku:

K dispozici je i textová podoba projektu.

Mnich a knihovna všeho poznání

Denisa Šourková, Prokop Myslivec a Eliška Goldschmídová připravili audionahrávku:

Národní úložiště informací z minulosti

Sára Lepší, Lucie Řadová, Zuzana Vejškrabová a Natálie Šnaiberková zpracovali videoprezentaci:

Povídku si můžete také přečíst.

Příručka pro nové čtenáře

Projekt, na jehož realizaci spolupracovaly Nikola Lásková a Barbora Šantorová, má podobu videoprezentace:

Dostupná je i prezentace v Prezi.

Reklamní spot na nové knihovní služby v době globální budoucí pandemie

Pavlína Šimánková připravila reklamní videospot Knihovny 2055:

V-knihy

Libuše Padalíková zpracovala koncept budoucí knihovny s příběhem.

Diskuse k prezentacím

Po každé prezentaci probíhala diskuse. Jedním z témat se staly e-knihy. I když podle současného trendu a vývoje vypadají e-knihy jako jasná budoucnost, většina prezentací se raději nějakým způsobem stále zaměřovala na papírové knihy. Z diskuze pak vyplynulo, že většina studentů dává přednost tištěným knihám před těmi elektronickými. Další téma se týkalo právě role knihoven jako komunitních center, kam lidé chodí, jelikož je jen málo veřejných míst přístupných bez podmínek. Jako návazné téma pak byla řešena otázka bezplatné registrace čtenářů, což je forma fungující v některých jiných zemích. Za zmínku stojí také téma cenzury informací takzvaně ve prospěch lidstva nebo téma nebezpečí totality, ke které může vést využívání některých technologií. Právě k tématu totalitní společnosti se většina účastníků měla potřebu vyjádřit – především negativně, ale s jistou reálnou obavou v pozadí.

Závěr

Jak samotná prezentace, tak diskuse byly velice zajímavou sondou do současných představ o budoucím knihovnictví, knihovnách, knihovnících a především společnosti. Výstupy stojí za prohlédnutí nebo prostudování – klidně i jen jako zajímavá forma odreagování se a odpočinku.

Poděkování patří všem, kteří na projektech pracovali.

Vaše hodnocení

Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě 2021

Autor:

BEŽOVÁ, Michaela, LJUBKOVÁ, Kristýna

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Trendy v knihovnách

Klíčová slova:

Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě, digitální technologie

22. ročník konference Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě se měl původně konat na přelomu listopadu a prosince fyzicky nově v prostorách Karolina Univerzity Karlovy. Pokračující pandemie koronaviru však organizátory, kterými byly SKIP, Národní knihovna ČR a Česká informační společnost, donutila převést konferenci stejně jako v roce 2020 do virtuálního prostředí. Díky tomu si mohlo 35 příspěvků, které byly během dvou dnů prezentovány, poslechnout široké spektrum zájemců z řady paměťových a informačních institucí. K dispozici jsou také prezentace i videozáznamy z konference.

První den konference

První den konference byl zahájen dvojitou přednáškou představující důležitý dokument Ministerstva kultury ČR s názvem Státní kulturní politika na léta 2021–2025 a rovněž byl probírán i Národní plán obnovy zaměřený na oblast digitalizace. Společně s kolegyněmi Hanou Bakičovou a Petrou Miturovou je představil Jakub Bakule, který posléze i odpovídal na četné dotazy týkající se dotací pro jednotlivé instituce, které se digitalizaci věnují nebo věnovat chtějí.

Další příspěvek se týkal v posledních letech velmi skloňovaného tématu, a to děl nedostupných na trhu (DNNT). Vít Richter informoval o fungování DNNT v uplynulém roce (například že mezi listopadem 2020 až červnem 2021 bylo uživateli zobrazeno 43,4 milionů stran), dále popsal fungování digitálních knihoven v době pandemie a rovněž načrtl předpokládaný vývoj systému DNNT v dalších letech.

Práci s digitálními knihovnami se dlouhodobě věnuje Aleš Brožek. V přednášce, kterou si připravil pro 22. ročník konference, se zaměřil na vyhledávání v digitálních knihovnách s možností zobrazení dat prostřednictvím licence děl nedostupných na trhu. Připomněl rovněž velké množství instalací Krameria, jež je pro zobrazování digitalizátů v režimu DNNT nezbytné, ale na druhou stranu zároveň nutí uživatele vyhledávat na více místech, než případně získá informaci, jíž hledá.

V druhém dopoledním bloku nejprve Klára Rybenská s Barborou Borůvkovou představily, jakým způsobem funguje digitalizace sakrálních památek na Broumovsku. Za spolupráce Katedry archeologie Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové a jejích studentů, Agentury pro rozvoj Broumovska i široké veřejnosti dochází k 3D digitalizaci vybraných soch, křížů a božích muk. Všechny modely jsou poté prezentovány pomocí platformy Sketchfab.

Praktickou ukázku, jak může satelitní navigační model pomoci při prezentaci kulturního dědictví, představila Veronika Nirnbergová na příkladu obce Věrovany na Olomoucku.

Přednáška Jana Šejbla přenesla účastníky konference do Afriky, konkrétně do roku 1936, kdy se konal zájezd cestovní kanceláře EXOD. Tohoto zájezdu se účastnil i Karel Křížek nebo Sida Volfová, jejichž fotografie se zachovaly ve fotografických sbírkách Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur.

Firma Axiell vyvíjí a spravuje informační systém pro evidenci a správu sbírek s názvem Museion. David Cigánek posluchačům představil nové formáty a postupy v systému správy sbírek tohoto systému.

Tento blok uzavřel Vojtěch Malínek, který prezentoval nové webové rozhraní výzkumné infrastruktury České literární bibliografie, ale rovněž například ukázal integraci centrálního vyhledávače VuFind, aby uživatelé mohli hledat ve všech bibliografických bází z jednoho místa.

První přednáška po polední přestávce se věnovala paměťovým institucím a jejich propojení na projekty Wikimedia. Eva Vele, koordinátorka pro spolupráci s kulturními institucemi, ve svém příspěvku zdůrazňovala spolupráci mezi kulturními institucemi a projekty Wikimedia zahrnující v první řadě zviditelnění dat dané instituce, ale rovněž možnost aktualizace informací nebo vzdělávacích programů pro uživatele. Mezi spolupracující instituce patří například Muzeum východních Čech v Hradci Králové, Muzeum v Prachaticích nebo Historický ústav AV ČR.

Správné citování je velmi důležité nejen v akademickém světě. Michaela Alijonov Hametová představila citování kartografických dokumentů ve fyzické i digitální podobě.

V České republice je již poměrně velké množství míst, kde se pomocí virtuální reality návštěvníkům zobrazují informace k místu, kde se zrovna nacházejí. Takto vytvořenou virtuální realitu má například Hospital Kuks nebo Archeopark Všestary. Klára Burianová nejen tato dvě místa zmínila ve své prezentaci, jež se týkala využití moderních technologií pro prezentaci kulturního hmotného dědictví v praxi.

K prosinci 2021 bylo v národních autoritách ČR k dispozici více než 830 000 personálních a 164 000 korporativních autorit. O tom, jak jsou autoritní záznamy tvořeny, pohovořila Petra Šťastná. Ve svém příspěvku zmínila i nástroj NKlink, který umožňuje automaticky generovat odkazy na zdroje uvedené v položce Wikidat anebo na stránku na Wikipedii. Nástroj vznikl v rámci několikaleté úspěšné spolupráci mezi Národní knihovnou ČR a spolkem Wikimedia ČR.

Vzájemné partnerství s Wikidaty, respektive s Wikipedií, má i Archiv výtvarného umění, který provozuje informační systém abART mající v současné době vytvořeno téměř tři milion vazeb, 171 000 zapsaných osob, 39 000 institucí a 94 000 výstav. To, jak se informace zobrazují u jednotlivých hesel ve Wikipedii, představil Jiří Hůla.

Poslední blok prvního dne konference zahájila Michaela Bežová, která prezentovala výsledky dotazníkového šetření týkajícího se digitalizace v muzejních, archivních a galerijních knihovnách.

Aleš Drahotušský představil dlouhodobou strategii digitalizace a digitálního zpřístupnění kulturního dědictví Moravskoslezského kraje na léta 2022–2032. Tato strategie řeší plánované rozšíření digitalizačních aktivit kraje zahrnující i vytvoření centra digitalizace, vědy a inovací (zvané „Černá kostka“).

Systém Kramerius je nejpoužívanější nástroj pro prezentaci digitalizovaných dat v knihovnách, ale rovněž muzeích a některých archivech. O jeho aktuálním vývoji včetně spuštění verze 7 společně pohovořili Martin Lhoták z Knihovny AV ČR s Pavlem Kocourkem z firmy Inovatika.

Jednou z příležitostí, jak získat pro své činnosti v oblasti digitalizace finance, je zapojit se do nějakého dotačního programu, například Integrovaného regionálního operačního systému (IROP). O možnostech získání podpory z tohoto dotačního mechanismu v následujících několika letech informovala účastníky konference Martina Fišerová z Ministerstva pro místní rozvoj.

Bohuš Získal ze sdružení CESNET představil zpřístupňování obtížně prezentovatelných objektů v muzeích, čímž i uzavřel první den konference.

S přednáškami se můžete seznámit i prostřednictvím videozáznamu (odkazy na jednotlivé příspěvky najdete pod videem):

Druhý den konference

Druhý den konference otevřela přednáška Martina Krčála a Ivy Zadražilové o nových funkcích na webu Knihovny.cz. Jejich prioritou je přechod na VuFind verze 8 a zejména pak snaha navázat spolupráci s dalšími knihovnami a jejich čtenáři.

Petra Burdová následně otevřela téma kybernetického útoku na Národní knihovnu ČR, který na několik týdnů knihovnu zcela paralyzoval. Zdůraznila, jak je důležité v takových případech postupovat rychle a neotálet s odpojením celé knihovny od sítě. Na konci své prezentace pak přednášející vyjmenovala některá opatření, která by měla vést k tomu, aby další kyberútoky knihovna odrazila.

Není žádným tajemstvím, že knihovnímu systému Aleph končí v nejbližších letech podpora; dalším tématem konference se proto staly právě knihovní systémy. Národní knihovna ČR, Moravská zemská knihovna v Brně a Vědecká knihovna v Olomouci jako knihovny s konzervačními fondy se dohodly, že chtějí Aleph používat do roku 2025, ale následné řešení stále hledají. V létě 2021 provedla Národní knihovna ČR analýzu využívaných funkcí, jejíž výstupní data ve své přednášce prezentovala Lenka Maixnerová.

Na ni navázaly Lucie Panchártek Suchá a Radka Římanová z Ústřední knihovny Univerzity Karlovy, kde také řešili přechod na nový knihovní systém a od 1. září 2021 se rozhodli zkusit štěstí s Almou. Podle jejich nadšených reakcí to vypadá, že jim to vyšlo. Všechny knihovny Univerzity Karlovy nyní používají jeden systém a zároveň se tamním knihovníkům podle přednášejících zjednodušila a zefektivnila práce.

První dopolední blok uzavřel svým pojednáním o systému Tritius Jiří Šilha, kdy publiku představil zejména dvě nové funkce tohoto systému. První z nich jsou katalogy NEK Lite a NEK Profi a druhou z nich je implementace Tritia v rámci půjčovacích boxů.

Druhý dopolední blok byl zahájen přednáškou o spolupráci Muzea umění Olomouc, Moravské zemské knihovny v Brně, Knihovny AV ČR a Národního archivu na Islandu, které spojil projekt Nahráno – Otevřeno. Jana Macháčková a Jiří Dufka popsali jak projekt samotný (jeho cílem je zpřístupnění a edukativní využití uměleckých sbírek v paměťových institucích), tak vyzvedli zejména klady navázané spolupráce.

Muzeum umění v Olomouci vyslalo i dalšího přednášejícího – Miroslava Kindla. Ten ve spolupráci s Matějem Rejnochem z filmy Tasty Air prezentoval projekt využití virtuální reality k otevření nové expozice ve Zdíkovském paláci.

Digitálnímu světu virtuální reality se věnoval i Petr Grulich z Muzea východních Čech v Hradci Králové. Představil projekt historických atlasů královských věnných měst v ČR, jehož výstupem jsou 2D a 3D průvodci po věnných městech ve verzi pro PC i chytré telefony.

Kateřina Macková a David Nápravník z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v rámci projektu PraK – Prameny Krkonoš naprogramovali vlastní systém, který by měl shromáždit nejnovější trendy v oblasti webových aplikací a databázových zdrojů na jednom místě.

Dopolední blok pak uzavřela prezentace Petra Cajthamla, Tomáše Dvořáka, Petra Pytelky a Zdeňka Vaška o validátoru ZAF, který kontroluje balíčky z elektronického systému spisové služby (ESSS) podle národního standardu pro tyto systémy, a o jeho využití v Archivu hlavního města Prahy.

Odpolední blok zahájil Imrich Nagy s projektem SKRIPTOR, který má ověřit využitelnost nástroje Transkribus na různých druzích rukopisů, přičemž se v přednášce zaměřil zejména na popis procesu, kterým digitalizáty procházejí při transkripci.

V podobném duchu se nesl i příspěvek Petra Žabičky o projektu PERO. Nástroje vyvíjené v tomto projektu například automaticky detekují pozici obrázků na naskenovaných dokumentech.

Společnost EXON ústy Jana Valenty v další prezentaci představila nová softwarová řešení pro digitalizaci kulturního světa, ať už jde o projekt KAITOS, který by měl vést k rychlejší a levnější digitalizaci, nebo o projekt InkCapture k získávání textů z ručně psaných dokumentů.

První odpolední blok uzavřel Michael Lužný, který publiku ukázal novou beta verzi digitální knihovny pro staré a vzácné tisky Manuscriptorium 4. Tato verze se zaměřuje na virtuální badatele, prostředí a zejména pak na virtuální výstavy. Pilotním projektem je výstava Kniha a závoj, jejíž fyzickou podobu Národní knihovna ČR připravila na prosinec 2021 a leden 2022.

Druhý odpolední blok a zároveň poslední dvě prezentace konference byly věnovány problematice otevřených dat. Příspěvek, který připravily Lenka Maixnerová, Petra Šťastná a Linda Jansová, poukázal na množství databází, jimiž disponuje Národní knihovna ČR a které by mohly být poskytnuty i externím subjektům v podobě otevřených dat. Cesta k otevření dat je však trnitá a jednání s Ministerstvem vnitra a Ministerstvem kultury stále probíhají.

Poslední příspěvek Radky Domanské pojednával o otevřených datech z pohledu již zmíněného Ministerstva vnitra. Kromě definice otevřených dat, jejich využití a formátu v přednášce zaznělo i to, že všechna veřejná data by měla být otevřená, což posiluje transparentnost a zefektivnění veřejné správy, a také to, že na webu Ministerstva vnitra zájemci naleznou postup při zveřejňování otevřených dat.

Opět platí, že na přednášky se můžete podívat i zpětně (pod videem najdete odkazy na jednotlivé příspěvky):

Závěrem

To byl tedy 22. ročník konference Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě a nám nezbývá než se těšit na konec roku 2022. Ve dnech 30. listopadu a 1. prosince. se totiž bude konat další ročník, kdy se opět sejdeme a budeme s napětím poslouchat a diskutovat o nových trendech a projektech v našem digitálním světě. Místo už je rezervované v Národním archivu ČR, ale možná by bylo hezké a přínosné zavést novou tradici a konferenci zároveň přenášet živě online, protože díky tomu by byla otevřena opravdu velkému počtu i spektru zájemců, který by nebyl omezen počtem sedadel v sále.

Vaše hodnocení

Jak v knihovně budovat makerspace a jak uspět se žádostí o dotaci ve VISK 3

Autor:

OTRUBOVÁ, Alena

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Trendy v knihovnách

Klíčová slova:

dílny, role knihoven, rozvoj knihoven, tvoření

Odborná sekce:

Sekce veřejných knihoven, Zaměstnavatelská sekce

Dne 2. listopadu 2021 proběhl v Knihovně Jiřího Mahena v Brně seminář Jak v knihovně budovat makerspace a jak uspět se žádostí o dotaci ve VISK 3. Akci uspořádal SKIP (konkrétně Zaměstnavatelská sekce a Sekce veřejných knihoven). Zaznělo na ní celkem jedenáct příspěvků, které si stručně přiblížíme níže.

Ředitel Knihovnického institutu Národní knihovny ČR Vít Richter ve svém příspěvku vyšel z Koncepce rozvoje knihoven na léta 2021–2027. Upozornil na místo knihoven v oblasti vzdělávání a v místních komunitách. V obecné rovině uvedl, jak koncipovat v budoucnosti knihovny v souvislosti s tzv. makerspacem (s tvůrčím prostorem i s tvůrčími programy) v návaznosti na dotační programy Ministerstva kultury. Zmínil některé zahraniční programy, Memorandum o spolupráci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstva kultury i Národní plán obnovy.

Petr Žabička, náměstek ředitele Moravské zemské knihovny v Brně, poskytl knihovnám velmi cenné rady pro přípravu projektů v programu VISK Ministerstva kultury. Popsal podrobně jednotlivé části projektů a upozornil na chyby, které se v nich vyskytují; současně doporučil, jak se těmto chybám vyhnout. Informoval rovněž o tom, jakým způsobem členové komise projekty hodnotí. Na komentářích hodnotitelů ilustroval některé chyby v odevzdaných projektech.

Městskou knihovnu Tišnov zastupovala Edita Hečová se svou prezentací Kreativní laboratoř. Ta vznikla z prostředků z grantů programu VISK v roce 2019. Iniciátorem projektu byl Petr Škyřík z Masarykovy univerzity. Ve svém vystoupení představila E. Hečová orientaci laboratoře na vzdělávání, seznámila s vybavením, doporučila kontakty na odborníky, kteří jim s vybavením pomohli. Uvedla i první zkušenosti s využitím vybavení (3D tiskárna, roboti). Informovala rovněž o neúspěšné žádosti podané do Integrovaného regionálního operačního programu (IROP) na vybavení a rozšíření prostor a popsala chybu, která vedla k zamítnutí projektu.

Michal Denár, systémový knihovník Městské knihovny Česká Třebová, zobecnil zkušenosti z provozu knihovny. Při tvorbě konceptu tvůrčního prostoru doporučuje vyjít z poslání a vize knihovny, soustředit se na personální a prostorové zajištění. Materiální zabezpečení považuje za nejméně složité; důraz klade na týmovou spolupráci, stanovení cílové skupiny uživatelů, pravidla pro bezpečnost. Po promyšlení těchto aspektů následuje otázka projektů a finančního zabezpečení včetně podílu uživatelů. Na závěr M. Denár shrnul konkrétní poznatky z provozu z knihovny, ze spolupráce se školami; zmínil se i o konkurenčním prostředí v této oblasti.

Tomáš Pavelka, čerstvý držitel ceny MARK pro mladého knihovníka (obdržel ji v říjnu 2021), starosta obce Mořice a také knihovník, potvrdil, že i v zámecké knihovně v malé obci (s 520 obyvateli) lze sledovat nejnovější trendy v knihovnictví – obec získala pro knihovnu dotace na tři projekty. Upozornil na rozdíly mezi malou a větší knihovnou při tvorbě projektu do programu VISK, vyzdvihl klady spolupráce s velkými knihovnami (Olomouc, Prostějov). Představil, jak využívají nakoupené robotické hračky. Personální zajištění akcí umožnila spolupráce se studentem Masarykovy univerzity. Knihovna má i plány na další činnost, např. kroužky pro děti. Jeho příspěvek spojil pohled starosty a knihovníka na problematiku knihovny.

Za nepřítomnou Petru Románkovou z Masarykovy veřejné knihovny Vsetín přednesla její příspěvek Kateřina Janošková z téže knihovny. Impuls k přípravě projektu do programu VISK 3 vznikl z nápadů a potřeb pracovníků knihovny. Nové vybavení audiovizuální dílny se soustředí na využití robotů a na rozvoj informatického myšlení. Je současně přínosem pro spolupráci se školami (programy pro školy i družiny) i pro vlastní práci knihovny, pro pořádání akcí pro veřejnost. Programovat se učí děti již od tří až čtyř let s využitím různých typů robotů. Význam má také zapojení do sítě CoderDojo. Nezbytnou podmínkou pro úspěch podobných aktivit je (jak uváděli i ostatní přednášející) zapálený pracovník knihovny.

Míla Linc představil tři kreativní centra Městské knihovny Praze, která se inspirovala zkušenostmi z Finska. Sousedská dílna DOK16 na náplavce na vltavském nábřeží se zaměřuje na práci se dřevem, s kůží, papírem. Nově rekonstruovaná pobočka Jezerka provozuje Ateliér – šicí dílnu s patřičným vybavením. V ústřední budově na Mariánském náměstí nabízí knihovna uživatelům Suterén – sdílený prostor pro práci na vlastních projektech a místo tvůrčích a vzdělávacích workshopů (je zde k dispozici 3D tisk, laminace, technická vazba či software, např. Adobe Creative Cloud). Zazněly i praktické zkušenosti z oblasti nákladů na provoz a propagace služeb. Pozornost je třeba věnovat zajištění bezpečnosti uživatelů, vhodné otevírací době, nákupu materiálu, personálnímu a prostorovému zajištění.

S komunitou, která propaguje a rozvíjí moderní digitální kutilství, seznámil účastníky Vojtěch Kolařík jako zástupce organizace Make More. Pro jejich otevřenou dílnu je důležitým tématem udržitelnost. Pořádají festival Maker Faire, kde mohou lidé sdílet nápady a inovace bez ohledu na to, zda navštěvují otevřené dílny. Na rok 2024 připravují velkou mezinárodní konferenci FAB24, jsou v kontaktu s dílnou FabLab Brno, možnou spolupráci vidí i s knihovnami, inspirují se v dánském Aarhusu a v době konání semináře i v Lublani (vystoupení V. Kolaříka na semináři probíhalo online právě odtamtud). Knihovnám nabízejí konzultace a poradenství.

Helena Chábová a Maty Čechovských z knihovny pro děti a mládež v Knihovně Jiřího Mahena v Brně předvedli ukázky praktické práce s ozoboty (podle Wikipedie je ozobot miniaturní robot asi o velikosti golfového míčku schopný vizualizovat jednoduché i komplexní barevné příkazy svým pohybem a blikáním světly). Po prvních zkušenostech v základní škole připravili další programy. Robotické dny pro školy i pro ostatní dětské čtenáře začleňují i do jiných tematických programů. Účastníky semináře lektoři aktivně zapojili a předvedli s nimi praktickou ukázku akce pro děti z druhé až čtvrté třídy s využitím ozobotů. Závěrem shrnuli některé praktické zkušenosti z tvorby i průběhu programů.

Vystoupení Marie Zabystrzanové z Městské knihovny Třinec Jak využít roboty v (ne)tradiční knihovnické akci čerpalo z její diplomové práce. Na základě prostředků z programu VISK 3 realizují projekt, ve kterém začleňují technologie do běžných knihovnických akcí a zaměřují se na jejich propojení s knihou, ale také s hudbou a s aplikováním principů zážitkové pedagogiky, např. při hře podle knihy pro předškolní věk Ó, ó, ó vajíčko, v programu Zažít pohádku jinak, při aktivní tvorbě pohádky s pomocí ozobotů nebo v programu pro školy Sluneční soustava. Zazněla i řada námětů na využití konkrétních knih pro práci s roboty.

V závěrečném slovu Libuše Nivnická, ředitelka Knihovny Jiřího Mahena v Brně, znovu upozornila na návaznost všech prezentovaných aktivit na Koncepci rozvoje knihoven i na Memorandum o spolupráci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstva kultury.

Na YouTube všechna videa najdete také v samostatném playlistu.

Vaše hodnocení

Cyklus webinářů Seznamte se s národními knihovnami

Autor:

JANSOVÁ, Linda

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Trendy v knihovnách

Klíčová slova:

knihovnictví v zahraničí

Odborná sekce:

Komise pro zahraniční styky

Od podzimu 2020 pořádá Univerzita v Illinois (University of Illinois), konkrétně Slavistická referenční služba (Slavic Reference Service) ve spolupráci se Sekcí národních knihoven IFLA (National Libraries Section) cyklus webinářů Seznamte se s národními knihovnami (Meet the National Libraries). Jeho cílem je přispět k lepšímu zviditelnění těchto knihoven a jejich činnosti, např. zpřístupňování různých nástrojů pro vyhledávání informací, digitálních knihoven, národních bibliografií nebo portálů. Webinářů je možné se účastnit zdarma, je však třeba se předem registrovat.

Do konce roku 2021 proběhly celkem čtyři webináře, s nimiž se můžete seznámit níže.

Kongresová knihovna ve Washingtonu

První webinář proběhl 18. listopadu 2020 a týkal se Kongresové Knihovny (Library of Congress) ve Washingtonu. Bylo na něm možné zjistit, jaké má tato knihovna poslání a strategii, jakými digitálními fondy disponuje a jaké v souvislosti s nimi nabízí služby, ale také např. co vše vyplývá ze skutečnosti, že plní roli knihovny amerického Kongresu. Inspirativní mohou být výstupy z Laboratoří Kongresové knihovny (LC Labs).

Nahrávka z webináře je k dispozici na YouTube:

Národní knihovna Singapuru

Dne 28. ledna 2021 navázal webinář o Národní knihovně Singapuru (National Library of Singapore). Vedle představení fondů a služb knihovny zazněla řada podnětných informací o digitalizaci, výstavách, spolupráci s partnery, podpoře informační gramotnosti či marketingu v digitálním prostředí. Singapurská národní knihovna dokonce realizovala projekt dokumentace covidové doby v Singapuru.

Nahrávku z webináře najdete na YouTube:

Národní knihovna ČR

Dne 22. dubna 2021 se uskutečnil webinář, na kterém Tomáš Foltýn, Adolf Knoll, Zdenko Vozár, Karolína Košťálová, Marie Haškovcová, Petra Vávrová a Lukáš Babka představili Národní knihovnu ČR a především (ale nejen) její digitální služby.

K dispozici je opět i nahrávka:

Můžete se podívat i na prezentaci z webináře a na písemné odpovědi na otázky, na které již při samotném webináři nezbyl čas.

Národní knihovna Polska

Dne 3. prosince 2021 navázal webinář o Národní knihovně Polska (Biblioteka Narodowa), která je jednou z nejstarších národních knihoven v Evropě (pro veřejnost byla otevřena už v roce 1747). Pozornost byla věnována mj. digitální knihovně Polona, systému pro digitální meziknihovní výpůjčky Academica, digitalizačnímu projektu Patrimonium, na kterém Národní knihovna Polska spolupracovala s Jagellonskou knihovnou (Biblioteka Jagiellońska), nebo Národnímu programu pro rozvoj čtenářství 2.0 (Narodowy Program Rozwoju Czytelnictwa 2.0).

Odkazy na všechny výše zmíněné videozáznamy najdete také v sekci Doporučujeme na youtubovém kanálu SKIP.

Vaše hodnocení

Průvodce Evropskými strukturálními a investičními fondy 2021–2027 pro knihovny

Autor:

JANSOVÁ, Linda

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Trendy v knihovnách

Klíčová slova:

EBLIDA, Evropská unie, financování, role knihoven, rozvoj knihoven, udržitelný rozvoj

Odborná sekce:

Komise pro zahraniční styky

V roce 2021 vydala EBLIDA (European Bureau of Library, Information and Documentation Associations, tj. Evropská kancelář knihovnických, informačních a dokumentačních sdružení), jejímž členem je i SKIP, dokument nazvaný European Structural and Investment Funds (ESIF) 2021 –2027: a Guide for library applicants (Evropské strukturální a investiční fondy (ESIF) 2021–2027: průvodce pro žadatele z oblasti knihoven). Navazuje na předchozí zprávy a nástroje EBLIDA, především na dokument The European Structural and Investment Funds 2021–2027: Funding Opportunities for Libraries (Evropské strukturální a investiční fondy 2021–2027: příležitosti pro financování knihoven). O nich jsme již informovali v samostatném článku v č. 1/2020.

Níže najdete stručné shrnutí obsahu průvodce z roku 2021 doplněné o několik údajů vztahujících se přímo k našemu prostředí.

Expertní skupina ELSIA

Nejprve je třeba uvést, že v září 2020 schválil výkonný výbor EBLIDA vytvoření expertní skupiny ELSIA (European Libraries and Sustainable Development Implementation and Assessment, Evropské knihovny a zavádění a hodnocení udržitelného rozvoje), která má mj. za úkol podílet se na zavedení programu EBLIDA Think The Unthinkable (TTU, Přemýšlejte o nepředstavitelném). Ten se zaměřuje na směřování knihoven v pokoronavirové době, konkrétně na naplňování cílů udržitelného rozvoje a financování těchto aktivit z Evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF). SKIP (a Českou republiku obecně) v expertní skupině zastupuje Eliška Bartošová.

Cíl průvodce

Cílem předloženého průvodce je pomoci členům EBLIDA co nejlépe využít možností financování aktivit z těchto fondů a poskytnout jim podklad pro organizaci národních workshopů zaměřených na tuto problematiku.

Skutečnost, že se EBLIDA zaměřuje právě na ESIF, je dána několika faktory:

tyto fondy tvoří více než třetinu rozpočtu Evropské unie;
při realizaci projektů není třeba komunikovat přímo s Evropskou komisí – administrativa probíhá na národní úrovni;
projekty není nutné orientovat na výzkum a vývoj – účast je tedy reálná i pro menší a hůř vybavené knihovny.

Jde svým způsobem i o rozdělení oblastí působnosti, protože další mezinárodní knihovnické organizace se zaměřují na jiné možnosti financování projektů; LIBER (Ligue des Bibliothèques Européennes de Recherche – Association of European Research Libraries, tj. Sdružení evropských vědeckých knihoven) se např. orientuje na program Horizont Evropa.

Užitečné zdroje o udržitelném rozvoji ve vztahu ke knihovnám

Hlavní část průvodce je věnována cílům udržitelného rozvoje ve vztahu ke knihovnám. Pro jistotu připomeňme, že 17 cílů udržitelného rozvoje vyjadřuje tzv. Agendu 2030, což je plán či program Organizace spojených národů.

Pro oblast knihovnictví je v průvodci doporučena řada užitečných zdrojů, především:

Doporučeny jsou i dva videozáznamy:

Strategické uvažování o udržitelném rozvoji ve vztahu ke knihovně

Knihovnám, které uvažují o tom, že by se od realizace jednotlivých projektů zaměřených na udržitelný rozvoj posunuly do fáze, kdy o oblasti budou uvažovat strategicky, jsou doporučeny následující kroky:

Zeptejte se sami sebe, co už ve své instituci pro každý z cílů udržitelného rozvoje podnikáte. Z toho vyplyne, pro které cíle zatím nic nepodnikáte nebo toho podnikáte málo. Pak se naopak podívejte na projekty, které realizujete, a řekněte si, ke kterým cílům se vztahují.
Následně můžete vytvořit strategii naplňování cílů udržitelného rozvoje v knihovně. Při tvorbě této strategie se vyplatí se na aktivity a cíle dívat nejenom z hlediska knihovny, ale celou záležitost pojmout šířeji; knihovna se tak lépe zařadí k místním aktérům (např. úřadům nebo neziskovým organizacím) v různých oblastech.

Knihovny v dobrovolných národních zprávách?

Průvodce EBLIDA zmiňuje také dobrovolné národní zprávy (voluntary national reviews) o udržitelném rozvoji, které pro OSN připravují jednotlivé země. Je doporučeno, aby se knihovny do přípravy těchto národních dokumentů aktivně zapojily, protože pak mají šanci v nich být zmíněny. V databázi těchto zpráv najdeme i zprávu ČR za rok 2021; zmínku o knihovnách v ní bohužel nenajdeme. Při snaze o zachycení role knihoven v těchto zprávách lze vycházet i z doporučení a praktických návodů IFLA.

Jak na evropské fondy prakticky

V průvodci je doporučen i praktický postup při využívání evropských fondů. Je složen z osmi kroků:

seznamte se s tzv. Evropským domem EBLIDA, který tvoří členové EBLIDA, nástroje, služby a vzdělávání;
podívejte se na nástroje vytvořené partnerskými organizacemi na národní úrovni (v našich podmínkách lze doporučit zejména výstupy Skupiny pro udržitelnost v knihovnách, která je zmíněna i v průvodci EBLLIDA, aktuálně především web udrzitelna.knihovna.cz);
mějte na paměti cíle, s nimiž pracuje Evropská komise;
průběžně sledujte webové stránky ESIF;
podívejte se na národní webové stránky ESIF (v našem případě doporučujeme portál DotaceEU.cz);
vytvořte si tabulku pro každý projekt knihovny, v níž budou sloupce Konkrétní cíl, Výstup, Výsledky, Cíle udržitelného rozvoje a Projekty knihovny;
v zemích, kde probíhají aktivity v rámci programu EBLIDA Přemýšlejte o nepředstavitelném, se při přípravě projektu zkontaktujte s národním koordinátorem;
země, kde tyto aktivity neprobíhají, mohou kontaktovat přímo EBLIDA (to je zatím případ ČR).

Konkrétní postupy při koncipování projektů a jejich přípravě pro ESIF jsou v průvodci ukázány na příkladu Městské knihovny v Montreuil (Francie) a Městských knihoven v sousedství (Berlín).

Z českého prostředí připomínáme Integrovaný regionální operační program (IROP); již v č. 2/2019 jsme informovali o podpoře knihoven z tohoto programu. Pro výstavbu knihoven je v něm počítáno s objemem ca 1,2 miliardy Kč). Aktualizované informace najdete např. v prezentaci PhDr. Víta Richtera z Knihovnické dílny, která proběhla v říjnu 2021. U technické modernizace kulturních institucí je v ní zmíněn mj. i požadavek na udržitelnost (snížení environmentální zátěže).

Existuje také Operační program Spravedlivá transformace 2021–2027, který počítá s podporou výstavby nové budovy Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě.

Jak hodnotit naplňování cílů udržitelného rozvoje v knihovně

Podstatnou roli hraje také vyhodnocování (evaluace) míry naplňování cílů udržitelného rozvoje. V knihovnách se setkáváme se čtyřmi typy ukazatelů. Těmi jsou:

ukazatele, které jsou v souladu s cíli udržitelného rozvoje a jsou měřitelné;
ukazatele, které jsou v souladu s cíli udržitelného rozvoje, ale jsou měřitelné jen obtížně;
ukazatele, o nichž se dá jen těžko tvrdit, že by byly v souladu s cíli udržielného rozvoje, ale jsou měřitelné;
ukazatele, o nichž se dá jen těžko tvrdit, že by byly v souladu s cíli udržitelného rozvoje, a navíc jsou i obtížně měřitelné.

České čtenáře jistě zaujme skutečnost, že k praktickému přiblížení prvního typu ukazatele je v průvodci využit příklad realizace projektu Bookstart v Nizozemsku.

Doporučení na závěr

Obecně je doporučeno sbírat co nejvíce statistických údajů o své činnosti (např. i těch vypovídajících o spolupráci s občanskou společností) a přemýšlet o nich s ohledem na vývoj knihovny (např. klesá-li počet návštěv, nemusí to znamenat špatnou zprávu, pokud zároveň dochází k prodloužení doby pobytu návštěvníků v knihovně; obsazenost knihovny tedy může být stejná jako v době, kdy do knihovny chodil vyšší počet návštěvníků).

Vaše hodnocení

Výstupy z projektu Co nebylo v učebnici – spolupráce knihoven a škol ve vzdělávání žáků 21. století

Autor:

GIEBISCH, Roman, JANSOVÁ, Linda

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Trendy v knihovnách

Klíčová slova:

informační vzdělávání, vzdělávání v knihovnách

SKIP byl partnerem v projektu Co nebylo v učebnici – spolupráce knihoven a škol ve vzdělávání žáků 21. století, který probíhal od května 2018 do července 2021 a byl financován z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání. O projektu, do něhož byly zapojeny školy i knihovny z celé republiky, jste se v Bulletinu SKIP mohli dočíst již dříve, konkrétně v článcích Projekt Co nebylo v učebnici – spolupráce knihoven a škol ve vzdělávání žáků 21. století začíná a S projektem Co nebylo v učebnici vstříc informační gramotnosti žáků.

Nyní je naší milou povinností informovat o tom, že v rámci projektu bylo vytvořeno a zveřejněno devět vzdělávacích programů pro cílovou skupinu žáků od prvního ročníku základní školy až po žáky středních škol s ukončenou maturitní zkouškou. Vytvořené programy byly schváleny Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a knihovny je mohou využít při práci s uvedenou cílovou skupinou.

Vytvořené vzdělávací programy

Vzdělávací programy jsou k dispozici ke stažení na webu projektu. Ke každému z nich je nahrána i videoupoutávka.

Na cestě od autora ke čtenáři v knihovně pro věkovou kategorii žáků z 1.–2. ročníku ZŠ

Na cestě od autora ke čtenáři v knihovně pro věkovou kategorii žáků z 3.–5. ročníku ZŠ

S informacemi k lepšímu celoživotnímu učení pro věkovou kategorii žáků z 3.–5. ročníku ZŠ

S informacemi k lepšímu celoživotnímu učení pro věkovou kategorii žáků z 6.–7. ročníku ZŠ a odpovídající ročníky 8letého gymnázia

S informacemi k lepšímu celoživotnímu učení pro věkovou kategorii žáků z 8.–9. ročníku ZŠ a odpovídající ročníky 8 a 6letého gymnázia

S informacemi k lepšímu celoživotnímu učení pro věkovou kategorii žáků SŠ s ukončenou maturitní zkouškou

Bádám v knihovně a píšu svůj odborný text pro věkovou kategorii žáků z 6.–7. ročníku ZŠ a odpovídající ročníky 8letého gymnázia

Bádám v knihovně a píšu svůj odborný text pro věkovou kategorii žáků z 8.–9. ročníku ZŠ a odpovídající ročníky 8 a 6letého gymnázia

Bádám v knihovně a píšu svůj odborný text pro věkovou kategorii žáků středních škol ukončených maturitní zkouškou

Odkazy na výstupy z projektu najdete i na webu SKIP.

Při zpracování článku byly využity podklady připravané koordinátorkou projektu Mgr. Pavlínou Dobruskou.

Vaše hodnocení

Ocenění

Cena Senior roku je tu i pro knihovnické seniory

Autor:

JANSOVÁ, Linda

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Ocenění

Klíčová slova:

ceny, knihovníci / informační pracovníci, senioři

V rámci projektu SenSen (Senzační senioři), který sdružuje přes sto padesát seniorských klubů a organizací z celé ČR a který založila Nadace Charty 77, jsou od roku 2013 pod názvem Cena Senior roku každoročně udělována ocenění aktivním seniorům.

Od roku 2019 jsou podávány také nominace knihovnických seniorů. V tomto roce byla na návrh knihovnic z Městské knihovny Kaplice oceněna Daniela Wimmerová (získala Diplom za nominaci).

V roce 2020 získaly ocenění Danuše Sklenářová z Obecní knihovny Pavlovice u Přerova (obdržela rovněž Diplom za nominaci) a PaeDr. Jindřiška Faiglová z Místní knihovny Svatobořice-Mistřín (stanula na třetím místě v kategorii Senior/ka roku).

V roce 2021 byli oceněni manželé Hana a Miroslav Bláhovi z Místní lidové knihovny Kostomlaty pod Milešovkou (získali čestné uznání).

Nominována byla rovněž Růžena Kašíková z Obecní knihovny Dolní Bojanovice.

Za pozornost stojí i skutečnost, že čestné uznání získal i knihovnické obci dobře známý Jaroslav Winter, mj. šéfredaktor portálu Helpnet a dříve také jeden z hlavních pořadatelů informační kampaně Březen – měsíce internetu.

Společná fotografie seniorů, kteří získali čestné ocenění (zcela vlevo Jaroslav Winter, zcela vpravo manželé Bláhovi) (zdroj: archiv účastníků akce)

Jindřiška Faiglová se slavnostního ceremoniálu nemohla účastnit; ocenění jí proto předal starosta Svatbořic-Mistřína Miroslav Veselý přímo v knihovně (foto: Adam Pavel Špaček, místostarosta obce)

Z předávání cen, jež proběhlo 3. října 2021 v Praze, je k dispozici videozáznam; můžete se podívat i přímo na část ceremoniálu, kdy byla předávána zmíněná čestná ocenění:

Poznamenejme také, že na podání knihovnických nominací v letech 2020 až 2021 má zásluhu Skupina pro obecní knihovny, součást Sekce veřejných knihoven působící v rámci SKIP.

Za poskytnutí podkladů pro zpracování článku děkuji Daně Wimmerové.

Vaše hodnocení

Pražskou knihovnicí 2021 se stala PhDr. Květa Hartmanová

Autor:

JANSOVÁ, Linda

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Ocenění

Klíčová slova:

ceny, Hartmanová, Květa

Region:

01 Praha

Dne 9. prosince 2021 byla na online předvánočním setkání členů pražského regionu SKIP udělena cena Pražský knihovník / Pražská knihovnice 2021. Její nositelkou se stala PhDr. Květa Hartmanová.

Ta v létě 2021 další etapu lidského života a to důchodovou. Však si jí také zaslouží!

Po klasickém kolečku vzdělávání – základní škola, gymnázium – se rozhodla pro Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, konkrétně pro obor s tehdejším názvem Knihovnictví a vědecké informace. A už při studiu se projevil její zájem o kulturu, historii, architekturu a také se ukázala jako zdatná organizátorka a „stmelovatelka“ kolektivu. Po absolvování v roce 1981 začala její pracovní kariéra: od tehdejší Státní knihovny ČSSR přes knihovnu katedry Knihovnictví a vědeckých informací Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, knihovnu v ÚVTEI – OBIS pro informatiku, knihovnu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy až ke knihovně Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Tady v letech 1997–2009 zúročila získané zkušenosti a zanechala výraznou pracovní stopu. Starala se o webové stránky knihovny, počítačovou síť, zůstalo po ní velké množství katalogizačních záznamů a hlavně vymyslela a realizovala projekt Virtuální umělecká knihovna a projekt Oborová brána Umění a architektura ART (to jsou ty stmelovací tendence i v pracovních kolektivech různých knihoven). Posledním pracovištěm byla knihovna Právnické fakulty Univerzity Karlovy, kde spravovala webové stránky knihovny, měla na starosti digitální knihovnu a i tady stmelovala projektem Oborová brána Právo.

Volný čas věnovala hlavně Čapkům. Od roku 1992 je členkou Společnosti bratří Čapků, v letech 2001 až 2016 byla členkou jejího výboru. V roce 2018 iniciovala vznik Spolku přátel Památníku Karla Čapka a krátce byla jeho předsedkyní. I ve SKIP patří k dlouholetým členům, průkazku má od roku 1997.

Kdo Květu jen trochu zná, ví, že je společenská, ochotná pomoci, nezkazí žádnou legraci. Můžete ji potkat v divadle, kině, na koncertě, na výstavě, přednášce nebo na výletě doma i v zahraničí (jen u moře moc ne).

Mimochodem nezahálí ani v důchodu; koncem letošního léta spustila web Výstavy pro knihovny zdarma. Nově se také stala členkou Klubu tvořivých knihovníků SKIP.

PhDr. Květa Hartmanová

Další podrobnosti o oceněné najdete v jejím hesle ve Slovníku českých knihovníků.

Průběh online vyhlášení ocenění si můžete připomenout v nahrávce na YouTube:

V textu byl využit nominační text, který připravila PhDr. Hana Nová. Fotografii poskytla PhDr. Květa Hartmanová.

Vaše hodnocení

Osobnosti

Vzpomínka na Andělu Tomanovou

Autor:

DOHNÁLKOVÁ, Zdeňka

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Osobnosti

Klíčová slova:

nekrology, Tomanová, Anděla

Region:

03 Jihočeský region

Dne 9. června 2021 po delší nemoci ve věku 78 let zemřela Anděla Tomanová, dlouholetá vedoucí Městské knihovny Humpolec a později ředitelka Okresní (Městské) knihovny v Pelhřimově.

Z knihovnického působení

Anděla Tomanová (narozena 16. dubna 1943) patřila k výrazným knihovnickým osobnostem Vysočiny. Absolvovala Střední knihovnickou školu v Praze a poté nastoupila jako metodička v Městské knihovně v Pacově. Později působila jako vedoucí Městské knihovny v Humpolci a následně až do roku 1999, kdy odešla do důchodu, jako ředitelka Okresní (později Městské) knihovny v Pelhřimově.

Vedle práce profesionální knihovnice vedla již od roku 1987 místní knihovnu v Želivě, kde bydlela. Tato malá venkovská knihovna její zásluhou v roce 2003 získala titul Knihovna Vysočiny. Anděla Tomanová působila také jako členka obecního zastupitelstva a vydávala Želivské ozvěny. Obec Želiv jí věnovala také vzpomínku na svém facebooku.

Společně s přáteli a sestrou Květou Kasalovou byla velmi aktivní ve spolku Jeřabiny, který organizoval řadu komunitních aktivit (Masopust, Pohádkový les pro děti a Noční les pro dospělé).

Od roku 1990 byla Anděla Tomanová členkou jihočeské organizace SKIP, byla rovněž aktivní členkou Sekce veřejných knihoven a působila jako členka regionální komise soutěže Vesnice roku. Pro SKIP vyšívala pamětní stuhy k odměňování knihoven; sama byla také držitelkou knihovnické ceny – v roce 2004 v Jindřichově Hradci získala Cenu českých knihovníků.

Má rovněž své heslo ve Slovníku českých knihovníků.

Z dětství a rodinného života

Vraťme se ještě časově zpět – do doby Andělina dětství. To je do mladšího školního věku spojené s Luckým vrchem, turistickou chatou Klubu českých turistů, ležící na nehostinném místě Českomoravské vrchoviny několik kilometrů od Poličky. Zde její rodiče působili jako správce a kuchařka až do roku 1953, kdy chatu převzala armáda.

Lucký vrch

Také kvůli dětem a tomu, že by musely chodit do čtyři kilometry vzdálené školy v Telecím, se rozhodli odstěhovat do větší obce. Našli práci v hotelu Na Kocandě v Želivi, kde Andělin otec pracoval jako provozní a vedoucí restaurace a hotelu a maminka opět jako kuchařka. Zde také Anděla se sourozenci prožila krásné dětství v blízkosti řek Trnávky a Želivky, nedaleko tajuplného, neboť chátrajícího cisterciáckého kláštera. Andělin otec byl velkým sportovcem, děti s ním lyžovaly, rybařily, naučil je lásce k přírodě. Také byli všichni velkými čtenáři.

Z letního setkání na zahradě; zleva bratr František Živný, Anděla Tomanová, sestra Květa Kasalová a sestřenice Zdeňka Dohnálková

Já jsem do Želiva jezdila s rodiči a se svým bratrem, který byl věkové blíž Anděle a její sestře Květě, na prázdninové pobyty, takže si na společná dětská alotria dosti vzpomínám. Na velkém pozemku za hotelem byly i chatky k pronájmu a dřevěný altán – náš dětský ráj. Ten je nyní po rekonstrukci zachován, i když notně upraven, a byl také místem Andělina rozloučení s veřejností v srpnu 2021.

Altánek se smuteční výzdobou

Anděla Tomanová se kromě své profese a společenského života věnovala systematicky také dalším koníčkům, což bylo zahradničení a chov psů. Měla několik chovných fen pražských krysaříků a já ji mám v paměti na její zahradě na gauči, kde je obklopena svými pejsky.

Mě osobně Anděla vždy inspirovala svou energií a všestranným zájmem o veřejné dění.

Andělin hrob, v pozadí kostel a silueta želivského kláštera

Kdo jste ji znali, věnujte jí prosím tichou vzpomínku.

Fotografie pořídila Zdeňka Dohnálková (výjimku tvoří fotografie z letního setkání, jejímž autorem je Pavel Dohnálek).

Vaše hodnocení

Za PhDr. Janou Nejezchlebovou

Autor:

ČUMPLOVÁ, Ludmila

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Osobnosti

Klíčová slova:

Nejezchlebová, Jana, nekrology

V polovině prosince 2021 oznámila Moravská zemská knihovna, že 15. prosince zemřela dlouholetá pracovnice této knihovny PhDr. Jana Nejezchlebová. Patřila ke generaci, pro kterou bylo knihovnictví povoláním, ne jen zaměstnáním.

Narodila se 12. března 1947 v Třebíči. Knihovnictví jako profesi si zvolila po maturitě na tamější Střední všeobecně vzdělávací škole. Absolvovala dvouleté nástavbové studium na Střední knihovnické škole v Brně, kde v roce 1967 složila maturitní zkoušku. Následně se na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy věnovala studiu oboru knihovnictví a vědecké informace, které úspěšně ukončila v roce 1973.

V letech 1967–1979 pracovala v Okresní knihovně Třebíč. V roce 1979 nastoupila do Státní vědecké knihovny v Brně. Nejprve pracovala v oddělení bibliograficko-informačních služeb, poté v letech 1982–1987 v oddělení metodiky a výzkumu knihovnictví, následně jako vedoucí oddělení výzkumu a vzdělávání a konečně od roku 1990 jako vedoucí oddělení knihovnictví.

Ve své práci kladla důraz na celoživotní vzdělávání knihovníků, ve kterém viděla jeden z významných pilířů dalšího rozvoje knihovnické práce a východisko dalšího zkvalitňování knihovnických a informačních služeb. Této zásady se sama držela – v letech 1993–1994 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy absolvovala kurz Řízení veřejné knihovny.

Druhou oblastí jejího profesního zájmu byly školní knihovny. Ve spolupráci s Národní pedagogickou knihovnou J. A. Komenského se zasloužila o vybudování Centra pro školní knihovny, jež slouží jako metodické a poradenské centrum učitelům, kteří vedou školní knihovnu. Podílela se mj. na textech o budování školní knihovny. Z její iniciativy se školní knihovny v ČR v roce 2007 poprvé zapojily do oslav Mezinárodního dne školních knihoven.

Jedním z jejích nejvýznamnějších počinů byla organizace konference Informační gramotnost – vědomosti a dovednosti pro život. V letech 2002 až 2009 zorganizovala celkem devět ročníků akce; spolupracovala při tom s řadou dalších partnerů, mj. i s Klubem školních knihoven SKIP. Připravila rovněž k tisku celkem šest sborníků příspěvků z těchto konferencí, které vydala Moravská zemská knihovna.

Lektorsky i organizačně zajišťovala vzdělávací kurzy pro knihovníky. Byla členkou řady profesních organizací, aktivně se podílela na činnosti SKIP a v roce 2009 v rámci Sdružení knihoven (SDRUK) iniciovala vznik Sekce informačního vzdělávání uživatelů.

Jana Nejezchlebová při přednášce na 6. ročníku semináře IVIG – Informační vzdělávání a informační gramotnost v teorii a praxi vzdělávacích institucí (rok 2009)

Publikovala odborné práce zaměřené na metodické činnosti knihoven, výchovu ke čtenářství a informační gramotnost a oblast školních knihoven. Do roku 2016 působila jako šéfredaktorka čtvrtletníku Duha vydávaného Moravskou zemskou knihovnou a od roku 2017 byla výkonnou redaktorkou tohoto periodika.

Mnoho let působila jako pedagog na Masarykově univerzitě, kde budoucím kolegům předávala znalosti a dovednosti z oblasti metod knihovnické práce.

V roce 2009 za své zásluhy o rozvoj českého knihovnictví získala Medaili Z. V. Tobolky.

Jana Nejezchlebová na konferenci Knihovny současnosti 2009 přebírá z rukou Jaromíra Kubíčka Medaili Z. V. Tobolky

Knihovnictví bylo pro Janu Nejezchlebovou především srdeční záležitostí; patřila k těm, pro které bylo knihovnictví skutečně celoživotním posláním.

Při zpracování textu bylo využito heslo ze Slovníku českých knihovníků a rovněž údaje ze zprávy Moniky Kratochvílové zaslané 16. prosince 2021 do elektronické konference SKIP.

Fotografie pořídila Linda Jansová z Národní knihovny ČR.

Vaše hodnocení

Vzpomínka na Ivu Slámovou

Autor:

STARCOVÁ, Jaroslava, SUKOVÁ, Andrea

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Osobnosti

Klíčová slova:

nekrology, Slámová, Iva

Region:

07 Liberecký region

Dne 18. prosince 2021 nás po dlouhé těžké nemoci navždy opustila naše kolegyně Iva Slámová.

Narodila se 27. července 1956. Do knihovnického světa vkročila v roce 1989, kdy se stala vedoucí Městské knihovny Český Dub, která až do roku 1997 plnila metodickou funkci pro jedenáct knihoven na Českodubsku a spadala pod Státní vědeckou knihovnu v Liberci. Během jejího bezmála dvacetiletého působení prošla knihovna velkými změnami a ve velkém stylu pak vkročila do 21. století. Vedle bohaté činnosti vlastní knihovny byla po jejím nástupu ve všech knihovnách tehdejšího střediska provedena revize fondů, veškerý fond byl přeznačen, bylo dokončeno vyřazování a doplnění fondů novinkami a díly autorů, kteří byli do roku 1989 zakázáni.

Od roku 1994 Iva Slámová pracovala intenzivně na automatizaci českodubské knihovny s využitím všech dostupných dotačních titulů. V roce 1997 se její knihovna stala první automatizovanou městskou knihovnou v libereckém okrese. V roce 1998 se knihovna osamostatnila a jejím zřizovatelem se stalo město Český Dub.

Anketa realizovaná v roce 2000 ukázala nespokojenost čtenářů s prostorami, ve kterých se knihovna nacházela. Na tento popud se problémem začalo zabývat zastupitelstvo a již v říjnu 2001 se knihovna stěhovala do nových prostor, na jejichž progresivním uspořádání měla Iva Slámová zásadní podíl. Po krátkém působení v čele nově zřízené samostatné příspěvkové organizace města Městská knihovna a kulturní centrum Český Dub změnila v roce 2008 bydliště i pracoviště.

Přestěhovala se do Liberce a nastoupila do Krajské vědecké knihovny v Liberci, jíž zůstala věrná až do konce svého života. V prvních letech dělila svou činnost mezi okresní metodiku a práci na jedné z poboček knihovny v Liberci. Po organizačních změnách se již jako vedoucí Oddělení služeb knihovnám Liberecka naplno věnovala knihovnám okresu Liberec. Velkým úspěchem spojeným s mimořádným pracovním nasazením bylo zapojení všech neprofesionálních knihoven do nově zavedeného kooperačního knihovního systému a jejich automatizace. Dalším významným počinem, za který byla oceněna titulem Knihovnice Libereckého kraje roku 2015, bylo vytvoření webových stránek všech neprofesionálních knihoven, které je až na výjimky do té doby neměly.

Potvrzením sounáležitosti s knihovnickou komunitou bylo její dlouholeté členství ve SKIP (od roku 1990). V rámci regionu pracovala v dozorčí komisi, v celostátním měřítku se aktivně zapojovala do činnosti Sekce veřejných knihoven a její podsekce pro knihovny v malých obcích. V letech 2012–2014 byla členkou poroty pro vyhodnocení ceny Knihovna roku v kategorii Základní knihovna.

Svým profesionálním a zároveň lidským přístupem si získala většinu knihovníků i představitelů obcí zřizujících knihovny. Vždy byla s úsměvem připravena řešit pracovní problémy i vyslechnout „osobní bolístky“ knihovníků při metodických návštěvách knihoven. Setkání s Ivou Slámovou vždy pohladilo na duši, ať už šlo o pracovní nebo osobní setkání.

V roce 2018 odešla paní Slámová do důchodu, i nadále však zůstala věrná knihovně a do posledních sil rozdávala radost čtenářům i kolegyním v Knihovně pro děti a mládež.

Iva Slámová (zdroj: archiv facebookového profilu Ivy Slámové)

Iva Slámová zůstane nám všem, kdo jsme ji znali, navždy v našich srdcích.

Vaše hodnocení

Předseda SKIP Roman Giebisch oslavil významné životní jubileum

Autor:

JANSOVÁ, Linda

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Osobnosti

Klíčová slova:

Giebisch, Roman, výročí

Region:

01 Praha

Dne 30. září 2021 oslavil Mgr. Roman Giebisch, Ph.D., který je již od roku 2013 předsedou SKIP a je rovněž dlouholetým členem výboru pražské organizace SKIP, neuvěřitelné padesáté narozeniny.

K významnému životnímu jubileu jsme mu popřáli na zářijovém zasedání našeho výboru.

Při gratulaci (foto: Eva Uzlová, Knihovna Národního archivu)

Na oslavě panovala vřelá atmosféra (foto: Kateřina Nekolová, Národní knihovna ČR)

Oslavenec se odvážně pouští do krájení dortu (foto: Eva Uzlová, Knihovna Národního archivu)

Detailní pohled na dort (foto: Eva Uzlová, Knihovna Národního archivu)

Další gratulace oslavence neminuly ani na říjnovém zasedání výkonného výboru SKIP v Knihovně Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Na zasedání výkonného výboru Romanu Giebischovi pogratuloval mj. Vít Richter (foto: Linda Jansová, Národní knihovna ČR)

Vaše hodnocení

Rozhovor

Mgr. Naděžda Čížková: SKIP svým členům nabízí podporu, kolegialitu i spolupráci

Autor:

ČÍŽKOVÁ, Naděžda, JANSOVÁ, Linda

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Rozhovor

Klíčová slova:

Čížková, Naděžda, Knihovna Jana Drdy Příbram

Region:

02 Středočeský region

Jak vidí Mgr. Naděžda Čížková budoucnost příbramské knihovny, v níž strávila prakticky celý svůj profesní život, jak hodnotí aktuální činnost středočeské organizace SKIP, ve které se dlouhá léta výrazně angažovala, nebo co bychom neměli minout, pokud bychom vyrazili na Příbramsko – to vše a ještě mnohem více prozrazuje v následujícím rozhovoru.

Celoživotně jste spojena s Knihovnou Jana Drdy Příbram. Jak vidíte její další budoucnost a přínos pro místní čtenáře?

Domnívám se, že knihovna se stala nedílnou součástí společenského a kulturního života v Příbrami. Je skutečně komunitní knihovnou v nejlepším slova smyslu. Jejími návštěvníky jsou děti od miminek až po nejstarší obyvatele města. A ty, kteří do ní už nedojdou, navštěvují knihovnice v případě zájmu i v jejich domovech. Nabízí celoživotní vzdělávání a tak širokou paletu služeb a programů, že si může vybrat každý, kdo má zájem. Pracují v ní odborníci se srdcem na pravém místě, a proto určitě bude přinášet vše, co městská knihovna nabízet může, i v budoucnosti. Pokud se splní záměry současné radnice, snad získá i větší prostory. Rozhodně má lidský potenciál na další rozvoj.

Pět let jste pracovala jako knihovnice pro děti. Myslíte si, že se v dnešní době nabídka služeb knihoven pro tuto cílovou skupinu rozšířila?

Od doby, kdy jsem pracovala v oddělení pro děti, uplynulo už více než třicet let. Za tu dobu se práce dětských oddělení zásadně změnila. Nemyslím tím jen technologie, druhy dokumentů a spektrum služeb, ale celkový přístup k práci s dětmi. Rozhodně je dnešní nabídka dětem i spolupráce s rodiči a se školou nesrovnatelně širší. A velký podíl na tom má SKIP, který umožnil spolupráci knihovníků napříč republikou, organizoval a organizuje řadu propagačních kampaní a změnil pohled na význam a nabídku knihoven právě zejména pro děti.

Působila jste jako velmi aktivní členka Frankofonního klubu SKIP. Jak vzpomínáte na zájezdy SKIP do Francie a spolupráci s Francouzským institutem?

Frankofonní klub SKIP byl pro mě srdeční záležitost. Práce v něm a spolupráce s Francouzským institutem a zejména s jeho knihovnou byla nejen profesně, ale i lidsky velmi zajímavá. Největší zásluhu ovšem měly vůdčí osobnosti klubu PhDr. Jarmila Burgetová, PhDr. Anna Machová a PhDr. Zuzana Hájková v oblasti spolupráce s francouzskou stranou a Mgr. Věra Škraňková, která organizovala naše turistické poznávací zájezdy. Díky jejich obětavé práci jsme my, účastníci všech těch zajímavých setkání, seminářů a zájezdů, měli možnost čerpat autentické zkušenosti, které se prostě z odborné literatury nevyčtou. Potkala jsem tam velmi zajímavé osobnosti, kterých si dodnes velmi vážím.

Byla jste dlouholetou předsedkyní SKIP Středočeského kraje. Jak hodnotíte nynější činnost této regionální organizace SKIP?

Dnešní regionální organizace SKIP má mnohem širší členskou základnu i spektrum aktivit. Regionální výbor má velmi propracovanou dělbu práce a strukturu programové nabídky pro všechny členy – jak kolektivní, tak individuální. Daleko lépe spolupracuje s metodikou krajské knihovny a Středočeským krajem.

Individuální členkou SKIP jste už od roku 1990, tedy již více než třicet let.s Můžete zhodnotit, co Vám SKIP dal nebo i vzal?

Určitě mi SKIP hodně dal, nemyslím, že mi něco vzal. Dodal mi energii do práce, která byla mým celoživotním koníčkem, ukázal mi tu krásnou možnost, že když se lidé se stejným zájmem spojí, aby vytvořili něco užitečného, dovedou překonat mnohé překážky a dosáhnout svého cíle. Hodně jsem se tam naučila. Díky SKIP jsem získala řadu přátel a setkala se s mnoha úžasnými osobnostmi.

Pokud byste měla několika větami přesvědčit svého kolegu nebo svou kolegyni, aby se také přihlásil/a do SKIP, které věty by to byly?

Pokud tě knihovnictví baví a máš nějaké nápady, které chceš realizovat, pokud hledáš možnosti dalšího profesního růstu, chceš se něco naučit z praxe jiných knihoven a chceš poznat zajímavé lidi, staň se členem SKIP. Najdeš tam podporu, kolegialitu a spolupráci. Setkáš se s různými názory, navštívíš zajímavá místa a můžeš získat i přátele. A jestli je to pro tebe jen práce, členství ti může pomoci v kariérním postupu.

Vaše publikační činnost je spojena s regionálním tiskem Podbrdska. Čím je tento region v rámci České republiky výjimečný?

To by bylo na román – svou malebnou, zádumčivou a různorodou krajinou, slavnou kulturní a hornickou historií a tradicemi, temnými událostmi kolem uranových dolů s lágry politických vězňů i snahou tato stigmata překonat a navrátit mu někdejší pověst kulturního a vzdělaného regionu.

Kdyby si některý z našich čtenářů chtěl udělat výlet do Příbrami a okolí, co by podle Vás při svých toulkách rozhodně neměl vynechat?

Záleží na založení návštěvníka, nabídka je velmi bohatá. Z kulturních památek bych určitě doporučila Svatou Horu, Hornické muzeum v Příbrami, zámky v Březnici i v Rožmitále pod Třemšínem, památník Antonína Dvořáka na Vysoké, galerie v Příbrami a v Březnici, březnickou synagogu. Z přírodních krás hlavně Brdy, které už jsou dnes více dostupné, krajinu Sedlčanska s řadou rozhleden, je toho opravdu široká paleta.

Kterou knihu bychom aktuálně našli na Vašem nočním stolku?

Téměř nesmrtelná láska od Andrey Sedláčkové. Ale rozečtené mám ještě Zlaté dno od Josefa Šálka. To si dávkuji po částech, je to velmi silný příběh.

Děkuji za rozhovor!

Vaše hodnocení

Dana Wimmerová: Knihovna je nedílnou a nezbytnou součástí života obce

Autor:

JANSOVÁ, Linda, WIMMEROVÁ, Daniela

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Rozhovor

Klíčová slova:

role knihoven, Wimmerová, Dana

Region:

03 Jihočeský region

Odborná sekce:

Sekce veřejných knihoven

Dana Wimmerová patří mezi výrazné osobnosti SKIP. V následujícím rozhovoru se dozvíte mj., jak vznikl seminář Co venkovské knihovny umějí a mohou, jak se rozvíjela spolupráce se Spolkem pro obnovu venkova nebo jak by měla vypadat malá obecní knihovna.

Léta jste byla organizátorkou semináře Co venkovské knihovny umějí a mohou, jedné z největších akcí SKIP. Proč jste se zaměřila primárně na podporu malých obecních knihoven?

Venkovské knihovny jsou mou dlouhodobou srdeční záležitostí. Snad proto, že jsem kdysi sama začínala svou dráhu knihovnice profesionalizací dvou malých knihoven, které pak tvořily základ budoucí městské knihovny. Měla jsem tak možnost poznat chod knihovny zcela od základů. Už jako metodička Okresní knihovny v Teplicích jsem poznala pár mimořádných a nadšených dobrovolných knihovníků. Později jako členka Sekce veřejných knihoven jsem byla u vzniku soutěže Knihovna roku a prvních šest let jsem jezdila jako hodnotící komisařka v celostátním kole. To už byla „vrcholová liga“. Setkala jsem se s mnoha lidmi, kteří nezištně a s láskou dokázali fantastické věci. Bylo mi líto, že se o nich objeví jen krátká zpráva v odborném tisku a že zřizovatelé mnohdy netuší, jak báječný člověk je jejich knihovník/knihovnice. Při jednom výjezdu ústřední komise jsme navštívili Sedlnice. Tam vznikla myšlenka uspořádat pro venkovské knihovníky seminář, kde by byl prostor k výměně zkušeností. Odtud už nebylo daleko k propojení se soutěží Knihovna roku a seminář Co venkovské knihovny umějí a mohou spatřil světlo světa. Na první ročník v Sedlnicích v roce 2005 jsme pozvali oceněné knihovny z minulých let. Další ročník pak proběhl v Kostomlatech pod Milešovkou. Od té doby vítězná knihovna získala vedle ocenění také právo uspořádat další setkání venkovských knihoven.

Co pokládáte za největší přínosy tohoto semináře?

Na první místo bych dala vznik vzájemných vazeb a celoživotních přátelství mezi účastníky semináře. Je třeba si uvědomit, že přijížděli knihovníci, kteří prošli soutěží Knihovna roku a měli ze své činnosti bohaté zkušenosti. Zároveň to byli lidé, kteří své poslání dělali s láskou a dovedli se vzájemně doplňovat a povzbuzovat. Z každého setkání si odváželi nové inspirace pro svou práci. V průběhu roku bývali ve spojení a navzájem si pomáhali. Potěšitelné bylo také to, že se těchto akcí účastnili také zřizovatelé (většinou starostové nebo místostarostové), kteří se s nadšením zapojovali do celého programu a sami se pak podíleli na vzniku náplně setkání u nich. Mnozí se mezi knihovníky vraceli i v dalších ročnících. Tím setkání získalo prestiž a mezi zřizovateli vznikla zdravá konkurence, kdy se snažili, aby setkání u nich bylo ještě lepší než to minulé. Věřím, že i tento fakt významně přispěl k bouřlivé proměně venkovských knihoven a pohledu na ně. Nesmím zapomenout, že na setkání přijížděli také rodinní příslušníci, kteří na místě zjišťovali, že takových nadšenců, jako jsou ti, které mají doma, je víc a že jsou to báječní lidé.

Jaké služby by měla nabízet obecní knihovna v malé vesnici, jak by měla být vybavena a jaká by zde měla být provozní doba?

Venkovská knihovna by měla být „srdíčkem obce“, kde by se obyvatelé rádi scházeli, protože je tam příjemné prostředí a vždy zde najdou odpovědi na své otázky. Dnes už je samozřejmostí, že v knihovně najdeme připojení na internet a že knihovníci využívají některý z knihovních programů na evidenci. Je dobré, když je zde veřejně přístupný internet, i když dnes už není tolik využíván, když má mnoho lidí chytrý telefon. Knihovna by měla být místem, kde najdeme odpovědi na otázky z historie a současnosti života v regionu. Právě poznávání místa, kde žijeme, a pěstování hrdosti na činy našich předků by měly být součástí činnosti venkovské knihovny – seznamování s významnými rodáky, společná posezení nad kronikami, ale také besedy s významnými osobnostmi současnosti. K tomu je samozřejmě zapotřebí, aby knihovna měla příjemné vybavení a aby jí nechyběla moderní technika. I když je provozní doba v těchto knihovnách obvykle stanovena na jedno či dvě odpoledne týdně, pokud je knihovník aktivní, bývá svým čtenářům k dispozici vždy, kdy je ho zapotřebí.

Není od věci, že v krajském kole je Knihovna roku většinou vybírána v rámci soutěže Vesnice roku. Je velmi důležité zřizovatelům připomínat, že knihovna je nedílnou a nezbytnou součástí života obce. Škoda, že pandemie koronaviru tuto vzniklou tradici narušila.

Kdo by se měl stát obecním knihovníkem a jaké by měl mít kompetence?

Knihovníkem (a to nejen tím venkovským) by se měl stát člověk, který má rád lidi, průběžně se vzdělává, učí se novým věcem, zajímá se o dění všeobecně a ochotně získané zkušenosti předává dál. Zná svou obec, krásy a historii regionu, dovede své znalosti předat vhodnou formou svým spoluobčanům a vzbudit v nich pocit sounáležitosti a hrdost na své kořeny. Ráda bych připomněla, že mnoho knihovníků současně vykonává funkci obecního kronikáře. Není na to jednoznačný recept, knihovník musí být v každém případě osobnost, diplomat, kreativní a inspirativní. Pak se dostaví i kompetence, protože je rovnocenným a spolehlivým partnerem pro zřizovatele.

Jistě si pamatujete všechny vítěze soutěže Knihovna roku. Máte nějakou oblíbenou knihovnu a proč?

Po celou dobu soutěže Knihovna roku si vedu přehled o nominovaných a také oceněných knihovnách. Ty vítězné jsem postupně navštívila téměř všechny. Neznám jen ty poslední dvě (Halenkov a Statenice). Nemohu říct, že některá knihovna byla lepší, ale ve všech jsem se setkala s báječnými a skvělými lidmi. Vždycky jsem se od nich měla co přiučit. S mnohými jsme navázali přátelství a jsme v kontaktu. Častokrát mne překvapilo, kolik rozmanitých nápadů a nádherných akcí lze v knihovně uskutečnit, když se najde někdo, kdo dovede nadchnout své okolí.

Dlouhou dobu jste pracovala v českokrumlovské knihovně a po odchodu do důchodu působíte jako dobrovolná knihovnice v pobočce Městské knihovny Kaplice v Blansku. Jak se za dobu Vašeho působení tato pobočka proměnila?

Přestože jsem se na Českokrumlovsku ocitla jako náplava, stal se ze mne během let patriot. Krumlovský okres jsem díky své funkci metodičky měla možnost poznat lépe než mnohý místní rodák. Protože má práce mne těšila (byla současně i mým koníčkem), byla jsem moc ráda, když se v době mého odchodu do důchodů uvolnilo místo knihovnice v pobočce kaplické knihovny. Podařilo se mi tak zůstat v kontaktu s profesí, a protože si s děvčaty z kaplické knihovny rozumíme, je to vlastně radost. Moji čtenáři jsou většinou staršího věku, ale v poslední době přicházejí maminky s dětmi a to mne těší. Škoda jen, že doba covidová poněkud narušila tradiční způsob práce. Musím ale přiznat, že tato doba byla pro blanskou knihovnu i pozitivní. V roce 2020, když byly knihovny uzavřeny, rozhodlo vedení města Kaplice, že v pobočce provede rekonstrukci. A tak na jaře mohli čtenáři přijít do úplně jiného prostředí – prostě do obýváku. Byla provedena kompletní rekonstrukce prostor, vymalováno, proběhla výměna topení a vybavení novým nábytkem. To vše – doplněno bohatým výběrem knížek z doplňovacího souboru z Českého Krumlova – přilákalo nejen stálé, ale i nové čtenáře.

V době, kdy jste byla předsedkyní jihočeské regionální organizace SKIP, se vám podařilo rozvinout spolupráci s hornorakouskými knihovníky a za budování těchto kontaktů jste získala i ocenění. V čem konkrétně spolupráce spočívala a pokračuje v nějaké podobě dodnes?

Naše spolupráce s rakouskými knihovnami začala hned po revoluci, kdy s nabídkou pomoci přišli zástupci hornorakouských knihovníků, konkrétně pan Rupert Huber z Büchereistelle z Lince. Aktivity se tenkrát chopila jihočeská regionální pobočka SKIP a tak se rozvinula několikaletá spolupráce. Měli jsme velké štěstí, že nám tlumočníka dělal tehdejší frymburský knihovník pan Vladimír Klement. Uspořádali jsme několik společných seminářů pro knihovníky obecních knihoven. Protože jsme střídavě tyto semináře pořádali na české a rakouské straně, měli jsme tenkrát možnost porovnávat způsoby knihovnické práce a vzájemně se ovlivňovat. Podařilo se nám také vydat společně brožuru o knihovnách na obou stranách hranice, kterou jsme pak slavnostně pokřtili v Českém Krumlově. Pravidelně jsme také byli zváni na výroční zasedání hornorakouských knihovníků, které probíhalo ve vzdělávacím středisku na zámku Puchberg nedaleko Welsu. Tato velmi slibná spolupráce skončila reorganizací rakouského knihovnictví a zrušením linecké Büchereistelle. Pokud vím, v současné době je přeshraniční spolupráce jen na bázi několika vybraných jihočeských knihoven.

Jižní Čechy byly jediným regionem SKIP, kde se navázala opravdu úzká spolupráce s krajským zastoupení Spolku pro obnovu venkova. Jak se vám to podařilo?

V roce 2000 byla navázána spolupráce mezi Sekcí veřejných knihoven a Spolkem pro obnovu venkova (dále SPOV, pozn. red.). Výsledkem bylo zařazení hodnocení knihoven do soutěže Vesnice roku a později na základě získaných zkušeností vznikla soutěž Knihovna roku. Protože stejně jako v našem profesním spolku existovaly regionální organizace i ve SPOV, hledali jsme tedy možnosti spolupráce v rámci Jihočeského kraje. Brzy jsme našli ochotné spolupracovníky, a tak se knihovníci dostali do hodnotitelské komise soutěže Vesnice roku a zástupce měli také v Krajské výběrové komisi SPOV Jihočeského kraje. Mezi knihovníky a starosty vznikly přátelské vazby, a tak se podařilo, že knihovníci mají dlouhodobě svého zástupce (Jiřinu Kostkovou z Městské knihovny v Kaplici) v předsednictvu jihočeského SPOV a že se již několik let daří připravovat společné semináře pro starosty a knihovníky. Díky spolupráci obou spolků byly také několik let pořádány semináře pro obecní kronikáře (jak už bylo uvedeno výše, je mnoho knihovníků, kteří jsou zároveň kronikáři), ale v posledních dvou letech se připravené semináře nepovedlo kvůli koronavirové epidemii uskutečnit.

Co pro vás SKIP znamená a od kdy jste vlastně jeho členkou?

O profesním spolku knihovníků jsem se poprvé dozvěděla v roce 1968, kdy jsme se jako studentky střední knihovnické školy zúčastnily ustavujícího sjezdu v Praze. Samozřejmě jsme se hned přihlásily a netušily, že naše členství velmi rychle skončí. Při obnově spolkové činnosti v roce 1990 bylo zcela jasné, že své členství obnovím. Byla jsem hrdá na svou profesi a považovala jsem za důležité svůj názor jasně vyjádřit. Navíc jsem mezi „SKIPáky“ našla mnoho podobně cítících lidí a to nás spojovalo a vzájemně posilovalo. Prožili jsme společně mnoho krásných a nezapomenutelných okamžiků. Dneska si někteří kolegové vůbec nedovedou představit, že nebýt SKIPu, nemáme například současný knihovní zákon, internet v knihovnách, Týden knihoven ani každoroční oceňování těch nejlepších knihoven. Byla to právě Sekce veřejných knihoven, která vyzvala své kolegy knihovníky, aby oslovili svého senátora či poslance a seznámili je s divokou transformací profesionálních knihoven, která nastala v 90. letech. Členové sekce pak pokračovali lobbováním v Parlamentu ČR. Bylo skvělé být při tom a mít vedle sebe lidi, kterým o něco jde.

Jakou knihu bychom teď našli na vašem nočním stolku?

Bez četby bych si nedokázala svůj život představit. Jsem ale „knihovník klasik“, který nutně potřebuje cítit vůni a šustění papíru. Proto mne moc neoslovují e-knihy, i když nepopírám jejich výhody. Ráda čtu literaturu faktu a historické romány. Samozřejmě, když je venku nevlídno nebo mám nějaký splín, ráda sáhnu po pokleslém žánru a sklence dobrého červeného. Na mém nočním stolku mám zrovna knížku Pavla Taussiga Barandovská Bohéma?: bylo jednou jedno filmové studio, kterým prošly dějiny.

Děkuji za rozhovor!

Vaše hodnocení

Celostátní akce

Projekt Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka 2020/2021 v Městské knihovně v Praze – pobočce Dittrichova aneb Jde to i online

Autor:

ŠAFÁŘOVÁ, Světlana

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Celostátní akce

Klíčová slova:

děti, Knížka pro prvňáčka, Městská knihovna v Praze

Region:

01 Praha

Školní rok 2020/2021 byl školním rokem covidovým s dlouhým uzavřením škol a stejně dlouhým pobýváním doma. Knihy pouze pro prvňáčky tohoto školního roku se již po Novém roce 2021 chystaly a skoro se již vydávaly na cestu k dětem. Právě v tuto chvíli mi došlo, že děti dostanou jako dárek knihu, ale nevstoupí do knihovny a ani literární setkání zde nezažijí. Bylo tedy jasné, že se musíme setkávat online a slavnost Pasování uspořádat na závěr školního roku venku.

Do naší pobočky Dittrichova (součásti Městské knihovny v Praze) přicházely dříve školní třídy vždy měsíčně, ale teď se uvidíme všichni každý týden! To byla jedna z prvních, velmi příjemných změn. Prostřednictvím školního Google Meetu jsem se připojovala a vstupovala přímo do vyučování každé třídy. Novinkou byl také můj sestavený rozvrh hodin těchto setkání, abych vstoupila přesně v domluvený čas do konkrétní třídy a ne do jiné, protože odkaz Google Meet měla každá třída svůj vlastní.

Online vstup do školní třídy

Samozřejmě na počátku těchto setkání bylo třeba doladit mnohé technické věci: upevnění kamery v dobrém záběru, propojení s interaktivní školní tabulí ve třídě, sdílení příloh (s ilustracemi a dalšími obrázky k setkání). A ještě jiné to bylo při online setkání s dětmi doma. To pak často bylo slyšet různé hlášky: „Zapni si, Aničko, mikrofon!“, „Jendo, sedni si na židli, nebuď pod stolem!“, „Edo, teď není svačina!“ Postupně však tito prvňáčci zvládali bravurně připojení i vlastní odpovědi během online setkání.

Vlastní online setkání byla kratší než setkání v knihovně, ale přinesla díky dětem velmi radostnou novinku, a to splnění domácího úkolu ihned, nikoliv až při příští návštěvě knihovny. Jako všichni noví školáčci vyžadovali také po mně hned po čtení a vyprávění domácí úkol. A tak po přečtení příběhu o dešti mohly děti odběhnout do vedlejšího pokoje pro deštník a ukázat jej rozevřený v celé kráse na kameru. Po příběhu o těžkém snu ulehly děti za chvíli na své polštáře nebo peřiny a po Ptačí pohádce sedělo před kamerou veliké hejno plyšového ptactva!

Další radostí bylo samotné vyprávění dětí hned po připojení. Chtěly povyprávět, co všechno zažily v uplynulých dnech, a já jsem byla účastna v přímém přenosu nejedné komické situace z jejich domova: pes či jiné zvíře sedící na židli s dětmi, tatínek vybíhající z koupelny v trenkách, maminka uklízející prádlo do skříně po celou dobu online setkání, mladší sourozenci pod stolem nebo prarodiče „skrytí“ hned vedle počítače. A tak jsem zvesela malé i velké posluchače přizvala k našemu setkání i bez ukrývání se a bylo nás tedy mnohem více než jedna školní třída.

Při setkání v knihovně je během čtení mnohem bližší kontakt s dětmi, posluchači, avšak v online setkání je to jinak – nestihnete pozorovat 25 okének s dětskými hlavičkami. Příběh, pohádku jsem proto dětem převyprávěla a ukázky ilustrací a dalších obrázků jsem sdílela v přílohách, které jsem po skončení programu také zasílala učitelům s přidanými bibliografickými, výtvarnými, hudebními a filmovými odkazy ke čtené knize.

Později jsem se odvážila naživo zasádrovat (papírové) prasátko z příběhu Prasátko na útěku (a sádra opravdu ztvrdla před koncem připojení), a dokonce díky mým přátelům z východočeského venkova před kameru pozvat živého králíka v oblečku k příběhu Beatrix Potterové Králíček Petr. Legrace byla převeliká, zvlášť když králík dupnul na klávesnici a odpojil se…

Online se umí připojit (a odpojit) i králíček Petr

Přiblížily se letní prázdniny a také oslava zvládnutí abecedy a umění číst všech zúčastněných prvňáčků. Ve vnitřních prostorách to však hygienický předpis nedovoloval. A tak přijel náš krásný Oskar, minibibliobus Městské knihovny v Praze se svými knihovníky Václavem Cimbálem a Janem Mazurou (panem knížetem a rytířem Kaňkou), a slavnost Pasování na rytíře čtení mohla pod širým hřejivým letním nebem začít. Všichni prvňáčci se stali rytíři a rytířkami čtení a mohli tak dostat krásnou knihu věnovanou přímo jim.

Pan kníže a rytíř Kaňka s minibibliobusem

Děti se připravují na pasování

Při skládání slibu

Jsem za tuto úplně novou zkušenost moc vděčná. Nemyslete si, že se při online výuce s dětmi ztratí živý kontakt. První živé setkání po otevření škol a knihovny to potvrdilo. Děti i rodiče vzpomínali na jednotlivá online setkání a stejně nevymizela a nezničila se ani ta vzácná tichá chvíle, která vzniká při společném čtení. Objevila se i v online setkání a opakovala se, viz kupříkladu snímek zachycující napětí, smutek a soucit dětí během příběhu o nesnázích malého chameleona.

Při napínavém příběhu o chameleonovi

Školní rok 2021/2022 již přinesl kombinované programy pro školní třídy v knihovně – to střídání osobních návštěv tříd a online setkání. Nová zkušenost tedy změnila tuto tradiční součást dětských oddělení veřejných knihoven. Děkuji za ni.

Obrazový doprovod pořídila Hana Livorová z Městské knihovny v Praze, pobočky Dittrichova.

Vaše hodnocení

Projekt S knížkou do života podporuje i ostravský primátor

Autor:

POKORNÁ, Gabriela

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Celostátní akce

Klíčová slova:

děti, Knihovna města Ostravy, S knížkou do života

Region:

10 Region Moravskoslezského a Olomouckého kraje

Knihovna města Ostravy se mezi prvními v České republice zapojila do projektu S knížkou do života (Bookstart), aby inspirovala ke společnému čtení v rodinách již v době po narození dětí a později podpořila čtenářskou gramotnost. V uplynulých letech bylo do ostravských rodin distribuováno 2 500 motivačních sad, stovky dětí se v ostravských knihovnách účastní nejrůznějších vzdělávacích aktivit. Za nápadem přinést tento projekt do Ostravy stojí ředitelka knihovny Miroslava Sabelová, realizaci projektu podporuje primátor města Tomáš Macura.

Knihovníci se prostřednictvím projektu S knížkou do života snaží prosadit myšlenku, že číst dětem má smysl od narození a že čtení má pozitivní vliv na jejich celkový rozvoj. V rámci projektu jsou distribuovány motivační sady, a to pro dvě věkové kategorie, dětí do tří let a dětí od tří do šesti let. Součástí projektu jsou aktivity knihovny v rámci klubů pro rodiče s dětmi do šesti let. Díky rozličnému programu v rámci společných setkání, do něhož náleží třeba čtenářské, výtvarné i pohybové aktivity pro děti, se knihovna stává přirozenou částí jejich životů. I rodiče zde mohou získat mnoho informací a inspiraci.

Projekt v číslech

V Knihovně města Ostravy už působí 16 klubů, které uspořádají akci minimálně jednou měsíčně. Za rok se těchto akcí ostravských knihovnic a knihovníků zúčastní téměř 3 000 rodičů a dětí. Lze doplnit, že do mezinárodního projektu Bookstart se Knihovna města Ostravy zapojila již v roce 2018, kdy SKIP vyhlásil pilotní ročník s názvem S knížkou do života, a o realizace projektu v Ostravě jsme naše čtenáře informovali již i v článku v č. 2/2020.

„Díky finanční podpoře města jsme získali 4 500 motivačních sad, k rodičům se dostalo již 2 500 sad a další budeme předávat v roce 2022. Sady rodiče dostávají již v porodnicích nebo při vítání občánků. Zájemci o sady však mohou navštívit přímo naše dětská oddělení knihoven a o sadu požádat. Nejčastěji v knihovnách předáváme motivační sady rodinám pro děti od tří do šesti let,“ doplňuje praktické informace Miroslava Sabelová, ředitelka Knihovny města Ostravy.

Co obsahují motivační sady

Motivační sady pro nejmenší (do tří let) mají podobu kufříku a obsahují autorské leporelo Radka Malého, kalendář – metodiku pro rodiče, tipy na knihy, průkaz na registraci dítěte do knihovny i další drobnosti.

Obsah motivační sady (zdroj: Knihovna města Ostravy)

Pokračující motivační sada ve formě batůžku pro děti od tří do šesti let obsahuje ilustrovanou pohádkovou knihu Ivony Březinové, komiksový metodický sešit, doporučené knížky, ukázkové číslo časopisu atd.

Projektu si cení i primátor Ostravy Tomáš Macura

Právě ostravská knihovna je podepsána svými aktivitami pod mnohými úspěchy projektu. „Čtení dětem od nejútlejšího věku má zásadní smysl pro jejich další život. Pominu-li při čtení nezastupitelné společně strávené chvíle rodičů s dětmi, pak jim právě knížky otvírají nekonečný svět fantazie, poznání, vědění. Ostatně naše knihovna má řadu rozmanitých programů pro malé i velké, projekt S knížkou do života přivede ke knize děti už v útlém věku a učiní jejich život bohatším,“ připomíná primátor města Tomáš Macura. Dárkovou sadu S knížkou do života předal primátor města mamince prvního ostravského miminka letošního roku.

Podrobné informace o realizaci projektu v Knihovně města Ostravy jsou k dispozici na webu knihovny.

Sto let od první zprávy o činnosti ostravské knihovny

K aktuálnímu projektu doplníme i zajímavosti vskutku historické, pocházející z kalendária městského archivu. První zpráva o činnosti veřejné městské knihovny a čítárny v Moravské Ostravě byla publikována 10. ledna 1922. Knihovna byla v provozu od února roku 1921 a sídlila v budově bývalé německé školy v dnešní Purkyňově ulici. Celkový stav knihovního fondu na konci roku 1921 činil 4 621 zařazených svazků. Ke knihovně náležela veřejná čítárna, která v roce 1921 zaznamenala celkem 31 427 čtenářských návštěv. Vedení knihovny zastával městský knihovník Bohuslav Šída.

Srovnáme-li tento historický stav s rokem 2021, můžeme uvést, že knihovní fond v tomto roce tvořilo celkem 570 431 svazků knih. Ve svých 28 pobočkách a ústřední knihovně knihovna zaznamenala 336 620 návštěv. Její motto zní „…za vším hledej knihu“ a vede ji ředitelka Miroslava Sabelová.

Budova veřejné městské knihovny a čítárny v Moravské Ostravě (zdroj: Archiv města Ostravy)

Vaše hodnocení

Knižní prcek neboli projekt S knížkou do života (Bookstart) v Městské knihovně v Milevsku

Autor:

BLÁHOVÁ, Petra

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Celostátní akce

Klíčová slova:

děti, Městská knihovna v Milevsku, S knížkou do života

Region:

03 Jihočeský region

Knižní prcek je název programu pod hlavičkou projektu S knížkou do života (Bookstart), který funguje v Městské knihovně v Milevsku od roku 2018. Program probíhá každý týden již čtvrtým rokem a knihovna je vždy plná kočárků a dětí. Jak Knižní prcek vznikl a čím to, že zájem o něho stále roste?

Dětští čtenáři v milevské knihovně

Městská knihovna v Milevsku je knihovnou s regionální funkcí, kterou navštěvuje kolem 21 % z 8 500 obyvatel města. Knihovna vždy měla poměrně vysoký počet dětských čtenářů, plné regály knížek a dostatek finančních prostředků na jejich nákup. Slabinou knihovny byl nedostatečný prostor dětského oddělení na setkávání a pobyt menších dětí, chybějící funkční komunita kolem nejmenších dětských čtenářů a problémem byla také bezbariérovost, neboť se knihovna nachází v patře bez výtahu v jedné z nejstarších budov města.

Dětské oddělení se proměnilo

Do projektu Bookstart se milevská knihovna zapojila hned v jeho počátku v roce 2018. Při prvotním plánování celého projektu jsme se rozhodli pokusit se vyřešit také některé z nedostatků dětského oddělení, které nás již dlouho tížily. Prvním krokem byla úprava prostor. Do té jsme se pustili poměrně razantně. Celý prostor dětského oddělení jsme vlastními silami kompletně přestěhovali, přeskupili regály, vytvořili hrací koutek pro nejmenší a malá zákoutí k relaxaci. Spřízněný architekt nám vytvořil dekorace na zeď. Nakoupili jsme montessori hračky, hudební nástroje či přebalovací pult a nočník. V rámci stěhování jsme z důvodu „provzdušnění“ regálů část fondu vyřadili. Celý fond jsme přeskupili do sekcí podle věku dětí a vytvořili jsme nové piktogramy podle témat knih. Podmínku bezbariérovosti jsme vyřešili intenzivnější spoluprací s naší pobočkou, která se nachází přímo ve městě a je bezbariérová včetně příjezdu a parkování až u budovy.

Dětské oddělení před modernizací a po ní

Vznikla komunita rodičů a prarodičů

Poté jsme oslovili radnici a domluvili se na naší přítomnosti na Vítání občánků. Navázali jsme spolupráci s dobrovolnicí Blankou, maminkou malé Zoe, která knihovnu na této akci zastupovala. Tam jménem knihovny darovala rodičům sady projektu S knížkou do života (Boostart) s pozvánkou k návštěvě knihovny. Blanka se také zpočátku chopila programu pravidelných setkávání pro nejmenší.
Tak jsme pomalu začali pracovat na tom, aby se kolem dětského oddělení vytvořila komunita rodičů a prarodičů, kteří své děti povedou již odmala ke čtení. Z předchozích zkušeností s pořádáním příměstského tábora jsme totiž věděli, že základem je, aby děti poznaly a pravidelně navštěvovaly svou knihovnu a cítily se v ní jako doma. Pak už se do ní budou rády vracet a krůček ke čtení je již malinký.

Knižní prcek dnes

Vše se povedlo a náš projekt funguje již čtvrtým rokem. A jaká je dnešní podoba Knižního prcka?

Malí knižní prckové od narození do čtyř let se scházejí každý pátek od deseti hodin v dětském oddělení, první pátek v měsíci v pobočce knihovny a v létě na dekách v městském parku. Chodí tatínkové i babičky, se staršími sourozenci i miminka v šátku či batolata, která z deky vše zaujatě pozorují. Knižní prcek začíná vždy v kroužku čtením pohádky, povídáním či hraním divadélka. Poté se v duchu stejného tématu, jako bylo předchozí čtení, tvoří, cvičí či muzicíruje. Záleží na průvodci. Těch máme nyní pět – dvě vlastní lektorky na podporu čtenářství a tři maminky. Setkávání trvají 60 až 90 minut a většinou končí povídáním maminek, sdílením informací a půjčováním knížek. V průběhu roku proběhne také několik vzdělávacích přednášek pro rodiče na téma výchovy dětí, první pomoci či vzdělávání. V covidové době se setkání konala ve dvou časech z důvodu snížení počtu účastníků jednotlivé akce. V době úplného uzavření knihoven jsme se svolením autorů předčítali dětské knížky pro nejmenší, hráli divadélko a konečné video poté zasílali všem přihlášeným.

Hladová housenka a lektorka Eva

Nebojme se písku, vody a přírody v knihovně

Ťapík jede k moři a lektorky Hanka a Jitka

Knižní prcek v parku

Závěrem

Knižní prcek je projekt, který pomáhá tvořit komunitu rodičů a prarodičů vedoucích své děti ke čtení. Nabízí příjemný a neutrální prostor pro setkávání a představuje knihovnu a její služby jinak. Ale co je nejdůležitější: vychovává malé milovníky knih, čtení a knihoven. A abychom o ně nepřišli, na Knižního prcka navazuje náš regionální projekt pro školky nazvaný Knihožrouti, který je pojmenován, se svolením spisovatelky Kláry Smolíkové, podle její knížky. O tom ale až někdy příště.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Milevsko.

Vaše hodnocení

21. Noc s Andersenem byla plná dobrodružství

Autor:

ČÁPOVÁ, Mirka, HANÁČKOVÁ, Hana, JAKOUBKOVÁ, Bronislava

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Celostátní akce

Klíčová slova:

děti, Noc s Andersenem

Už po jednadvacáté se pootevřely dveře knihoven, školních tříd, družin, klubů a kluboven k pohádkovému dobrodružství – k Noci s Andersenem. Tato noc oslovuje především všechny ty, kteří mají rádi knížky, všechny ty, kteří chtějí podporovat lásku ke čtení, literatuře, čtenému i mluvenému slovu. Víme, že často museli – podobně jako v roce 2020 – čelit překážkám, neboť covidový nečas nedovolil prožít tu pravou noční atmosféru společné a v jeden večer konané Noci s Andersenem. Přesto kouzlo čtení pohádek ani v roce 2021 nevyprchalo, naopak jsme vše mohli sdílet na dálku v mnoha místech a v různých časových posloupnostech daných možnostmi a odvahou kreativních organizátorů.

„Naivně jsme si myslely/mysleli, že se vše už na jaře vrátí do starých kolejí, a ono nic. Ale stále se nevzdáváme myšlenky na letošní společné nocování! Termín 26. 3. 2021 se v této chvíli zdá zcela nemožným, proto Vám/nám nabízíme náhradní termín – protože nevíme, jak nám situace dovolí, letošní nocování by probíhalo od 25. 6. do 8. 10. 2021 tak, aby si každý organizátor stanovil svůj termín v této zvláštní době.“

Uvědomujeme si z vlastní zkušenosti, že to v roce 2021 nebylo vůbec jednoduché. Někde vzhledem k tématu i termínu uskutečnili venkovní akci pro děti, samozřejmě bez přespání, často to nebyla noc, ale večer, odpoledne nebo dopoledne, jinde nocování přesunuli do online prostředí. V mnoha případech vzhledem k vydaným opatřením museli rodiče účastníky nechat otestovat, jinde zase vyčkávali na případné uvolnění. Jsme překvapeni, s jakou kreativitou organizátoři hledali cestu, jak akci uskutečnit. Je na místě poděkovat, jak úžasně všichni zareagovali a zlomili limity této podivné situace a jak se nechali vyzvat k nevídanému dobrodružství.

U frýdlantského zámku (foto: Městská knihovna Frýdlant)

Dobrodružství inspirované foglarovkami, ježkem v kleci a partou Rychlých šípů

Čtvrťáky ZŠ U Pálenice Kunovice neodradil ani koronavirus a na dálku strávili „andersenovský“ večer na téma Jaroslav Foglar a jeho knihy. Účast byla podmíněna tím, že děti vlastnoručně uvaří a ozdobí puding a oblečou se za některou z postav z Foglarových knih. A tak se v 19 hodin u monitorů s pohádkovou babičkou sešli Červenáčkové, Rychlonožkové, Jindra Hojer, Jarka Metelka i Široko: „Veselo bylo už při hádání, kdo je za koho převlečený, a hned začalo další veselí, když se na monitoru objevily fotografie miminek, ve kterých jsme k našemu překvapení rozpoznávali své spolužáky,“ napsala nám paní učitelka Blanka. Vrcholem celého večera byl bobřík odvahy, kdy z odlehlé části domu, sklepa či garáže musely potmě děti přinést zapálenou svíčku! Nejtěžší úkol čekal na závěr – ulovit bobříka mlčení, který trval od večerních 22 hodin až do následujícího poledne.
„Letošní noc jsme strávili v online prostoru s knihou Záhada hlavolamu a s mnohem větší účastí, než jsme očekávali! V okénkách Zoomu se objevilo 40 rodin, tedy cca 80 až 100 lidí,“ napsala z o.s. Potichounku Pavla. „Večer jsme strávili nejen nad společným čtením o Rychlých šípech. Stínadelskou atmosféru krásně dokreslily i domovy ozářené baterkami a malými lampičkami. Účastníci nás odměnili kladným hodnocením a bylo pro nás udivující, že všichni vydrželi 100 minut programu (včetně nejmenších ve věku sedmi let)!“
„Po vzoru Rychlých šípů jsme vytvořili tři party, měli své přezdívky, lovili bobříka detektiva, herce, akrobata a nebojsu. Před spaním jsme se trochu báli, když jsme si pustili Záhadu hlavolamu. Moc jsme si to užili,“ píší ze Slavkova na Uherskohradišťsku.
Veverušáci z Berouna-Závodí zahájili Andersenovým podzimním odpolednem Týden čtení dětem. Luštili zašifrovaný dopis, který dostaly Rychlé šípy, museli na staré mapě objevit důležité jméno a zjistit, co si vzaly Rychlé šípy s sebou do Stínadel. To nebylo vůbec jednoduché, neb bylo vše napsáno morseovkou.
Také Městská knihovna ve Valašském Meziříčí zvolila téma Záhada hlavolamu od Jaroslava Foglara. Dne 3. září 2021 se účastníci výpravy stali pomocníky Rychlých šípů při pátrání po tajemném deníku zámečnického učně Jana Tleskače. „Abychom ve Stínadlech byli méně nápadní, museli jsme si opatřit žluté špendlíky. Na vratech se objevil nákres ježka v kleci. V pátrání po jeho tajemství nám pomohl starý kostelník, nasměroval nás k věži, kde byla ukryta část Tleskačova deníku. Hned, jak jsme si ho přečetli, jsme věděli, kam se máme dál vydat. Na místě bývalé synagogy jsme nalezli ukrytou mapu s luštěnkou. Venku se mezitím setmělo, ke slovu přišly baterky. Po nalezení správného klíče a překonání nástrah nám půda vydala další část Tleskačova deníku. Teď už jsme znali tajemství ježka v kleci, jen ho ještě získat! Štěstí nám přálo. Při útěku z nebezpečné půdy nám zkřížil cestu Losna, jeden z kandidátů na Velkého Vonta. Uzavřeli jsme s ním dohodu. Aby zvítězil ve volbě, prozradíme mu, jak vyndat ježka z klece. Volba Velkého Vonta byla vzrušující. I my jsme poskládali papírové loďky a vyzkoušeli, jak dlouho je udržíme hořící. Losna díky naší pomoci zvítězil. Sláva, tajný plánek, ukrytý v ježkovi, jsme viděli! Po návratu do klubovny jsme společně vytvořili nové číslo TAM-TAMu. Dalo nám to zabrat, ale výsledek stál za to!“
V dolnochaberské knihovně (v kulturním centru Chaberský dvůr) zorganizovali tematický Rok Jaroslava Foglara. V květnu, jak píší, měli venkovní hru na téma skauting a Foglar, 10. září strávili Noc s Andersenem sice bez přespání, ale: „Přesto to bylo moc pěkné a dětem se líbilo. Většinu programu i večeři jsme realizovali venku před knihovnou. Mám radost, že si na akci našly cestu i zcela nové děti, které zlákala akce samotná a hned pak se do knihovny přihlásily,“ napsala paní knihovnice Alena. „Příští týden máme besedu s Romanem Šantorou ze Skautské nadace J. Foglara, na říjen další venkovní pátrací hru, v listopadu bude následovat turnaj ve vyjímání ježka z klece a v prosinci uspořádáme Večer světel (lampionový průvod). Tematický rok v knihovně zkusím i příští rok, nápad na téma již mám…“ (podrobnosti najdete v samostatném článku v č. 2/2021, pozn. red.)

Noc s Andersenem v pražských Dolních Chabrech (foto: Městská knihovna v Dolních Chabrech)
Na odpolední program na téma Jaroslav Foglar a Rychlé šípy navazovalo večerní hledání pokladu, napsali z Březové nad Svitavou.
Z Volňásku ve Vrbátkách hlásí, že u nich na konci června proběhla krásná akce na téma Rychlé šípy. „Připravili jsme bojovku, pátrali po indiciích a zvládli najít truhlu s ježkem v kleci – v knihovně. A dokonce všechny děti zvládly vytáhnout ježka ven! Úplně všechny! Na závěr nás čekalo ještě krásné překvapení venku ve tmě. Bylo to moc pěkné a dětem se to líbilo.“
Dobrodružství v chrudimských uličkách se podařilo zrealizovat na konci prázdnin, kdy účastníci společně strávili dva dny a jednu noc. A cože je potkalo? „V knihovně byl objeven záhadný kufr neznámého majitele, dle deníku jsme pátrali po ukrytém a doposud střeženém tajemství a doufali, že jsme ti praví, kteří ho dokážou vypátrat. Bylo to velké dobrodrůžo, které by i Rychlé šípy bavilo. Nás tedy určitě!,“ napsalo 18 nocležníků, vypravěč Martin Hak a jeden „šílený vědec“ z Městské knihovny Chrudim.

Se spacáky mezi regály (foto: Městská knihovna Chrudim)
„Vzhledem k tématu i termínu (18. 6. 2021) jsme se rozhodli zrealizovat venkovní akci v prostoru Kamenné kolonie a okolí,“ píší z knihovny Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. „Děti si vyrobily jmenovky ve tvaru vlajky Rychlých šípů a pak se za nimi přiřítil Červenáček, aby je pozval na výpravu do Stínadel. Nejprve jsme našli balíček žlutých špendlíků, aby Vontové nepoznali „cizáky“, vyráběli jsme Červenáčkovu červenou čepici, kterou jsme posílali po řece, našli svatyni Uctívačů ginga, hledali plánek Tleskačova létajícího kola. Následoval divoký hon na Široka, který nám sice unikl, ale později se objevil a rozhodl se obdarovat děti oním tajemným hlavolamem. Každé z dětí si tak domů odneslo svého ježka v kleci. Pak následoval ještě program v režii Sdružení přátel Jaroslava Foglara, děti si vyrobily štíty a papírové koule a následně vypukla velká Vontská bitva. Noc jsme zakončili táborákem, děti si opekly špekáčky a přečetli jsme si úryvek ze Záhady hlavolamu.“
V pátek 8. 10. 2021 se v oddělení pro děti českokrumlovské knihovny uskutečnil Podvečer s Andersenem. Celý program byl věnován Jaroslavu Foglarovi a jeho knihám. „Také jsme zkoušeli vyndat ježka z klece, což se docela dařilo. Druhá polovina byla věnována naší vzácné návštěvě – skautům. Vedoucí skautů spolu se čtyřmi členy oddílu Ursini připravila krásný a pro děti atraktivní program – šifrovalo se, luštila morseovka, hrály různé hry a nakonec nechyběl ani zpěv při kytaře,“ hlásí knihovnice Helenka.
„Navzdory situaci jsme z pátku na sobotu (4. až 5. 6. 2021) uspořádali Noc s Andersenem,“ píší z Domu dětí a mládeže Sova v Chebu. „Vzhledem k vydaným opatřením museli rodiče nechat účastníky otestovat a podepsat prohlášení o neexistenci příznaků virového infekčního onemocnění. Program seznámil děti s příběhy Rychlých šípů, všichni prošli trasou s úkoly, zachraňovali hochy, které unášel proud řeky, až je vyřešené otázky přivedly ke klubovně Rychlých šípů. Sestavovali vlastní komiks a vyráběli titulní stranu časopisu TAM-TAM.“

Skautská nadace Jaroslava Foglara a Sdružení přátel Jaroslava Foglara vedle krásné spolupráce s více knihovnami nabídly také účast na rodinné hře Záhada hlavolamu na Starém Městě v Praze.

Dobrodružství inspirované detektivy

„Tradiční přespávací Noc proběhla u nás v Londýně 9. až 10. 4., ale na atmosféře to nic neubralo, děti totiž přespaly na tajném místě u sebe doma. Po oslavách 80. výročí knihy Záhada hlavolamu byli účastníci přizváni k řešení tajuplné vraždy v Edmonton Green společně se světoznámým vyšetřovatelem Nickem Carterem. Na místě činu detektivové společnými silami řešili zašifrované zprávy, které nakonec prozradily, kde se vražda odehrála. V sobotu se vyšetřovací tým sešel na snídani a posilnění detektivové provedli výslech podezřelých. Všichni dali hlavy dohromady a odhalili jako pachatele Sherlocka Holmese a jeho zlotřilé praktiky. Závěr vyšetřování potvrdily otisky prstů a Nicku Carterovi se podařilo zločince zadržet a vsadit do vězení. Díky práci našich detektivů je Londýn zase o něco bezpečnější místo,“ píší z České školy bez hranic v Londýně.
V české škole v Madridu prosili bystré žáky o pomoc při pátrání po ztracených třídních knihách. Vyrobili si detektivní průkaz, do kterého si zapisovali získané indicie. „Dva týdny plné napětí! Od 26. 4. jsme pro naše malé detektivy připravili několik zajímavých her a úkolů, díky kterým získali dostatek indicií k vyřešení záhady. Děkujeme všem našim šikovným detektivům za pomoc! Naše třídní knihy jsou zpět a to znamená jediné – co nevidět budeme moci vydávat závěrečná vysvědčení.“
V knihovně na Veselé probíhala škola detektivů: „Naučili jsme se šifry, rébusy, podle popisu sestavit podobu pachatele, vyrobili si detektivní čepici a parťáka pejska, naučili se jsme se také podrobit podezřelého výslechu a na závěr byl nalezen ukrytý poklad.“

Dobrodružství inspirované únikovkou

Bylo nebylo, na 50. schodu, mezi opuštěnými regály, pod deštěm skropenou kopulí, sešlo se 24 páťáků ZŠ UNESCO společně s paní učitelkou Miluškou, aby si na vlastní kůži (a hlavně nohy) vyzkoušeli super těžkou Knihovnickou pátračku. Čtyři týmy se vydaly po stopách, které jim v knihovně zanechal samotný Bedřich Beneš Buchlovan. A protože vyluštily téměř všechny zapeklité rébusy a hlavolamy, nalezly nakonec vzácný poklad. Tajemná truhla odkryla tajemství: „Milý příteli psaného slova, blahopřeji Ti! S velkým uznáním Ti musím sdělit, že jsi došel k cíli. A poněvadž si právě čteš tento dopis, objevil jsi 3 knihy mému srdci nejvzácnější.“ A opravdu, knihu Babička z roku 1922 si děti prolistovaly v bílých rukavicích a prohlédly si společně také Zlatou a Stříbrnou knihu pohádek. „Paní knihovnice, umírám, ale bylo to strašně super!“ A my se radujeme, že se dopolední program k letošní 21. (Ne)Noci s Andersenem vydařil.

Dobrodružství inspirované Andersenem

Noc s Andersenem si bez Hanse Christiana Andersena už nedovedeme představit, a tak i letos celá řada programů představila jeho pohádky. Například Dolnośląska Biblioteka Publiczna v polské Wroclawi připravila online Andersenovskou pohádkovou pátračku, Litevská dětská knihovna Žalioji peleda se inspirovala pohádkou O Malence, děti v průběhu večera vytvářely Hansi Christianu Andersenovi profil na sociálních sítích (Facebook, Instagram, TikTok atd.; jak by vypadal jeho profil, pokud by dnes ještě žil).
„Napriek tomu, že sme súťažili, všetko prebiehalo v priateľskej nálade a celý večer sme si náležite užili,“ napsali ze ZŠ v Dolnej Strede. „Rozprávanie o H. Ch. Andersenovi deti veľmi zaujalo a všetko, čo si zapamätali, využili v ďalších aktivitách. Tri tímy riešili hlavolamy obrázkové, rozstrihané puzzle portrétu H. Ch. Andersena, slovné, ktoré za každým dostali v obálke, ak správne vyriešili, vyšlo im vždy nejaké dielo Andersena. A na záver to, načo všetci tak vytrvalo čakali. Hľadanie pokladu s baterkami vonku. Poklad skrýval niečo pre každého. Táto noc bola radosť a zážitok.“
„Hned po společném seznámení nás navštívil pan Andersen. Jeho návštěvu jsme patřičně využili a poprosili ho o pohádku Císařovy nové šaty. Prý měl naspěch, a proto nás po pohádce hned zase opustil,“ napsali nám z Cesty domů v Praze 4 – Michli. „Nakonec děti podle pohádky vyráběly lepší šaty pro císaře, aby už nemusel chodit nahatý. Vznikly dva exempláře, oba velice slušivé. Děti měly možnost se také seznámit s Cestou domů, vyzkoušet si, jak se zachází se zdravotními pomůckami, polohovací postelí, zvedákem, pohyb za pomoci vozíčku či chodítka, přivítaly mezi sebou také Damíka, toho času na odlehčovacím pobytu, který používá vozíček. Děti se tak seznámily s někým, kdo pomůcky sám používá, ačkoli není starý či na sklonku života.“

Dobrodružství inspirované Václavem Čtvrtkem

„Nebyla to noc, ale odpoledne. Nám to však vzhledem k počasí vůbec nevadilo. Venku lilo jako z konve, byla tma jako v pytli a ve spacím pytli bylo úžasně! To se pohádky a příběhy Václava Čtvrtka čtou a poslouchají samy. Loupežník Rumcajs jakoby na nás opravdu číhal za každou lavicí a židlí. A právě pan Čtvrtek byl naším dnešním průvodcem,“ napsali druháčci ze ZŠ, ZUŠ a MŠ Stochov. „A zhostil se toho na výbornou! Děti jeho pohádky samozřejmě většinou znají, ale poslouchat je ve škole a ještě k tomu v pyžamu – no řekněte sami, kdy se vám to povede? Takže, když to shrnu, akce se nám vydařila na jedničku s hvězdičkou.“
„Pohádky Václava Čtvrtka nejsou pouze o Rumcajsovi. Neměli bychom zapomenout na Makovou panenku a motýla Emanuela, Pohádky z mechu a kapradí, hajného Robátka a jelena Větrníka či vodníka Čepečka. Andersenovo odpoledne, kdy si děti ve školní družině v Berouně-Závodí připomněly 110. výročí Václava Čtvrtka, proběhlo z důvodu rotační výuky postupně v několika odděleních,“ píše paní družinářka Květuška. „Děti soutěžily, četly si Čtvrtkovy pohádky známé i neznámé, domýšlely konce, skládaly puzzle, malovaly obrázky, které pak zdobily školní prostory.“

Dobrodružství inspirované pohádkami

„Původně plánovaný termín se třikrát odkládal, až se děti 24. 9. konečně dočkaly,“ napsali z Hostomic. „Povídali jsme si o panu Andersenovi, četli jednu ze 156 pohádek, při noční hře jsme museli projevit odvahu a najít ukrytý poklad a pak do pelíšků. Na památku si děti odnesly také malého plyšového kamaráda z nočního pokladu.“

Společná fotografie účastníků Noci s Andersenem v Hostomicích (foto: Městská knihovna Hostomice)
„Tak dlouho jsem čekala, až budeme moci přespávat v knihovně, až jsem letošní Noc s Andersenem skoro propásla. V sobotu 2. 10. jsme si uspořádali alespoň malé připomenutí, které jsme nazvali Večer pod lampičkou. Četli jsme pohádky od Františka Nepila, vyrobili podzimní lampičky, na cestu domů děti dostaly čtecí polštářky,“ píše Monika z Veletin.
„4. 6. 2021 se v podvečer uskutečnila akce pro děti pod názvem Z pohádky do pohádky. Na deseti stanovištích plnily děti nejrůznější úkoly, všude bylo veselo a dětem se akce moc líbila. Tohoto pohádkového putování se zúčastnilo 61 dětí,“ hlásí Obecní knihovna Křečkov v okrese Nymburk.
„U nás v Drnholci jsme spali v červenci, pojali jsme to i s rodiči. Nechyběl táborák, soutěže, pohádková pexesa. Ještě nás čeká jedno spaní v srpnu, opět ve škole a společně se souborem Jarabáček. Těšíme se na další ročník.“

Dobrodružství inspirované vesmírem

Pořádnou vesmírnou jízdu zažily při letošním večeru s Andersenem zlínské děti. Tématem byl vesmír, a tak se v ústřední knihovně a na pobočkách Jižní svahy a Podlesí četlo, tvořilo a povídalo o planetách, astronautech, raketách, nebo třeba taky o tom, kam chodí kosmonauti na záchod. „Za skvělou výpravu ke hvězdám děkujeme Hvězdárně Zlín a Hvězdárně Valašské Meziříčí! Pozorování noční oblohy bylo pro všechny zážitkem, na který budeme dlouho vzpomínat!“ píší z Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně.
„Po seznamovací hře a absolvování vesmírného bludiště jsme se vydali již téměř setmělou Jihlavou na hvězdárnu. Přestože bylo zataženo a pomocí Keplerova dalekohledu jsme si prohlédli pouze hodiny na radnici, velké plátno s hvězdnou oblohou a báječný výklad pana hvězdáře nám nepřízeň počasí plně vynahradily. Následovala úniková hra, kde bylo třeba zachránit pana Sluníčka, který zůstal uvězněn na hvězdárně,“ hlásí z Městské knihovny Jihlava.

V Horním Kosově se letělo do vesmíru (foto: Městská knihovna Jihlava, pobočka Horní Kosov)

Dobrodružství inspirované zvířátky

„Hlásíme, že v Knihovně města Olomouce i na pobočkách Brněnská a Jungmannova jsme koncem srpna nocovali. Měli jsme Medvědí noc, podmínkou bylo, že každý musí mít medvěda-plyšáka. Soutěžili jsme, hledali názvy pohádek, skládali přísloví, vyráběli mapy souhvězdí a dokonce nás navštívil i pan primátor Miroslav Žbánek, který dětem četl o souhvězdí Velké medvědice a Malého medvěda. Nakonec jsme hledali medvědí poklad.“
„Zabudla som Vám napísať, že u nás v dedine Nová Polhora sme mali Noc s Andersenom 31. 8. 2021,“ napsala slovenská autorka Gabriela Futová. „Téma bola Štyri labky, jeden chvost a všetko sa točilo okolo zvierat. Mali sme kvízy (zaujímavosti zo sveta zvierat), hry (zhodiť chobotom fľašky), čítanie so živými psíkmi, ktoré pomáhajú deťom s dyslexiou, skladali sme mačky z papiera, hrali zvieracie pexeso. Deťom sa strašne páčilo jedenie ako mačka alebo psík bez pomoci rúk. Nenocovali sme do rána, ale noc sme ukončili polnočným lampiónovým sprievodom po dedine. Noc organizovalo Občianske združenie Za krajšiu Polhoru, zúčastnilo sa jej 26 detí a sedm dospelých. Dve z deciek boli malé Američanky z Bostonu a jedna slečna bola z Londýna. A práve ona povedlala, že to bolo to najkrajšie ukončenie prázdin, aké zažila.“

Dobrodružství v online prostředí

„Domluvili jsme se, že Noc i v letošním roce absolvujeme online. Zrealizujeme tzv. Rodinnou Noc s Andersenem, už se nám přihlásily první rodinné týmy,“ píší ze ZŠ v Divišově. „V případě zlepšení epidemie se zapojíme tak, jak jsme byli zvyklí před covidem, tudíž bychom realizovali noci dvě.“
Také Knihovna F. Jilíka v Kunovicích přesunula Noc do online prostředí. „Na náš online večírek alespoň jedním okem nakouklo přes 200 návštěvníků a řada z nich se zapojila do naší soutěže. Do knihovny nám bylo doručeno e-mailem nebo osobně několik zpráv a ještě více obrázků o tom, jak si to účastníci doma užili.“
„Sledovali jste nás? Byli jste u toho? Který moment byl pro vás nej? Sledovaly nás děti samy, nebo jste u toho byli celá rodina? Napište nám a zkuste popsat vaše dojmy a zážitky, budeme za to moc rádi!“ vyzývali online nocležníky z třinecké knihovny.
Pohádkový večer s rodinkou nasdílela online knihovna v Jablonném v Podještědí a poskytla také ostatním šest stránek úkolů a hraní. „Když to nejde jinak, pomůžeme si takhle. Hlavní je se z toho všeho nezbláznit,“ napsali. „Na hru počítejte dvě hodiny, na úkolech spolupracuje celá rodina, rodiče nechávají děti odpovídat jako první, případně jim pomůžou s odpovědí nápovědou, připravte si dětskou knihu, ze které budete číst, vyrobte si originální záložku do knížky, jeden stůl obložte dobrotami, ze kterých budete postupně ujídat.“
Online Literární maraton čekal v květnu na děti v České a slovenské škole Okénko v Londýně. Výtvarné dílny s autorem a ilustrátorem Petrem Horáčkem, ilustrátorem Alexem Brychtou, debatu s autorkami knihy Mimi a Líza Katarínou Kerekesovou, Katarínou Molákovou a Sašou Salmelou a přehled nejlepších českých dětských knih připravilo knihkupectví Dlouhá punčocha. „Moc děkujeme všem, kteří nám pomáhali náš bohatý program připravit a také všem dětem a dospělým, kteří se zúčastmili s takovým zájmem a nadšením, že byla radost s vámi být. Pro velkou popularitu jsme se rozhodli s našimi literárními aktivitami pokračovat!“

Pokračujeme online, ale inspirací jsou nám voskovky

„Naše virtuální Noc s Andersenem proběhla úspěšně! Přesně v 18 hodin proběhlo zahájení našeho čtení z knížky Den, kdy voskovky řekly dost! Sledovanost přesně v daný čas byla 22 účastníků, ale během 24 hodin stoupla na 100. K dnešnímu dni čtení vidělo 292 dětí. To jsou ale počty přibližné, předpokládáme, že sledovanost byla přeci jen o něco větší,“ píší z Galerie v Jihlavě, odkud ale také podotýkají, že „klasickou noc s přespáním, pokud to do podzimu bude možné, uspořádají také.“ A opravdu, koncem srpna proběhla v Galerii Vysočina tradiční Noc s Andersenem! Tématem byly výstavy výtvarnice Ester Knapové a ilustrátorky Terezy Říčanové s názvem Malí indiáni, na něž navázalo večerní čtení pohádek H. Ch. Andersena.
„Moc se nám líbil přeposlaný námět z Oblastní galerie Vysočina. Je zajímavé, jakou cestou se k člověku kolikrát informace dostanou. Příběh Den, kdy voskovky řekly dost! jsme si s chutí poslechli a zapojili se do výtvarné soutěže,“ napsali z Luk nad Jihlavou.
Paní učitelka Věrka z 81. MŠ v Plzni píše, že pohádku Den, kdy voskovky řekly dost!, děti poprvé slyšely doma s rodiči a hned po otevření mateřských škol si vytvořili úžasnou atmosféru v ateliéru. „Pohádku jsem musela pouštět několikrát za sebou. Soustředěné kreslení střídal smích a radostný prožitek si odnesl každý z nás. Moc děkujeme. Bylo to opravdu osvěžující.“

Dobrodružství inspirované indiány

„Tento ročník se u nás nesl v duchu Indiánského léta. Střílelo se z luku, měli jsme pro děti kvíz z knih od Karla Maye, pekl se indiánský chléb, děti si vyráběly indiánskou čelenku podepsanou indiánským písmem, prošly stezku odvahy. Přes noc spalo jedenáct dětí a tři dospělé osoby,“ hlásí starostka obce Roseč.

Jednohubky na konec

„Kdyby... tak bychom se už skoro všichni ve škole chvěli nedočkavostí, co nás dnes asi čeká. Připomínali bychom si významná životní výročí našich nejlepších autorů dětských knih a blížící se den narození pana Hanse Christiana Andersena. Už víte? Ano, dnes není naše 16. Noc s Andersenem. Protože panuje to, co už nechceme ani vyslovovat ani psát, posílám vám alespoň tři hádanky: letos bychom měli tři hlavní hrdiny, jak se jmenují? Kdo vymyslel a napsal příběhy této slavné rodiny, jak se jmenoval? Kdy příhody vousatého pána vyšly poprvé? Už víte? Z vašich správných odpovědí v komentářích vylosujeme vítěze, který dostane nějakou malou odměnu. Těším se! Vaše Petra, ZŠ Liptál“
„Nocovali jsme z pátka na sobotu, poprvé, a bylo to moc povedené,“ píší z Knihovny Národního technického muzea v Praze.
„Soutěžení, workshop, bojovka, čtení, diskoška... Děti se již těší na rok 2022, doufáme, že nám to již nic nezkazí,“ píší z Městské knihovny ve Štětí.
„Ať žije Noc s Andersenem 2021 i s jistými omezeními, ale přeci jen se organizují!“ píše Česká škola Milán, Itálie.
„Pevně věříme, že i takto prožitá noc (online) se počítá,“ doufá Veronika z Londýna.
„Byl to moc krásný den. Děkujeme!“ píše Volňásek Vrbátky.
„Účast nebyla letos moc vysoká, ale i tak jsme si to všichni užili,“ informují z Městské knihovny a Informačního centra Březová nad Svitavou.
„Chci věřit, že ta příští Noc už bude v tradičním jarním termínu,“ píše Marcela z Chrudimi.
„Přejeme vám, ať se daří myšlenku Noci s Andersenem naplňovat a šířit i jinými formami v této náročné době,“ drží palce Pavla ze sdružení Potichounku.
„Akce se nám zdařila – bylo to hlavně o tom, že se děti i rodiče pěkně pobavili. Doufám, že příští Andersen bude o nocování s Andersenem, které se vždy dětem líbilo,“ píše Helena z Křečkova.
„Právě proto je tato akce jedinečná. Já vím, že si mnozí řeknou, že v hodinách češtiny dětem také čtou, že si o knihách povídají napříč všemi hodinami, ale ta atmosféra je neopakovatelná. Kdo to nevyzkouší, nepochopí a neuvěří, o čem mluvím. A nesmím zapomenout na ještě jedno velké plus – maminky nám stejně jako loni napekly takové dobroty, že se děti olizovaly ještě cestou domů,“ píší Klára a Petra ze Stochova.
„Andersenovo odpoledne bylo letos trochu jiné, ale vydařilo se a my si ho opravdu užili. Počítejte s námi i v tomto druhém termínu, snad to zvládneme. Přeji všem, aby se situace již zklidnila a nastal harmonický život s dětmi při plnění úkolů,“ píše Květa z Berouna.
„Venku bylo pěkně, do knihovny přišly „jen“ tři děti a jedna maminka, což celkovou statistiku asi moc neposílí. Přesto jsme byli rádi, že jsme mohli nějaký čas strávit spolu v knihovně, ale opravdu se těšíme, až tam budeme moci přenocovat skutečně i se vším doprovodným bugrem, který k tomu patří,“ doufá Monika z Veletin.
„We were doing Night with Andersen for the first time, so all the assignments are related to this writer. We look forward to attending next year,“ těší se Anžela z Litvy.
„Bohužel ani situace u nás není snadná a možnost reálného nocování je stále v nedohlednu, a tak jsme uspořádali, již dříve avizovanou, online verzi,“ informuje Okénko z Londýna.
„Akci jsme si všichni moc užili,“ hodnotí z Hostomic.

Nocovalo se i v Mlečicích (foto: Místní knihovna Mlečice)

Závěrem

Do letošní Noci s Andersenem bylo zaregistrováno 914 míst. Bohužel nelze spočítat, na kolika místech – při pokračující covidové situaci – skutečně proběhla. Přesné počty účastníků si proto netroufáme odhadnout. Přesto máme radost, že i letos jsme mohli tiskem vydat speciální pohlednici, jejíž tisk byl zaštítěn grantem Ministerstva kultury. Velké poděkování si zaslouží SKIP a nakladatelství Albatros, kde se postarali o rozeslání balíčků pro české děti. Z mnoha ohlasů se dovídáme, že tajemně laděný obrázek motivoval k sestavení dobrodružně laděného programu řady knihoven i škol. Leitmotivem letošní Noci bylo 80. výročí vydání knihy Jaroslava Foglara Záhada hlavolamu, organizátoři však mohli využít (a využili) i další nabízená výročí. Při anketě SUK – čteme všichni byla udělena Cena nočních spáčů. Tu získal Vojtěch Matocha a jeho kniha Prašina 3. Bílá komnata (podrobnější informace o anketě najdete v samostatném článku v č. 2/2021, pozn. red.). A my děkujeme za povedenou videozdravici, kterou V. Matocha zaslal všem spáčům!

A všem, kteří měli odvahu se Noci s Andersenem zhostit i v roce 2021, vzkazujeme: Obstáli jste a uspějete i příště! Ať vás síly neopouštějí, zachovejte si dobrou mysl. A už nyní všem přejeme hodně elánu, odhodlání a spokojených čtenářů do příštího nocování, které bude (a ono bude!) 1. dubna 2022.

Vaše hodnocení

Projekt Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka v Babicích s vlastnoručně vytvořenými knížkami

Autor:

BIČANOVÁ, Ivana

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Celostátní akce

Klíčová slova:

děti, Knížka pro prvňáčka, Místní knihovna Babice

Region:

09 Region Velká Morava

Odborná sekce:

Klub tvořivých knihovníků

Už vícekrát bylo napsáno i řečeno, že nás koronavirová pandemie vyhodila ze zaběhnutých kolejí našich aktivit a přiměla k hledání nových variant realizace oblíbených knihovnických projektů, pokud jsme se jich nechtěli na nějaký čas vzdát úplně. Každý z nás se s tím vyrovnal po svém, v rámci svých možností a schopností.

Tak jsem i já vzhledem k uzavření knihoven na podzim 2020 a výuce dětí online hledala nějakou náhradu za besedy, které bych normálně dělala s prvňáčky v rámci projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka v Místní knihovně Babice. Nechtěla jsem vytvářet nějakou aktivitu s použitím počítače, protože u něj děti v rámci online výuky trávily už tak dost času. Místo toho mi přišlo smysluplné nabídnout dětem nějaký originální tištěný příběh, nejlépe vlastnoruční. Myšlenka hezká, tož ještě ji realizovat!

Pustila jsem se do psaní a kreslení a ono to kupodivu nějak šlo! Výsledkem byla pohádka s omalovánkou s názvem Babíkovy Vánoce, o vánočním setkání maskota naší knihovny, knihovnického skřítka Babíka, se svými přáteli. To jsou další skřítci a víly, které jsem postupně vytvořila během tří let (nejvíc právě za „doby koronavirové“) a kteří se mi v komunikaci s dětmi a v získání jejich zájmu o knihy a knihovnu velmi osvědčili. Příběh jsem vytiskla a před Vánoci ho dala prvňáčkům místo besedy na téma Skřítci v pohádkách. Všechny kresby jsem nechala černobílé, aby si je děti mohly vybarvit podle své fantazie a cvičit tak tolik potřebnou motoriku ruky. Font písma a jeho velikost jsem zvolila tak, aby čtení nedělalo problém ani začínajícím čtenářům. A aby nepřišli zkrátka ani ti, kteří byli zrovna nemocní či v karanténě, mohli jim rodiče pohádku stáhnout a vytisknout jak z webu, tak z i z facebooku knihovny. Potěšilo mě, že základní i mateřská škola projevily zájem získat pohádku i pro ostatní děti, a tak „šly“ Babíkovy Vánoce jako vánoční dárek od knihovny nakonec k více než 150 dětem z Babic a okolí.

Závěr Babíkových Vánoc

Na jaře 2021 se situace o moc nezlepšila, besedy či jiné aktivity byly v nedohlednu. Pustila jsem se tedy alespoň do příprav pasování prvňáčků na čtenáře. To je vždy vyvrcholením a závěrem celého projektu, v rámci kterého děti získávají zdarma projektovou knihu (tentokrát to byl První školní výlet autorky Michaely Fišarové), symbolickou průkazku čtenáře, malý dárek a také pasovací listinu, tentokrát i s obecní pečetí.

Abych dětem zase trochu připomněla knihovního skřítka a jeho kamarády a zároveň jim poskytla prostor pro vlastní tvorbu, vytvořila jsem a přidala pro ně jako další dárek brožurku s názvem Moje první knížka, v jejíž první polovině byly obrázky všech našich skřítků a víl spolu s jejich jmény a popisem. Obrázky byly opět černobílé, aby si je děti mohly vybarvit. Druhá polovina knížečky byla prázdná, aby si do ní děti samy mohly kreslit či psát.

Tak začíná Moje první knížka

Vystupuje v ní i zahradní víla

Situace ve škole se postupně zlepšovala, a tak jsem mohla v úterý 1. června 2021 pozvat do knihovny šestnáct našich prvňáčků s paní učitelkou na besedu a slavnostní pasování na čtenáře. Děti musely nejprve ukázat, že si pasování zaslouží. Čekal je knihovnický kvíz podle knihy Olgy Černé Čtení není žádná nuda o tom, jak to funguje v knihovně a jak se chovat ke knihám. Pak následovala ukázka čtení, ke které jsme si vzali i Babíkovy Vánoce. Děti četly velmi hezky, proto mohly být zaslouženě pasovány na čtenáře. Nejprve ale musely složit slavnostní slib. Pak je naše paní starostka pasovala na čtenáře a předala jim pasovací listinu a ostatní dárky. Ještě jsme si povídali o pohádkách a pohádkových knížkách; děti měly také možnost prozkoumat knihovnu, prohlédnout a vybrat si knížky a také si pohrát se všemi našimi skřítky, kteří na ně už netrpělivě čekali.

Prvňáčci při slavnosti

Nechyběla ani v knihovně speciálně vytvořená Moje první knížka

Pasování se ujala paní starostka

Na pasovací listinu byli všichni novopečení čtenáři náležitě pyšní

Skřítci v centru pozornosti

Tak jsme tedy realizovali ročník 2020/2021 projektu Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka u nás v Babicích na Uherskohradišťsku. Dobrý ohlas Babíkových Vánoc i brožurky Moje první knížka mě povzbudil k další výtvarné práci, a tak bude na děti kromě jiného v dalším ročníku projektu čekat určitě nový pohádkový příběh. Už si na něj ostřím tužky…

Barevná verze luční víly z Mé první knížka posloužila jako záložka

V babické knihovně se tvořivosti opravdu daří

Redakční poznámka: Přehled dokumentů (mj. i pexesa a omalovánek) vytvořených v babické knihovně najdete v sekci Ke stažení na webu knihovny.

Obrazový doprovod pochází z archivu Místní knihovny Babice.

Vaše hodnocení

Recenze

Interkulturní knihovnictví

Autor:

KONVALINKOVÁ, Blanka

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Recenze

Klíčová slova:

interkulturní knihovnictví, publikace

Odborná sekce:

Bezbariérové knihovny

NEKOLOVÁ, Kateřina a Tereza GARAMSZEGI. Interkulturní knihovnictví. 1. vyd. Praha: Národní knihovna ČR, 2021. 27 s. ISBN 978-80-7050-755-1 (tištěná verze) a 978-80-7050-756-8 (e-verze). E-verze dostupná z: https://ipk.nkp.cz/odborne-cinnosti/interkulturni-knihovnictvi a https://www.skipcr.cz/dokumenty/interkulturni-knihovnictvi

Útlá, dvacetisedmistránková příručka si v úvodu (podle slov autorek) neklade za cíl nabídnout ohodnotitelný standard, chce být pouze inspirací a nápovědou – navazuje ale na dříve vydané metodiky sekce Bezbariérové knihovny, která je odborným orgánem SKIP.

Publikace je přehledně uspořádaná a láká i svou zdařilou grafikou. Od ostatních příruček se odlišuje zajímavým čtvercovým formátem.

Po úvodních slovech následují otázky a odpovědi k daným tématům, což publikaci oživuje a činí ji pro čtenáře atraktivnější, než kdyby byla podána formou zhuštěného textu. Text je doplněn odkazy, ilustracemi a fotografiemi, v závěru lze najít doporučenou četbu a dostupnou zahraniční literaturu. K větší přehlednosti by možná čtenář přivítal obsah s názvy kapitol, aby nemusel vždy listovat celou příručkou.

Brožura se obecně se zaměřuje na vysvětlení pojmu interkulturní knihovnictví – tedy komu jsou interkulturní služby knihoven určeny, definuje pojmy v oblasti migrace a integrace. Jejím hlavním obsahem jsou rady, jak poskytovat interkulturní knihovnické služby – jak instruovat personál, jak vystavět vhodný knihovní fond, popisuje vhodné typy dokumentů, hovoří o názorném a srozumitelném orientačním systému a přístupných webových stránkách knihovny. Zdůrazňuje důležitost spolupráce s organizacemi zabývajícími se interkulturním soužitím a doporučuje i vhodné typy akcí. Publikace také uvádí příklady dobré praxe českých i zahraničních knihoven.

Formulace „přátelská knihovna svými aktivitami podporuje zlepšování vzájemné komunikace a soužití“ vystihuje hlavní přínos celého obsahu brožury, která radí, jak této přátelské knihovny docílit.

I když počet registrovaných občanů cizí státní příslušnosti v ČR dosahuje cca 5 %, a ve srovnání s jinými zeměmi není vysoký, neměly by naše knihovny zapomínat na to, že v jejich okruhu existují lidé s jazykovými či jinými bariérami, kteří mají ostych knihovnu navštívit. Tito lidé by se přesto chtěli zapojit do společného života obce či města, nechtějí být vyčleněni – a v tomto jim právě knihovna může pomoci a vyjít jim vstříc.

V zahraničních knihovnách (například ve Švýcarsku, které jsem měla možnost nedávno navštívit) jsou interkulturní služby pevnou a nedílnou součástí služeb knihovny. Příručka Interkulturní knihovnictví je dobrým návodem, jak na to, a rozhodně stojí za přečtení!

Děkuji oběma autorkám za to, že tuto brožuru vytvořily.

Vaše hodnocení

Citování kartografických dokumentů

Autor:

BUŘILOVÁ, Marcela

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Recenze

Klíčová slova:

citování, publikace

KOLLEN, Christine, Wangyal SHAWA a Mary LARSGAARD. Citování kartografických dokumentů: chicagský styl a ISO 690. 2. přeprac. vyd., 1. české vyd. Praha: Knihovna geografie, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy a Národní knihovna ČR, 2021. 51 s. ISBN 978-80-7050-744-5.

Ve spolupráci Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Národní knihovny ČR bylo vydáno první české vydání příručky pro citování kartografických dokumentů. Podkladem bylo druhé přepracované vydání příručky Cartographic citations: a style guide od Christine Kollenové, Wangyala Shawy a Mary Larsgaardové vydané Asociací amerických knihoven (American Library Association) v roce 2010. První české vydání připravily Eva Novotná, Martina Musilová, Michaela Alijonov Hametová a Sabina Jůnová pod záštitou Knihovny geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Původní vydání příručky v angličtině je určeno především americkým vědeckým institucím, tedy pro prostředí, kde se běžně užívá tzv. chicagský styl. Ten naopak v českém prostředí užíván běžně není, proto se autorky českého vydání neomezily jen na překlad originálu, ale doplnily text o příklady citací podle nového vydání normy ISO 690 (její český překlad se právě připravuje), což významně posouvá možnosti jejího využití.

V příručce nalezneme výčet jednotlivých prvků citací a jejich charakteristiku a dále v samostatných oddílech příklady citací v chicagském stylu a příklady citací v ISO 690. Kartografické dokumenty jsou velmi různorodé – zahrnují rukopisné archiválie, tištěné mapy a mapové edice, glóby, diagramy, modely reliéfů, satelitní fotografie, geoprostorová data a interaktivní mapy v online prostředí. Vlastní příručka je proto rozdělena právě podle různých typů kartografických dokumentů a každý oddíl obsahuje vždy obecnou strukturu záznamu a několik konkrétních příkladů daného typu.

Příručka je určena především odborníkům z oblasti kartografie, studentům daného oboru a pracovníkům spravujícím fondy kartografických dokumentů, ale je užitečná i širší veřejnosti se zájmem o danou oblast. Vzhledem k tomu, že příručky pro citování informačních zdrojů se kartografickým dokumentům věnují vždy jen okrajově a přinášejí jen omezené množství příkladů citací, je vydání této podrobné příručky velkým přínosem pro identifikaci kartografických dokumentů a jejich přesné citování.

Vaše hodnocení

Metodický materiál pre e-vzdelávanie v prostredí knižníc

Autor:

ŠEDÁ, Marie

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Recenze

Klíčová slova:

oborové vzdělávání, publikace

KIANICOVÁ, Nikola. Metodický materiál pre e-vzdelávanie v prostredí knižníc [online]. 1. vyd. Martin: Slovenská národná knižnica – Knižničný inštitút, 2021 [cit. 2021-12-15]. 29 s. Dostupné z: https://www.snk.sk/images/Informacie_pre/Kniznice_a_knihovnikov/Dokumenty_pre_knihovnikov/Metodicky_material_pre_e_vzdelavanie_v_prostredi_kniznic.pdf

Nová příručka Slovenské národní knihovny s názvem Metodický materiál pre e-vzdelávanie v prostredí knižníc si bezesporu zaslouží naši pozornost. V několikastránkovém dokumentu nás provádí aktuálními otázkami a trendy současné doby – e-vzděláváním a jeho organizací, technologiemi i platformami k jejich realizaci. Autorkou metodiky je Mgr. Nikola Kianicová – pracovnice oddělení rešeršních a referenčních služeb Slovenské národní knihovny v Martine.

Důvodů, proč bychom si metodiku slovenských kolegů neměli nechat ujít, je více – také u nás se v současné době značný objem vzdělávání přesunul a zřejmě bude i nadále přesouvat do online prostředí. Seznámit se s důležitými informacemi, kroky, radami i příklady dobré praxe je důležité a může přispět k dalšímu zkvalitnění e-vzdělávání.

Metodický materiál byl veřejnosti představen ve druhé polovině roku 2021. Jde o další počin Knihovnického institutu Slovenské národní knihovny, který vydává řadu inspirujících příruček, metodik a pokynů. Hlavním cílem publikace je přispět k modernizaci vzdělávání (nejen) ve slovenských knihovnách. Přestože mnozí z nás již s tímto typem školení mají praktické zkušenosti, nemůžeme říci, že všichni dokonale zvládáme současný způsob sdílení informací.

Metodická příručka má pět hlavních částí. Počáteční kapitola E-vzdelávanie shrnuje výhody a nevýhody e-vzdělávání a připomíná, na co je při jeho organizaci třeba dávat pozor.

Kapitola Technológia online podujatí přehledně shrnuje požadavky na technické vybavení – v této oblasti je významné upozornění na rozdílné (a tedy i náročnější) vybavení vystupujících. Nesmíme zapomínat ani na formality online setkávání – příručka zdůrazňuje kvalitní plán akce, dobrého lektora, moderátora a v neposlední řadě i na zanícenou skupinu účastníků. Důležité je také místo a pozadí, ve kterém lektoři vystupují, včetně osvětlení a ozvučení – to vše přispívá k lepší kvalitě e-vzdělávání.

Část Organizovanie e-vzdelávania zdůrazňuje skutečnost, že každá instituce organizující online přednášky by si měla ujasnit, čeho chce takovým vzděláním docílit. Téma by mělo být užitečné, zajímavé, důležité a především aktuální. Na přípravě má participovat celý organizační tým, tj. organizátor, moderátor, lektoři i vystupující. Jejich úlohy musí být předem jasně stanoveny. Nezbytné je mít k dispozici i technickou podporu. O tom všem podrobně pojednává tato kapitola.

U online akcí se složitější jeví i vzájemná interakce účastníků a přednášejících. Mnohé nástroje tuto problematiku částečně řeší, ať už je k dispozici chat, případně další aplikace a nástroje, např. Mentimeter či interaktivní tabule (whiteboard). Příručka připomíná i určité etické přístupy – především to, že organizátor odchází z místnosti jako poslední a zajímá se o zpětnou vazbu např. tím, že účastníkům zasílá evaluační formuláře. Součástí online setkávání jsou stále ve větší míře i nahrávky setkání, později zveřejňované na vhodných kanálech.

Závěrečná kapitola Platformy na realizáciu online podujatí přehledně shrnuje nejčastěji používané nástroje, které nevyžadují samostatné instalace. Příručka popisuje tři základní z nich – Jitsi Meet, Google Meet a Microsoft Teams.

Součástí závěrečné části Príklady dobrej praxe jsou informace i o dalších nástrojích, konkrétně o aplikacích Airmeet a Zoom.

Text příručky uzavírá seznam použité literatury, díky které čtenáři mohou získat podrobnější informace o online vzdělávání a trendech v této oblasti.

Metodický materiál pre e-vzdelávanie v prostredí knižníc je v prvé řadě určen knihovnám; přesto lze příručku doporučit i širší skupině lidí zajímající se o efektivní průběh vzdělávání, lektorům i tutorům celoživotního vzdělávání. Vyvážený obsah příručky sumarizuje jak teoretické informace z oblasti online vzdělávání, tak příklady a praktické návody k využití různých aplikací. Tvoří tak kompaktní materiál, který může napomoci i těm, kteří v oblasti e-vzdělávání teprve začínají.

Vaše hodnocení

Z ústředních orgánů

Ze zasedání výkonného výboru SKIP a jeho předsednictva v roce 2021

Autor:

JANSOVÁ, Linda

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Z ústředních orgánů

Klíčová slova:

výkonný výbor SKIP, zápisy ze schůzí

V roce 2021 proběhla celkem tři zasedání výkonného výboru (25. února, 1. října a 29. listopadu) a osm zasedání jeho předsednictva (21. ledna, 23. března, 22. dubna, 20. května, 24. června, 21. září, 4. listopadu a 9. prosince).

Mezi probírané body patřily mj.:

hospodaření výkonného výboru SKIP (včetně vyúčtování dotací z Ministerstva kultury);
příprava a zveřejnění výroční zprávy SKIP za rok 2020;
organizace hlavních projektů SKIP v roce 2021, především projektů Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka, S knížkou do života (Bookstart), Březen – měsíc čtenářů, Čtenář roku, Noc s Andersenem či Týden knihoven;
příspěvky na podporu testování přístupnosti knihoven za účelem získání certifikátu Handicap Friendly;
příprava valné hromady v roce 2022 a návazné odborné konference;
návrhy na úpravu stanov;
příprava a spuštění nového webu SKIP;
udělování ocenění MARK 2021 a Městská knihovna roku 2021;
příprava konference Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě 2021;
zahraniční aktivity SKIP, především v souvislosti s členstvím SKIP v IFLA a EBLIDA;
příprava projektů na rok 2022.

Podrobné zápisy z jednotlivých zasedání jsou k dispozici na webu SKIP.

Vaše hodnocení

Z odborných orgánů

Modrý štít oslavil 25 let svého působení

Autor:

SOUČKOVÁ, Jana

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Z odborných orgánů

Klíčová slova:

kulturní dědictví, Modrý štít

Modrý štít, mezinárodní nevládní organizace, která usiluje o preventivní opatření na ochranu, pohotovou pomoc ve stavu nouze, následnou záchranu kulturního dědictví ve světě ohroženého válkou, přírodními katastrofami nebo selháním člověka, vandalismem či terorismem, oslavila v červnu 2021 dvacet pět let svého působení.

Vznikla v roce 1996 jako sdružení čtyř velkých celosvětových profesních uskupení ve sféře archivů (International Council on Archives, ICA), knihoven (International Federation of Library Associations and Institutions, IFLA), muzeí (International Council of Museums, ICOM) a památkové péče (International Council on Monuments and Sites, ICOMOS), když cílené útoky na kulturní instituce a památkové objekty na Balkáně odhalily akutní potřebu všestranné mezinárodní spolupráce. Monitorovala vzniklé škody, apelovala na účastníky konfliktu, aby dbali mezinárodních dohod na ochranu kulturních památek, a její experti posléze vtělili své zkušenosti do Druhého protokolu Haagské úmluvy, který po složitých peripetiích přinesl některé úpravy ve prospěch ohrožených kulturních statků a prohloubení odpovědnosti vojenských činitelů. Modrý štít se podle tohoto protokolu stal odborným garantem této úmluvy a jeho ustanovení také základním dokumentem organizace.

Další léta bohužel jen potvrdila potřebnost dohody i instituce. Stačí připomenout cílené poškozování uměleckých a historických památek v Afghánistánu nebo v Mali, drancování muzeí a archeologických lokalit v Iráku a doposud bezprecedentní postup v Sýrii, kde byla flagrantně porušována Haagská úmluva, muzea a jiné kulturní instituce využívány pro vojenské základny a předměty kulturní hodnoty zcizovány k financování bojů. Nešlo však a nejde jen o nemovité a movité kulturní památky. Neméně důležitá byla a je ochrana přírody a přírodních památek před mimořádnými katastrofami nebo před ohrožením nevhodným či nedbalým přístupem lidí.

Brzy po založení mezinárodního komitétu – od roku 1998 – začaly vznikat národní „pobočky“, které do současnosti vytvořily aktivní, vzájemně propojenou světovou síť s vrcholným vedením, jež oficiálně sídlí v Haagu. Ústředí vzhledem k tomu působí podle nizozemského práva, zatímco národní komitéty podle legislativy vlastního státu. Organizace musí tudíž obezřetně hledat jednotící principy.

Generální konference Modrého štítu, která se měla uskutečnit na podzim 2020 v Praze, měla jeden z nich – projednání úpravy Statutu – ve svém programu. Leč jen co byly přípravy završeny konzultací na místě a dohodou s ústředím, zasáhla pandemie.

Volby nového výboru, které musely podle Statutu proběhnout v termínu, se uskutečnily v srpnu 2020 online. Novým prezidentem Modrého štítu byl zvolen Peter Stone, profesor a ředitel Katedry UNESCO pro ochranu kulturního dědictví a mír na Univerzitě v Newcastlu. Členy výboru se stali:

Kidong Bae, generální ředitel Korejského národního muzea a předseda Asijsko-Pacifické aliance ICOM;
Hamady Gaye, generální tajemník Senegalského národního komitétu;
Lidia Klupsz, členka Polského národního komitétu;
Klaus Weschenfelder, pokladník Německého národního komitétu.

Další pozice ve výboru zaujímají ex offo zástupci čtyř zakládajících organizací, tedy:

Peter Keller, generální ředitel ICOM;
Emilie Gagnet Leumas, zástupkyně ICA;
Gerald Leitner, zástupce IFLA;
Bijan Rouhani, zástupce ICOMOS.

Generální konference jako taková byla přesunuta na podzim 2021. Nečekali jsme, že covid-19 bude tak nezdolný, ale stav v ČR ani jinde ve světě stále nebyl konferencím příznivý. Generální konference se znovu musela přesunout do virtuálního prostředí a předcházely jí i online oslavy 25. výročí organizace. Samotná generální konference, která proběhla 16. prosince 2021, se omezila na účast předem stanovených zástupců jednotlivých národních komitétů, kteří online zvolili kontrolní komisi, posoudili předem předloženou zprávu ústředí o činnosti a hospodaření v uplynulém období a schválili rovněž předem zaslaný plán pro rok 2022. Národní komitéty prezentovaly postupně svou činnost a hodnocení v průběhu pravidelných měsíčních setkání prostřednictvím platformy Zoom.

Konference k 25. výročí Modrého štítu, jež se konala ve dnech 14. až 15. prosince, byla naopak volně přístupná všem, kdo se k účasti předem zaregistrovali. Otevřelo ji interview s pamětníky zakládacího aktu Marie-Therese Varlamoff (IFLA), Patrickem Boylanem (ICOM a spolutvůrce Druhého protokolu Haagské úmluvy), Dinu Bumbaru (ICOMOS) a Georgem Mackenziem (ICA), po němž následovala debata se současnými zástupci zakládajících organizací a členy výboru. Vedle vzpomínek zazněly především záměry pro budoucnost. Poté tajemník výboru shrnul činnost národních komitétů a pracovní skupiny se vyjádřily ke svému působení v minulém období: k potírání nedovoleného transferu kulturního dědictví, k přípravě a uplatnění nápravných opatření a zákroků při mimořádných událostech (Irák, Sýrie, Karabach, výbuch v Bejrútu). Pracovníci sekretariátu zhodnotili spolupráci s armádou a školení pro armádní jednotky, která by měla vést k zakotvení šetrných postupů vůči objektům kulturního dědictví v konfliktech. Spolupráci s Modrým štítem zhodnotili také jeho partneři: zástupci UNESCO, Červeného kříže, záchranného programu Smithsonian Institution, umělecké jednotky Interpolu, rovněž ředitel Centra excelence NATO pro ochranu stability. Prezident Modrého štítu Peter Stone pak nastínil plány do budoucna: Příštích 25 let. Další podrobnosti, včetně záznamů videí, je možné nalézt na webu Modrého štítu.

Konferenci k 25. výročí předcházelo video Destruction of Memory, k němuž po dobu 35 hodin zajistili exkluzivní přístup kolegové z Národního filmového archivu s podporou Ministerstva kultury ČR a s pomocí Uměleckoprůmyslového musea. Český komitét Modrého štítu kromě toho – jako malou náhradu za možnost prezentace českého kulturního dědictví a jeho ochrany v rámci generální konference v Praze – připravil speciální online vydání Zpravodaje, v němž Peter Stone přiblížil působení a cíle organizace a zástupci signatářů Českého komitétu pak oblasti své působnosti. Anglické vydání je přístupné na stránkách Modrého štítu, české v 5. čísle Věstníku AMG. Obě vydání byla zajištěna péčí Asociace muzeí a galerií ČR.

Redakční poznámka: K dispozici je také videopříspěvek o Českém komitétu Modrého štítu z prosince 2021:

S Českým komitétem Modrého štítu po odborné stránce SKIP úzce spolupracuje.

Vaše hodnocení

Výjezdní zasedání Skupiny pro obecní knihovny v Kostomlatech pod Milešovkou

Autor:

BLÁHA, Miroslav, BLÁHOVÁ, Hana

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Z odborných orgánů

Klíčová slova:

Místní lidová knihovna Kostomlaty pod Milešovkou

Region:

06 Drsný Sever

Odborná sekce:

Sekce veřejných knihoven

Zasedání Skupiny pro obecní knihovny (také označované jako Podsekce venkovských knihoven), která je součástí Sekce veřejných knihoven SKIP, se v roce 2019 konalo pravidelně v předvánočním čase v pražském Klementinu. Dokončená rekonstrukce a zprovoznění kostomlatské knihovny v nových prostorách (o obojím se můžete dočíst v samostatném článku v č. 3/4 z roku 2020, pozn. red.) nabídla možnost uspořádání výjezdního zasedání v Kostomlatech. Připravovaný termín v roce 2020 byl z důvodu protikoronavirových opatření odvolán, a tak se setkání v Českém středohoří mohlo uskutečnit až v následujícím roce.

Kromě členů pracovního týmu byli pozváni i další hosté, zejména pravidelní účastníci setkávání venkovských knihoven. A tak 30. června 2021 přivítalo kostomlatské komunitní centrum čtrnáct lidí spřízněných láskou ke knihovnické profesi. Jednání navštívila i starostka obce. Po skončení pracovní části následovala prohlídka komunitního centra a zejména knihovny.

To už se však k odjezdu připravovalo vrcholové družstvo k výstupu na Milešovku. Výstup byl věnován 175. výročí návštěvy Milešovky páterem Františkem Pravdou, patronem knihovny v Jarošově nad Nežárkou. Všichni účastníci se postupně sešli v útulném penzionu v osadě Kocourov v jednom z nekrásnějších údolí Českého středohoří. Společná večeře a posezení v salonku byla příležitostí k pohodovému a přátelskému popovídání a vzpomínání.

Předvedené sportovní výkony rozhodně nebyly zanedbatelné

Diplom pro Danu Wimmerovou a pro její spolužáky za dobytí hradu Kostomlaty udělený 30. června 2021

Prosluněné ráno prvního červencového dne vylákalo po snídani některé z účastníků k návštěvě blízkého hradu Ostrý a jednu dvojici také na Milešovku. Těmto manželům z Moravy se kraj zalíbil natolik, že si pobyt ještě o dva dny prodloužili a navštívili ještě řadu míst v okolí.

Společná fotografie v Kocourově

Tablo z výjezdního zasedání

Výjezdní zasedání se zřejmě povedlo, účastníci se jen neradi loučili. Snad náš kraj zanechal milou vzpomínku. Připomínkou jim budou i pamětní listy.

Pamětní list, který obdrželi účastníci setkání

Fotografie pořídil a zpracoval Miroslav Bláha z Místní lidové knihovny Kostomlaty pod Milešovkou.

Vaše hodnocení

Z regionů

SKIP Praha se věnuje i zdraví

Autor:

JANSOVÁ, Linda, ŠURANOVÁ, Šárka, UZLOVÁ, Eva

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Z regionů

Klíčová slova:

zdravotní gramotnost

Region:

01 Praha

V č. 2/2021 jsme informovali mj. o výzvě Pražský SKIP cvičí!, kterou jsme pro členy SKIP Praha uspořádali v první polovině roku 2021. To však nebyly jediné aktivity, kterými jsme se zaměřili nikoliv tradičně na odborné knihovnické vzdělávání, ale na rozvoj v oblasti duševní a zdravotní.

Webinář Jak nevypustit duši – metody a techniky psychohygieny

Dne 21. května jsme uspořádali webinář Jak nevypustit duši – metody a techniky psychohygieny, který byl na platformě Zoom dostupný téměř 80 účastníkům nejen z pražské organizace SKIP. Lektorky organizace Nevypusť duši seznámily účastníky se základy psychohygieny. Pro některé knihovníky, kteří o své duševní zdraví pravidelně pečují, to bylo opakování, ale většina požádala o pokračování těchto kurzů.

Z hodnocení účastníků (z odpovědí na otázky Co si z webináře odnášíte? a Co vás nejvíce zaujalo?) vybíráme:

„Utříděné možnosti, co a kdy dělat, aby si člověk udržel duševní pohodu.“
„Více myslet na odpočinek, nezanedbávat stravu, naučit se dobře relaxovat.“
„Vím, kam se obrátit pro případnou pomoc. Zkusím se každý den na pět minut zastavit a vnímat sama sebe. Třeba mi to pomůže trochu se zklidnit. Děkuji :-).“
„Zjistila jsem, že pro svou duševní hygienu dělám intuitivně řadu věcí. Vyzkoušela jsem si relaxační techniku, zkusím ji používat.“
„Že duševní zdraví lze podpořit „běžnými“ činnosti, které zvládne každý.“
„Meditace byla skvělá, hodně mi pomohlo, že ostatní to cítí velmi podobně. A lektorky byly příjemné.“
„Ucelený pohled na problematiku duševního zdraví. Nejvíce pak problematika syndromu vyhoření a možnosti terapie.“
„Že mám být na sebe hodná, nenadávat si a jednat se sebou jako s dobrým kamarádem.“

Dobrou zprávu máme i pro ty z vás, kteří jste se webináře nezúčastnili – řadu užitečných zdrojů nabízí spolek Nevypusť duši i na svém webu. Jde například o infografiky vztahující se k různým oblastem duševního zdraví, např. Sedm zásad správné psychohygieny, Můj osobní krizový plán nebo 10 tipů jak nevyhořet na home office. Na youtubovém kanálu spolku je dále k dispozici řada videí, mj. i video o tom, jak přistupovat k velkému množství zpráv a alespoň na chvíli se odpojit od obrazovky:

Seminář Trénink paměti

Přesně o měsíc později – 21. června – se v Pedagogické knihovně J. A. Komenského konal seminář Trénink paměti. Zúčastnilo se jej pět knihovníků z pražských institucí; seznámili se s metodou trénování paměti a s technikami jejího procvičování, zároveň jim trenérka paměti III. stupně Anna Kratochvílová (pracuje přímo v Pedagogické knihovně J. A. Komenského a je rovněž členkou Sekce knihovníků – trenérů paměti v rámci SKIP) poskytla informace o možnostech absolvování kvalifikačního kurzu na trenéra paměti pro knihovníky.

Dílnička pro oči a péči o zrak

Na podzim, konkrétně 20. října, jsme v Klementinu ve spolupráci s Národní knihovnou ČR uspořádali Dílničku pro oči a péči o zrak. Lektorka praktického semináře Radana Kodetová (pracuje v Národní lékařské knihovně v Oddělení věcného popisu a tezauru MeSH) věnovala individuální péči osmi účastníkům také před samotným seminářem i po jeho ukončení. Kromě teoretické části se zaměřila na cvičení s pomůckami, které jsou běžně dostupné (míček, zrcátko). S ohledem na situaci se probíraly i vedlejší účinky nošení roušek na periferní vidění. Představená literatura (doporučen byl mj. titul Šance pro oči: desetk kroků k nápravě zraku vlastními silami) byla odrazovým můstkem pro další samostudium.

Vaše hodnocení

Kolektivní členové informují

Vyprávěj mi příběh, Supercervantito! aneb Cyklus vyprávění pro nejmenší v Institutu Cervantes

Autor:

IZQUIERDO REVILLA, María Teresa

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Kolektivní členové informují

Klíčová slova:

děti, Institut Cervantes

Region:

01 Praha

Již více než tři roky pořádá Knihovna Carlose Fuentese, která je součástí Institutu Cervantes v Praze, cyklus vyprávění Vyprávěj mi příběh, Supercervantito!, který je zaměřen na dětské publikum ve věku od tří do šesti let.

Cílem tohoto cyklu je podpořit u nejmenších dětí zájem o čtení prostřednictvím vyprávění příběhu. Vyprávění je vždy doplněno řadou didaktických a hravých aktivit, jež podporují rozvoj čtenářských dovedností.

Jasným záměrem Knihovny Carlose Fuentese vždy bylo podporovat četbu mezi nejmladšími – na jedné straně proto, že jde o stále četnější účastníky kurzů nabízených v Institutu Cervantes, na druhé straně proto, že počet dětských uživatelů má v knihovně institutu stále větší význam.

Na začátku projektu zaměřeného na podporu čtení mezi nejmenšími se zrodil nápad vytvořit postavu, která by dokázala propojit veškeré aktivity Knihovny Carlose Fuentese určené dětem.

Tak vznikl Supercervantito, postavička, která od té doby vede veškeré dětské aktivity v knihovně a umožňuje těm nejmenším objevovat knihovnu jako prostor pro volný čas, hry, ale i učení.

Myšlenka vytvořit projekt vyprávění příběhů se poprvé objevila v letech 2017–2018, ale projekt byl nakonec spuštěn až v roce 2021.

Nejprve měl cyklus Vyprávěj mi příběh, Supercervantito! jediný cíl, a to podpořit čtení příběhu nejrůznějšími aktivitami. Při výběru příběhů nebyla stanovena žádná kritéria, pouze to, aby byly vhodné pro děti od tří do šesti let. Jejich výběr ale neměl jasně stanovenou linii a příběhy nebyly mezi sebou nijak provázány.

První vyprávění příběhů v Knihovně Carlose Fuentese

V roce 2021, v souvislosti se současnou pandemií covidu-19, prošel projekt zásadním obratem.

Během celého roku 2021 byla Knihovna Carlose Fuentese uzavřena. Nejenže v ní nebyla povolena přítomnost uživatelů, ale byly zrušeny i její další aktivity.

Vzniklá situace sebou přinesla nutnost přebudovat a vytvořit nejrůznější online služby, ale také potřebu přepracovat dosavadní aktivity rozšiřující kulturní nabídku knihovny.

Pandemii bychom proto měli chápat jako příležitost oslovit nejen naše skutečné, ale i naše potenciální uživatele, kteří se nacházejí kdekoli na světě a potřebují pouze připojení k internetu.

V našem programu aktivit rozšiřujících kulturní nabídku knihovny bylo jasně vidět, že jednou ze služeb, která by mohla být přepracována, byl právě projekt Vyprávěj mi příběh, Supercervantito!

Děti v tomto období trpěly nejvíce: přišly o možnost stýkat se s vrstevníky, pozastavila se prezenční výuka ve školách.

Než jsme v našem uvažování pokročili dále, přemýšleli jsme o tom, že další knihovny ze sítě knihoven Institutu Cervantes by mohly vytvářet podobný projekt, který bychom mohli úspěšně přenést do pražského institutu, případně spojit síly a vytvořit projekt společný.

Po několika setkáních se zaměstnanci kulturního oddělení Institutu Cervantes se sídlem v Madridu a také po vzájemné výměně zkušeností s kolegy z Institutu Cervantes v Římě, Berlíně nebo Mnichovu, kteří již realizovali dětské aktivity prostřednictvím Zoomu, jsme se rozhodli přemýšlet o nastavení stálého programu, v rámci kterého by se (nejenom) vyprávěly dětské příběhy.

V první řadě jsme zjistili, že to nejdůležitější není nabídnout každý měsíc příběh, ale že příběhy mohou mít společnou nit, téma. Příběhy by měly nejen podpořit zájem o čtení, ale jejich prostřednictvím bychom měli dětem předávat hodnoty a pozitivní postoje. Po dalších úvahách byl vytvořen seznam, který měl tvořit naše první tematické cykly:

Dívky ve vědě;
Příroda a životní prostředí;
Cyklus o identitě, toleranci a rovnoprávnosti;
Multikulturalita;
Zdravá výživa;
Zdraví a hygiena.

Jakmile byl tento seznam vytvořen, každá knihovna začala samostatně pracovat na vývoji vlastního projektu. V Knihovně Carlose Fuentese Institutu Cervantes v Praze jsme začali zjišťovat, které knihy z našeho knihovního fondu by se do těchto cyklů hodily a kterými z nich bychom mohli začít.

Samotný výběr příběhu nestačil; dříve než bylo možné příběh prezentovat prostřednictvím Zoomu, bylo třeba kontaktovat nakladatele a zajistit převod práva na použití obrázků v elektronickém formátu.

Co se týká spolupráce s nakladatelstvími, nutno podotknout, že jsme obdrželi velmi různorodé odpovědi.

První kladné ohlasy z nakladatelství Pequeña Varsovia a z nakladatelství Alba nám umožnily rozhodnout o tom, že tři z příběhů, které jsme měli v knihovně k dispozici, se budou perfektně hodit do navrhovaných cyklů: Frida Kahlo, Tučňák Pepito a Marie Curieová.

Vyprávění příběhu o Fridě Kahlo v Zoomu: aktivita a dětské publikum

Během výběru příběhů k jednotlivým cyklům jsme zjistili, že cyklus Dívky bude užitečné dále rozdělit. Tak vznikl náš první cyklus Dívky a umění s příběhem Fridy Kahlo z edice Pequeña&Grande nakladatelství Alba, jako druhý jsme zvolili cyklus Příroda a životní prostředí a vyprávění Tučňák Pepito z nakladatelství Pequeña Varsovia a nakonec jsme vybrali cyklus Dívky ve vědě s příběhem Marie Curieové rovněž z edice Pequeña&Grande nakladatelství Alba.

Jakmile byl v jednotlivých cyklech zvolen konkrétní příběh, bylo nutné přejít k přepracování didaktické struktury příběhu ve spolupráci se studijním oddělením. O realizaci aktivit se postarala vyučující Ximena Alfaro Negrete, a to za podpory Francisca Javiera Lópeze Tapii, vedoucího studijního oddělení Institutu Cervantes v Praze.

Při návrhu nové didaktické a hravé struktury, zaměřené na převážně španělsky mluvící veřejnost, bylo třeba vzít v úvahu nejen délku lekce, která neměla přesáhnout 50 minut, ale především to, jak upoutat pozornost a pobavit dětské publikum prostřednictvím obrazovky počítače.

Abychom propojili všechny doprovodné aktivity příběhu a udrželi pozornost našich nejmenších, napadlo nás, že by bylo dobré vytvořit postavu (avatara) samotné paní učitelky. Tato postavička se měla stát její asistentkou a doprovázet ji během celé lekce. Tak se zrodila Ximenita, která má za úkol ukazovat těm nejmenším hodnoty a poselství, které se daný příběh snaží předávat.

Vyprávění příběhu o tučňákovi Pepitovi v Zoomu – virtuální postavička Ximenita

Po provedení prvních změn jsme dospěli k dalšímu bodu – tím byla četnost konání akce. Stanovení určitého harmonogramu v době pandemie bylo velmi komplikované – o to víc, když nebylo známo, jak dlouho tato situace potrvá. Nevěděli jsme ani, zda se náš nový projekt bude či nebude těšit přijetí z řad těch nejmenších.

Po několika schůzkách a návrzích bylo rozhodnuto, že Vyprávěj mi příběh, Supercervantito! se bude konat dvakrát za měsíc. Cyklus se bude měnit spolu s příběhem každý měsíc a půl. Zvoleným dnem, zejména z důvodu dostupnosti ze strany akademického oddělení, byl čtvrtek od 16 do 17 hodin. Podmínkou bylo, že účast na aktivitě bude zdarma.

Jakmile byly stanoveny základní body, navrhli jsme reklamní kampaň, která byla šířena prostřednictvím našich webových stránek a sociálních sítí.

Upoutávka na vyprávění příběhu o tučňáku Pepitovi

Každý, kdo se chtěl vyprávění zúčastnit, se mohl zaregistrovat zasláním e-mailu s uvedením data své účasti. Registrovaní následně obdrželi potvrzovací e-mail s informacemi o tom, jak se k akci (prostřednictvím Zoomu) připojit.

Upoutávka na vyprávění příběhu o Marii Curieové

Ohlas ze strany rodičů i ze strany dětí byl značný. Na první setkání se připojilo 15 dětí. Na konci našeho prvního cyklu Dívky a umění jsme dosáhli celkem 40 připojených účastníků.

Upoutávka na vyprávění příběhu o Fridě Kahlo

Po tomto prvním cyklu jsme se rozhodli, že je třeba naše dosavadní snažení určitým způsobem vyhodnotit a podívat se, jak bychom mohli cyklus přizpůsobit tak, aby co nejlépe vyhovoval potřebám rodičů a dětí. Po prvním cyklu byl tedy účastníkům zaslán dotazník, jehož výsledky nám pomohly zlepšit naše budoucí vyprávění.

Na vyprávění o tučňáku Pepitovi byl přítomen sám autor, který nás kontaktoval přes sociální sítě. Zúčastnili jsme se společně úžasného dobrodružství. Celkový počet registrovaných účastníků dosáhl čísla 50.

Vyprávění příběhu o tučňáku Pepitovi v Zoomu – virtuální setkání s autorem příběhu

Na konci června, kdy jsme za sebou měli první dva cykly s velmi zajímavými výsledky, došlo v ČR ke zlepšení epidemické situace. Knihovny se vrátily k prezenčním aktivitám a otevřely dveře svým uživatelům. Tato nová situace spolu s obdobím prázdnin nás přiměla k rozhodnutí přesměrovat náš projekt na nový akademický rok, který začínal v říjnu.

Vzhledem ke zlepšení epidemické situace v ČR jsme se po letním období rozhodli přizpůsobit i náš cyklus a nabídnout jej ve dvou podobách: online prostřednictvím Zoomu a prezenčně v Knihovně Carlose Fuentese. Hlavní postavou cyklu Dívky ve vědě v této nové podobě se stala Marie Curieová, hrdinka titulu Marie Curie z nakladatelství Alba.

Myšlenka vytvořit hybridní cyklus vyprávění nás vedla k přepracování projektu, ale tentokrát jsme již měli velkou výhodu: zkušenost z předchozích cyklů v online formátu a následně i osobní zkušenost z prezenční účasti na aktivitách před příchodem pandemie.

Abychom tedy oba formáty uvedli úspěšně do chodu, rozhodli jsme se, že nejlepší bude je mezi sebou alternovat. To znamená, že každý měsíc bude nabízen stejný příběh, ale v obou verzích.

Důležité bylo při tomto rozhodnutí i přepracování didaktické struktury, protože online vyprávění není totéž jako vyprávění tváří v tvář.

V měsíci listopadu začal v prostředí Zoomu náš cyklus Dívky ve vědě, který uvedla vědkyně Marie Curieová. Přes prázdninovou pauzu byl ohlas opět velmi uspokojivý. Do prvního poprázdninového setkání se zapojilo celkem 15 dětí.

Vyprávění příběhu o Marii Curieové v Zoomu – dětské publikum

Na konci setkání byl opět rozeslán dotazník, ale tentokrát byla položena nová otázka: „Pokud by se vyprávění uskutečnilo také prezenčně v Knihovně Carlose Fuentese, měli byste zájem se zúčastnit?“

Celkem 67 % z dotázaných odpovědělo kladně, 33 % zúčastněných uvedlo, že se prezenčního setkání účastnit nemohou, protože bydlí mimo Prahu. Tyto údaje nám potvrdily, že zachování obou formátů by mělo být naší prioritou.

Vyprávění příběhu o Marii Curieové v Knihovně Carlose Fuentese – lektorka Ximena Alfaro Negrete

Vyprávění příběhu o Marii Curieové v Knihovně Carlose Fuentese – lektorka Ximena Alfaro Negrete a dětské publikum

Prezenční vyprávění v Knihovně Carlose Fuentese proběhlo v prosinci během vánočního týdne a bylo velmi úspěšné. Aktivity v knihovně se zúčastnilo celkem 20 dětí, které si hrály a naučily se, že když vynaloží úsilí, mohou dosáhnout všeho, čeho budou chtít.

Vyprávění příběhu o Marii Curieové v Knihovně Carlose Fuentese – vědecké pokusy

Již začátkem roku 2022 byly navrženy nové cykly Vyprávěj mi příběh, Supercervantito! První se bude konat od února do června a bude se zabývat tolerancí, identitou a rovnoprávností. Vyprávět budeme dva příběhy: Pirát Smolníček z nakladatelství Jaguar a Krasavice z nakladatelství Apila. Budou probíhat střídavě v online i v prezenční verzi.

V průběhu měsíce června, tedy na konci akademického roku, bude jeden z příběhů (v prezenční podobě) k vidění na stánku Institutu Cervantes v Praze na veletrhu Svět knihy Praha.

V druhé polovině roku se bude konat cyklus Multikulturalita; na výběru konkrétních příběhů v rámci cyklu se (ve spolupráci s několika nakladatelstvími) stále pracuje.

Dosavadní výsledky nás vedou nejen k tomu pokračovat ve spolupráci s akademickým oddělením na didaktickém rozvoji příběhů, ale také k tomu, abychom tento cyklus nadále nabízeli jak v prezenční, tak v online podobě a podporovali tak rozvoj čtení u těch nejmenších z nás, ať jsou odkudkoli na světě.

V knihovně má projekt jednoznačný podíl na zvýšení využívanosti dětského fondu, počtu dětských průkazů a především dosahu kulturních aktivit Knihovny Carlose Fuentese.

Obrazový doprovod pochází z archivu Institu Cervantes v Praze. Autorem fotografií dokumentujících vyprávění příběhu o Marii Curieové je Isaac Sibecas.

Vaše hodnocení

Výdejní a návratový box – vítané rozšíření služeb pro klatovské čtenáře

Autor:

POUPOVÁ, Jarmila

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Kolektivní členové informují

Klíčová slova:

Městská knihovna Klatovy, návratové boxy, rezervační boxy

Region:

04 Plzeňský region

Covid, koronavirus, pandemie, opatření, omezení – to jsou slova, která patří v posledních dvou letech zřejmě k těm nejskloňovanějším. Virus zasáhl do našich životů a ovlivnil vztahy a plány soukromé i pracovní. Pravděpodobně bychom jen stěží našli subjekt, který by nebyl dobou covidovou poznamenán, knihovny nevyjímaje.

Výdejní box i pro knihovnu?

Když byly již podruhé během roku zcela uzavřeny a v naší klatovské knihovně jsme dobu lockdownu nemohli uživatelům zpříjemnit dobrou knihou, zajímavým časopisem, zábavnou společenskou hrou ani hudbou, zrodila se myšlenka na pořízení knihoboxu jako nápaditého řešení, jak ke čtenářům dokumenty dopravit. Návratové boxy na knihy jsou v knihovnách již celkem běžné, ale výdejní zatím žádná knihovna nevlastnila, natož automatizovaný.

Kolega Karel Viták začal tedy pátrat a hledat, zda v České republice existuje firma zabývající se výrobou chytrých výdejních boxů. Podařilo se. Jednání se zástupci firmy 3iD začala probíhat v listopadu 2020. Původní Distriboxy, které tato firma nabízí, byly určeny především pro výdej nákupů a jiných zásilek, ale setkali jsme se s ochotou a zájmem upravit zařízení podle našich požadavků, potřeb a přání.

K výdejnímu boxu jsme pořídili rovněž box návratový od firmy Cosmotron, aby byla služba pro čtenáře kompletní.

Umístění boxů v městské památkové zóně

Zřizovatel knihovny – město Klatovy – byl po počáteční nedůvěře záměru rovněž nakloněn, a tak jsme začali hledat prostor pro umístění boxů, což rozhodně nebyl jednoduchý úkol. Vzhledem k tomu, že nakonec jsou zařízení umístěna v městské památkové zóně na nádvoří jezuitské koleje, musely svá stanoviska vydat i Národní památkový ústav a Městský úřad Klatovy, které nám určily vhodnou barevnost. Následně došlo k úpravě nerovného terénu a zhotovení přívodu elektrické energie a internetu. Díky našemu šikovnému grafikovi máme grafický návrh polepu boxů z vlastní dílny.

Klatovský výdejní a návratový knihobox

Půjčování jsme zahájili 1. listopadu 2021 slavnostním představením boxů veřejnosti za účasti starosty města a obou místostarostů.

Oba boxy jsou se svým historickým okolím dobře sladěné

Jak vše funguje?

Dokumenty do boxu je možné objednat prostřednictvím čtenářského konta volbou „odložení do boxu“. Čtenáři následně přijde na e-mail nebo sms zprávou společně s PIN nebo QR kódem oznámení o možnosti vyzvednutí objednávky. Při vyzvednutí zadá čtenář na dotykové obrazovce PIN nebo načte QR kód a příslušná schránka se otevře. Pak zbývá už jen knihy vyzvednout, zavřít dvířka a v klidu domova si přečíst požadovanou literaturu. Na softwarovém propojení knihoboxu s knihovním systémem intenzivně pracují programátoři obou platforem a věříme, že v době, kdy vyjde tento článek, bude propojení plně funkční. Za období od 1. listopadu do 31. prosince evidujeme 227 požadavků na odložení do boxu.

Knihovníky box nenahradí

Tato nová služba samozřejmě neslouží jako náhrada za knihovníky a knihovnice. Je jen jejich pomocníkem a rozšiřuje možnosti, jak předat dokumenty čtenářům i mimo stálou provozní dobu. I nadále návštěvníky rádi a s úsměvem přivítáme osobně ve všech odděleních.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Klatovy.

Vaše hodnocení

Novinka v Městské knihovně Poděbrady se jmenuje Knihobox

Autor:

ZEMÁNKOVÁ, Vladimíra

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Kolektivní členové informují

Klíčová slova:

Městská knihovna v Poděbradech, rezervační boxy

Region:

02 Středočeský region

Poděbradská knihovna patří k nejstarším knihovnám v Čechách. V roce 2022 oslavíme již 150. výročí založení. Pro čtenáře jsme připravili dárek v podobě Knihoboxu.

Od počátečních úvah k realizaci

S myšlenkou na pořízení výdejního boxu na knihy jsme si během posledních dvou let pohrávali několikrát. Reálnější obrysy dostala na jaře roku 2020, kdy byly knihovny uzavřeny z důvodu šíření koronaviru. V té době jsme našim čtenářům nejdříve nabízeli rozvážkovou službu a následně výdejní okénko. Při rozvozu knih jsme během měsíce navštívili přes 450 čtenářů. Celá akce byla poměrně časově náročná, sladit časy rozvozu s dobou, kdy bude čtenář doma, se v řadě případů nepodařilo. Navíc zájem o internetový obchod a následné vyzvednutí zboží v komerčních boxech neslábl.

Začali jsme proto pátrat na trhu po českém výrobci výdejních boxů a následně jsme čtyři firmy oslovili. Po zaslání cenových nabídek jsme postupně výrobce kontaktovali.

S vybranou firmou jsme v červenci 2020 uzavřeli kupní smlouvu a v září nám Knihobox dodala. Firma také nadále spolupracuje s programátory knihovního systému a po softwarové stránce Knihobox stále zdokonalují.

Umístění výdejního boxu

Budova knihovny je kulturní památkou a nachází se na území městské památkové zóny. Zároveň jsme tedy kontaktovali odbor památkové péče se žádostí o vydání závazného stanoviska k umístění výdejního boxu na knihy v atriu Městské knihovny Poděbrady. Souhlasné stanovisko jsme získali v březnu roku 2021. Také odbor výstavby a územního plánování městského úřadu vyslovil územní souhlas s umístěním stavby výdejního boxu s tím, že box bude umístěn na hraně našeho pozemku a bude přístupný z veřejného prostranství (z parku). Dále jsme museli získat povolení od distributora elektrické energie, protože na pozemku je umístěna podzemní síť. Na místě bylo navíc nutné upravit terén a k boxu přivést elektřinu a internet.

Poděbradský výdejní box

Jak Knihobox funguje

Knihobox, který jsme pořídili za finančního přispění města, obsahuje 21 boxů, z nichž si mohou čtenáři vyzvednout své předem objednané knihy a ostatní dokumenty 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Služba je určena registrovaným čtenářům s platnou registrací a vyrovnanými závazky.

Čtenář si objedná dokumenty přes online katalog, telefonicky či e-mailem a pracovníci knihovny je připraví a „načtou“ do jeho konta. Informace o vyřízení objednávky přijdou čtenáři e-mailem. Objednávky vyřizujeme ihned, nejdéle do dvou dnů. Po uložení do Knihoboxu obdrží čtenář výzvu k vyzvednutí včetně lhůty a kódu.

Slavnostní zahájení provozu za účasti starosty Poděbrad Jaroslava Červinky

Pracovníci knihovny s panem starostou

Pan starosta jako první zákazník

Užitečná služba i po pandemii?

Knihobox se podobá výdejním automatům e-shopů. Má však zcela nekomerční charakter a představuje výpůjční službu pro čtenáře, která je bezkontaktní, jednoduchá, hygienická a uživatelsky přívětivá. Navíc si u nás v knihovně myslíme, že tato moderní služba bude využívána i po skončení pandemie, hlavně lidmi, kteří za prací dojíždějí a nestihnout do knihovny zajít osobně, nebo studenty, kteří se vracejí domů jen na víkend.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Poděbrady.

Vaše hodnocení

To nevymyslíš! aneb Třetí ročník literární soutěže Cena Ivony Březinové

Autor:

JANSOVÁ, Linda

Číslo:

2021, ročník 30, číslo 3/4

Rubrika:

Kolektivní členové informují

Klíčová slova:

soutěže

Region:

01 Praha

V letech 2020/2021 proběhl již třetí ročník literární soutěže Cena Ivony Březinové. Ta je určena pro děti a mládež ve věku od deseti do osmnácti let. Pořádá ji Nadační fond Gabrielis a – jak název napovídá – záštitu nad ní drží spisovatelka Ivona Březinová. Na soutěži spolupracuje také Národní knihovna ČR.

Tématem třetího ročníku soutěže se stalo heslo „To nevymyslíš!“ s mottem: „Ne nadarmo se říká, že život píše příběhy. Reálné skutky jsou někdy tak neuvěřitelné, že kdyby je člověk zfilmoval, nebo sepsal, všichni o nich budou tvrdit, že jsou vymyšlené.“

Do soutěže bylo zasláno přes sto prací; z každé věkové kategorie (od deseti do čtrnácti let a od patnácti do osmnácti let) bylo vybráno deset výherců. Rovněž byly uděleny dvě zvláštní ceny poroty. Podrobné výsledky najdete na webu Psaní pomáhá, kde najdete i elektronickou verzi sborníku vítězných prací (ve formátu PDF).

Slavnostní předávání cen proběhlo 22. září 2021 v Zrcadlové kapli Klementina:

Aktuálně je vyhlášen čtvrtý ročník soutěže, jehož téma zní: „Každá lavice má svá tajemství, ať již časem sdílená, nebo vaše soukromá…“ Soutěžní práce lze zasílat až do 30. dubna 2022. Podrobnosti jsou k dispozici na webu Psaní pomáhá.

Dění týkající se soutěže můžete sledovat také na Facebooku.

Vaše hodnocení

Vyhledávání

Obsah čísla

Úvodník

Trendy v knihovnách

Ocenění

Osobnosti

Rozhovor

Celostátní akce

Recenze

Z ústředních orgánů

Z odborných orgánů

Z regionů

Kolektivní členové informují

Úvodník

Autor:

Číslo:

Rubrika:

Trendy v knihovnách

Autor:

Číslo:

Rubrika:

Klíčová slova:

Nadace OSF podporuje aktivity knihoven

Knihovny jako místa celoživotního vzdělávání

Hodnocení projektů knihoven

O Nadaci OSF

Autor:

Číslo:

Rubrika:

Klíčová slova:

Prezentace projektů

Dětský průvodce knihovnou

Interaktivní průvodce K-prostorem

Knihovna budoucnosti

Mnich a knihovna všeho poznání

Národní úložiště informací z minulosti

Příručka pro nové čtenáře

Reklamní spot na nové knihovní služby v době globální budoucí pandemie

V-knihy

Diskuse k prezentacím

Závěr

Autor:

Číslo:

Rubrika:

Klíčová slova:

První den konference

Druhý den konference

Závěrem

Autor:

Číslo:

Rubrika:

Klíčová slova:

Odborná sekce:

Autor:

Číslo:

Rubrika:

Klíčová slova:

Odborná sekce:

Kongresová knihovna ve Washingtonu

Národní knihovna Singapuru

Národní knihovna ČR

Národní knihovna Polska

Autor:

Číslo:

Rubrika:

Klíčová slova:

Odborná sekce:

Expertní skupina ELSIA

Cíl průvodce

Užitečné zdroje o udržitelném rozvoji ve vztahu ke knihovnám

Strategické uvažování o udržitelném rozvoji ve vztahu ke knihovně

Knihovny v dobrovolných národních zprávách?

Jak na evropské fondy prakticky

Jak hodnotit naplňování cílů udržitelného rozvoje v knihovně

Doporučení na závěr

Autor:

Číslo:

Rubrika:

Klíčová slova:

Vytvořené vzdělávací programy