Naše knihovna je důležitým kulturním centrem sedmitisícového města Kravaře, ve kterém žijeme. Knihovny v menších obcích a městech mají jednu velkou výhodu. Knihovnice důvěrně znají své čtenáře a čtenáři se na ně s důvěrou obracejí. Proto se někdy z knihovny stává psychologická poradna, zpovědnice, linka bezpečí nebo Klokánek. Naše knihovna je o radosti – radosti našich čtenářů i radosti nás knihovnic. A co může být pro knihovnici větší radostí, než když po jednom setkání věrných čtenářů zůstanou v knihovně dvě francouzské hole. Obě levé. Samou radostí se na ně totiž zapomnělo! Nebo upřímné poděkování čerstvého maturanta, který s kytkou v ruce řekne: „Bez vás bych to nedal.“

Městská knihovna Kravaře

Situace z jara 2020 byla asi ve všech knihovnách stejná. Čtenáři si rázem museli vystačit s tím, co si stihli vypůjčit, nebo sáhnout do svých železných rezerv, studenti začali obracet stránky pomocí myši u počítače. A my jsme získaly jeden zásadní poznatek. Knihovna lidem začala chybět, protože kniha je obyčejná věc, a i když současná doba nabízí díky různým médiím a sociálním sítím nejrůznější rozptýlení, přesto má člověk potřebu vrátit se k tomu nejobyčejnějšímu. Třeba ke knize.

Snažily jsme se alespoň prostřednictvím sociálních sítí informovat čtenáře o všech novinkách, na které se v knihovně budou moci těšit, snažily jsme se povzbudit slovem, pokud se tichou knihovnou rozezněl telefon s otázkou: „Kdy už…?“

A proto rozdávejme svým čtenářům radost v časech dobrých i zlých. Zůstaňme vždy pozitivně naladěni, i když je svět plný negativních zpráv. A někdy stačí tak málo. Naše „hladové“ okno se rychle stalo hitem na sociálních sítích i v tisku. Je to neklamný důkaz o tom, že nás všechny rozhodně humor neopouští. Nesmí opustit. Jedině tak budeme mít naději, že zase bude všechno jako dřív.

Výdejní okénko neboli hladové okno

V knihovně při opětovném otevření (27. dubna 2020)

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Kravaře.