Úvod

V posledních pěti letech si knihovny našly nespočet kreativních způsobů, jak využívat e-knihy. Kromě běžného záměru doplnit nabídku titulů v online katalogu jsou výpůjčky e-knih využívány také k obohacení donáškové služby, znamenají možnost půjčovat non-stop při probíhající rekonstrukci či svátcích nebo zkrácené letní provozní době – a v neposlední řadě umějí také oslovit nové čtenáře a čtenářky. V regálu, kde momentálně chybí aktuální bestseller, nyní v mnoha knihovnách najdeme zarážku s informací o beznadějně velkém počtu rezervací a QR kód na vždy dostupnou elektronickou verzi. Místo k teenagerům si e-knihy našly rychlejší cestu k dospělým čtenářům, kteří na návštěvu knihovny nacházejí čím dál méně času nebo ji v pozdějším věku přestali navštěvovat ze zdravotních důvodů. Praktické zvětšení písma a podsvícení vyváží veškerý odpor k novodobým technologiím i u seniorů; stačí jim napoprvé předvést, jak se se čtečkou pracuje. Možností, jak v knihovně pracovat s e-knihou, je tedy celá řada.

Co by se však stalo, kdyby se dveře všech knihoven ze dne na den zavřely pro všechny bez ohledu na jejich zdraví a časové vytížení? Tento utopistický námět jsme si mohli naživo vyzkoušet v jarních měsících a nyní se objevují první odpovědi na výše položenou otázku. Jak tedy karanténa změnila svět knihoven a e-knih?

Blesková reakce knihoven

Po uzavření si knihovny rychle našly vlastní alternativní cestu zpět ke svým čtenářům – od šití roušek přes výdejní okénka až po streamování četby pohádek dětem. Jednou z dalších možností, jak poskytnout veřejnosti příběhy, byly také e-knihy. Zmínky o službě eVýpůjčky se objevovaly vyvěšené na vstupních dveřích, internetových stránkách, sociálních sítích, v lokálním tisku i v regionálních televizních zprávách. Čtenářům bylo dočasně umožněno vypůjčit si více e-knih z distribuce Palmknihy, než je obvyklé (např. došlo k navýšení ze tří titulů až na deset). Knihovny pracovaly jednotlivě i ve vzájemné spolupráci. Mimo jiné i díky projektu Moravské zemské knihovny v kooperaci s Národní knihovnou ČR spustily projekt #Knihovnyprotiviru, který pomohl informovat veřejnost o nevšedních způsobech půjčování knih dostupných i z domova.

Akce #Knihovnyprotiviru – ukázka banneru, se kterým se čtenáři mohli setkávat na internetu (zdroj: projekt #Knihovnyprotiviru)

Dalším příkladem je grafika z Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně (zdroj: web knihovny)

Růst zájmu o e-knihy

S obavami čtenářů vydat se mezi větší množství lidí se zvedl zájem o toto bezkontaktní vypůjčení již pár dní před vyhlášením krizového opatření. V grafu 1 můžeme vidět průběžný vývoj po týdnech. Nárůst v grafu je ovlivněný také zapojením nových knihoven v době karantény. Mírný nárůst se v momentě uzavření knihoven změnil v růst prudký. Ten pokračoval až do prvního zlomu, který se datem shoduje s rozvolněním opatření spojených s venkovními sportovními aktivitami a s nástupem slunečného počasí. S otevřením knihoven a dalším rozvolňováním počet eVýpůjček postupně klesal a vrací se pomalu do běžných kolejí, stejně jako se opatrní čtenáři pomalu vracejí do knihoven.

Graf 1: Počet vypůjčených knih prostřednictvím Palmknih od 17. února do 31. května 2020 (zdroj: Palmknihy)

Noví čtenáři

Díky zkušenostem technické podpory Palmknih je možné pozorovat i příliv nových e-čtenářů, kteří zatím s našimi eVýpůjčkami a často ani e-knihami obecně neměli zkušenosti. Technická podpora byla po celou dobu dostupná všem čtenářům knihoven. Linka byla vytížena téměř neustále a dotazy se opakovaly. Nejčastěji se ozývali starší čtenáři a žádali o rady; často však jen o ujištění, zda postupují správně podle návodu. V období od 13. března do 26. dubna 2020 si svou první eVýpůjčku z Palmknih vyzkoušelo 2 086 čtenářů. Nejen v Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích paradoxně během uzavření knihovny noví čtenáři přibývali. Městská knihovna v Bratislavě poskytovala kromě jiných aktivit také bezplatné online registrace právě pro přístup k e-knihám. Limit eVýpůjček tu dočasně zvýšili na čtyři měsíčně z důvodu nedostupnosti tradičních knih. Po dobu dvou měsíců se zaregistrovalo 365 nových čtenářů z celého Slovenska. Od 6. května 2020 je knihovna opět otevřena a maximální limit se vrátil na tři eVýpůjčky. Objevili jsme také pár opačných jevů. V případě, kdy byl návod na eVýpůjčky a celková propagace karanténních služeb na webu a sociálních sítích hůř k nalezení, vykazovala knihovna stejně (nebo dokonce ještě méně) eVýpůjček než v předchozích měsících. Propagace digitálních služeb i jednoduchost a dostupnost návodu je základním faktorem ovlivňujícím zájem o tyto služby a o půjčování e-knih.

Rozdíl v žánrech

Zkoumali jsme, zda se v době karantény nezměnily preference čtenářů ohledně žánrů a nesahali raději například po veselejších příbězích. Temná atmosféra severských krimi thrillerů a těžké životní příběhy z per českých autorek se ovšem ve čtečkách objevovaly i nadále. Největší rozdíl oproti situaci před karanténou byl ten, že se čtenáři ve více než polovině případů vraceli od novinek ke starším bestsellerům, na které si zřejmě konečně našli chvilku. To je samozřejmě spojeno i s utlumenou činností mnoha nakladatelství.

Žebříček dvaceti nejžádanějších e-knih v knihovnách od 13. 3. do 26. 4. 2020 vypadal následovně:

1. Šikmý kostel (Karin Lednická)

2. Vrány (Petra Dvořáková)

3. Hana (Alena Mornštajnová)

4. Tiché roky (Alena Mornštajnová)

5. Mlčící pacientka (Alex Michaelides)

6. Na okraji propasti (Bernard Minier)

7. Baletky (Miřenka Čechová)

8. Hotýlek (Alena Mornštajnová)

9. Umění být zdráv (Jan Vojáček)

10. Slepá mapa (Alena Mornštajnová)

11. Proč spíme (Matthew Walker)

12. Chirurg (Petra Dvořáková)

13. Nůž (Jo Nesbø)

14. Vzdělaná (Tara Westoverová)

15. Elizino tajemství (Dominik W. Rettinger)

16. Ženy bez slitování (Camilla Läckbergová)

17. Prokletý rok (Kim Liggettová)

18. Tatér z Osvětimi (Heather Morrisová)

19. Tatér z Osvětimi: Cilčina cesta (Heather Morrisová)

20. Kdo chytá v síti (Marika Pecháčková)

Nakladatelé

Uzavření knihoven a knihkupectví zasáhlo všechny včetně nakladatelů, a to od těch největších až po ty nejmenší, kteří provozují nakladatelství spíše jako hobby. Nejen u nich hrozilo, že dopad tohoto období bude likvidační. E-knihy proto v nastalé situaci dostaly vyšší prioritu i v případě nakladatelů. Prodej již vydaných e-knih patřil spolu s jejich výpůjčkami k jednomu z mála zdrojů příjmů. Někde se pozastavil tisk chystaných titulů, některé vycházely přednostně v elektronické podobě, čímž se pozměnil i způsob přístupu k propagaci. Například na knihu Atomové návyky z nakladatelství Jan Melvil Publishing si ti, kdo se nechtěli pustit do e-čtení, museli počkat. Čtenáři knihoven se e-podoby nezalekli, titul se objevil mezi šedesáti nejžádanějšími e-knihami v knihovnách v době karantény. Počet výpůjček tvořil v celkovém zájmu o e-knihy na trhu jen velmi malou část, ale křivky grafů měly téměř identický průběh jako běžný prodej e-knih. Je zajímavé, že vkus zákazníků e-shopů byl poměrně jiný než čtenářů z knihoven. V žebříčku e-knihkupectví se více objevovaly romány pro ženy a tituly žánru sci-fi a fantasy. Například první místo jednoznačně obsadil Underground od Františka Kotlety z nakladatelství Epocha (v knihovnách byl až na 22. místě).

Jeden z bannerů, které Palmknihy pravidelně vytvářejí pro knihovny k volnému využití, tentokrát na téma pohodovějšího čtení (zdroj: Palmknihy)

Závěr

Od začátku března 2020 jsme implementovali eVýpůjčky v dalších jedenácti knihovnách a nyní řešíme desítky nových žádostí o zapojení jak z ČR, tak ze Slovenska. Za stejnou dobu se nově zapojilo 17 nakladatelů a nabídka se rozšířila na 9 377 titulů. Zkušenosti z karantény naznačují, že se pozornost v mnoha odvětvích v budoucnu přesune právě k online službám. Jako humorný doklad této předpovědi může posloužit i fakt, že se mezi eVýpůjčkami v době karantény objevuje kniha Digitální minimalismus, kterou si tedy čtenáři a čtenářky museli přečíst právě v digitální podobě. PhDr. Zuzana Hájková z Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích shrnuje celé období v podobném duchu: „Online služby, ať už přístup do databází s denním tiskem, do naší digitální knihovny, stahování autorsky volných e-knih nebo půjčování e-knih bylo v tuto dobu pro knihovnu zásadní. A ukázalo se, že čtenáři toto vše potřebují a vyžadují.“

Albatros, pod který patří Palmknihy, je partnerem SKIP.

Úvod

V současné době je třeba důvodně předpokládat, že knihovny postihne (resp. některé knihovny už postihlo) snižování rozpočtů následkem výpadku příjmu státu v souvislosti s koronakrizí a poklesem ekonomiky (viz např. údaje z Českého statistického úřadu). První náznaky snižování rozpočtů se objevily i v průzkumu Pandemie COVID 19 a financování knihoven realizovaném Knihovnickým institutem Národní knihovny ČR v první polovině dubna 2020. Knihovny navíc aktuálně kromě běžných výdajů musejí počítat s vyššími výdaji na ochranné pomůcky.

Je tedy žádoucí zamýšlet se nad způsoby, jak výpadky v rozpočtu nahradit, ale zároveň nad tím, jakým směrem knihovny do budoucna rozvíjet. Možností je samozřejmě více; v každém případě je užitečné se inspirovat v zahraničí, např. na webové stránce IFLA věnované koronakrizi a knihovnám (konkrétně lze zmínit např. příspěvek vyzývající k začlenění knihoven do podpůrných balíčků, jako se to podařilo knihovnám v USA; tato prvotní podpora by měla být ještě výrazně rozšířena).

V tomto článku se podrobněji věnujeme nově publikovaným dokumentům EBLIDA (European Bureau of Library, Information and Documentation Associations, tj. Evropská kancelář knihovnických, informačních a dokumentačních sdružení) týkajícím se rozvoje knihoven a jeho financování z evropských prostředků. Z hlediska využitelnosti v knihovnách se také podíváme na program Kreativní Evropa. Ten sice v roce 2020 končí (byť realizace schválených projektů bude pokračovat i v dalších letech), nicméně připravuje se návazný (podobně zaměřený) program.

Cílem článku je tedy posloužit českým knihovnám jako podklad pro strategické plánování a možné zajištění evropských finančních prostředků v nynější nejisté době.

Jako zdroje posloužily online dokumenty odkazované v textu a v případě programu Kreativní Evropa rovněž informace, které SKIP poskytla přímo evropská komisařka pro inovace, výzkum, kulturu, vzdělávání a mládež Mariya Gabriel.

Dokumenty EBLIDA

Sekretariát EBLIDA, jejímž členem je od roku 2008 i SKIP, v květnu 2020 vydal pracovní verze tří zpráv vztahujících se k možnostem rozvoje knihoven a jimi poskytovaných služeb s ohledem na specifika doby pokoronavirové a také cíle udržitelného rozvoje. První zpráva nese název A European library agenda for the post-Covid 19 age (Cíle evropského knihovnictví v době pokoronavirové), druhá The European Structural and Investment Funds 2021–2027: Funding Opportunities for Libraries (Evropské strukturální a investiční fondy 2021–2027: příležitosti pro financování knihoven) a Sustainable Development Goals and Libraries – First European Report (Cíle udržitelného rozvoje a knihovny – první evropská zpráva).

Tyto tři dokumenty zároveň slouží jako zdroj dat pro aktualizaci matice EBLIDA, která přehledným způsobem nastiňuje, jak konkrétně se knihovny mohou zapojit do realizace aktivit navázaných na cíle udržitelného rozvoje a kde je možné žádat o finanční podporu těchto aktivit.

Cíle evropského knihovnictví v době pokoronavirové

Jako hlavní podklad pro dokument Cíle evropského knihovnictví v době pokoronavirové posloužily výsledky průzkumu, v němž byly členské instituce EBLIDA osloveny s žádostí o zaslání odpovědí na 19 otázek ve vztahu ke koronakrizi. V předběžném znění zprávy jsou začleněny odpovědi z celkem 17 evropských zemí. Na základě získaných odpovědí je také naznačeno, zda by některé ze služeb nebo opatření zavedených v souvislosti s krizí mohly v určité podobě existovat i v budoucnu.

Podle zprávy budou knihovny v době pokoronavirové charakterizovat následující rysy (volně přeloženo):

1. rozšíření společenského odstupu: dobře propojená „dvoumetrová“ knihovna;

2. technologie, které se proměňují a novými způsoby utvářejí knihovny;

3. přezkoumání skladby rozpočtu knihoven jako nová oblast zájmu knihoven;

4. řízení knihoven na ústřední a místní úrovni;

5. stále přítomné klimatické změny jako příležitost i hrozba.

Pokud jde o propojenou „dvoumetrovou“ knihovnu, za koronakrize došlo k výraznému omezení obvyklých služeb knihoven. Činnost knihoven byla ovlivněna (a bude ovlivněna i v době pokoronavirové) epidemiologickými nařízeními na úrovni jednotlivých států, mírou rizika a velikostí a uspořádáním prostor knihoven.

Došlo k rozvoji propracovaných knihovních služeb na míru – knihovny zavedly např. doručování balíčků s knihami až do domu, realizovaly telefonáty osamělým seniorům (některé knihovny jim doručovaly dokonce i balíčky s potravinami), poskytnutím počítačů podporovaly účast dětí ze znevýhodněného prostředí na distanční výuce, vytvářely portály s přehledem informačních zdrojů a informací o nákaze, a dokonce spolupracovaly i na zjišťování kontaktů nakažených.

Zaváděná opatření mohou do budoucna zapříčinit, že bude více podporována myšlenka zcela samoobslužné knihovny bez přítomnosti knihovníků a že pojetí knihovny jako třetího místa (vedle domova a práce) bude naopak upozaděno. Zatímco některé služby, které knihovny v době krize zavedly (zmiňme např. výrobu ochranných pomůcek na 3D tiskárnách), by do budoucna již neměly být třeba, některé trendy omezující kontakt (automatické otevírání dveří, hlasové ovládání výtahů nebo práce z domova) mohou posílit. Obecně lze očekávat širší uplatnění nástrojů na bázi umělé inteligence (např. hlasové ovládání knihovního katalogu).

Z hlediska technologií, které se jednak samy proměňují, jednak způsobují proměnu knihoven, je třeba zmínit zejména propagaci online zdrojů, např. platforem či služeb poskytovatelů e-výpůjček, prostřednictvím webů knihoven. Knihovny celkově zaznamenaly výrazný nárůst zájmu o online služby, a to nejenom z hlediska kvantitativního, ale i kvalitativního (šíře využívaných zdrojů). Týkalo se to především veřejných knihoven, protože v odborných knihovnách je vyšší míra využívání online zdrojů dlouholetým standardem. Otázkou je, do jaké míry vyšší využívání online zdrojů zůstane i v budoucnu. Zároveň je třeba dávat pozor na to, aby nedocházelo k prohlubování sociálního vyloučení. Novou možností rozšíření služeb knihoven může být podpora distribuce digitálního kulturního obsahu, především záznamů různých uměleckých vystoupení.

Finanční potíže se naplno projeví v roce 2021 – důvodem je jednak závislost knihoven na veřejných rozpočtech, jednak vysoké fixní náklady knihoven (údržba budov, mzdové náklady a náklady na provoz). V případě nutnosti tyto fixní náklady snížit může dojít k omezení sociální role knihoven. Určitým řešením se může stát diverzifikace finančních zdrojů knihoven, začlenění aktivit knihoven do evropského rámce Agendy 2030 pro udržitelný rozvoj a využití prostředků z Evropských strukturálních a investičních fondů 2021–2027.

Pokud jde o řízení knihoven, po dobu krize výrazně posílila centralizace informací (informace byly na národní nebo regionální úrovni šířeny např. prostřednictvím webových portálů). Naopak neformální sdílení informací bylo potlačeno, neboť např. knihovnické konference (předpokládající fyzickou účast) byly zrušeny nebo přesunuty na pozdější termín. Na druhou stranu ale spontánně (obvykle ve spolupráci s dalšími subjekty) vznikaly aktivity zdola, které zaplňovaly nově vzniklé mezery ve službách. V době pokoronavirové může být užitečné se z tohoto hlediska zamyslet nad vhodností stávajících modelů řízení knihoven.

Klimatické změny jsou tématem, kterému bude třeba věnovat pozornost i nadále, byť letošní data (např. o množství oxidu uhličitého v ovzduší) vzhledem k omezením kvůli šíření koronaviru budou nejspíše povzbudivá. Nepůjde však o dlouhodobý trend. V knihovnickém prostředí může být užitečné pracovat s kategorizací ekonomických aktivit podle udržitelnosti, kterou v březnu 2020 zveřejnila expertní skupina zřízená Evropskou komisí.

V závěru dokumentu jsou uvedena možná rizika vztahující se k výše uvedeným pěti hlavním bodům a zároveň jsou zařazeny otázky k zamyšlení. Dále je začleněn úplný seznam 19 otázek, který byl položen členským institucím EBLIDA a který se stal základním podkladem pro tento dokument. (Odpovědi za ČR byly doplněny později a jsou zveřejněny v newsletteru EBLIDA, pozn. red.)

Evropské strukturální a investiční fondy 2021–2027: příležitosti pro financování knihoven

Dokument Evropské strukturální a investiční fondy 2021–2027: příležitosti pro financování knihoven je velmi aktuální, neboť ve druhé polovině roku 2020 budou podepisovány partnerské dohody mezi Evropskou komisí a členskými státy o implementaci Evropských strukturálních a investičních fondů (ESIF). Je žádoucí, aby vedoucí pracovníci knihoven v členských státech kontaktovali národní koordinační orgán. Díky tomu mohou knihovny získat větší prostor pro finanční podporu svých aktivit. Přestože jsou ESIF výrazně zaměřeny na infrastrukturní projekty (železniční koridory, dálnice apod.), značná část prostředků je alokována i pro kulturní projekty. EBLIDA proto počítá s dočasnou nabídkou konzultací, aby knihovny mohly své projekty lépe připravit.

ESIF si klade za cíl přispět k tomu, aby Evropa více využívala chytré technologie, aby více dbala na ekologii, byla propojenější, sociálně solidárnější a aby byla blíže občanům. Každá členská země si v rámci implementace vybírá konkrétní priority, na které se zaměří.

ESIF tvoří celkem sedm fondů, mj. Evropský sociální fond plus či Evropský fond pro regionální rozvoj. Právě tyto dva fondy jsou z hlediska knihoven nejzajímavější. Je však třeba myslet na to, že realizace evropských projektů je administrativně náročná – některé země přistupují k tomu, že administrativu zajišťuje národní orgán, jinde má administrativní část projektu na starosti externí subjekt, který své služby poskytuje více organizacím zároveň. V období let 2021–2027 by však již administrativa měla být o něco zjednodušena.

Z hlediska ESIF se jeví jako užitečné pracovat s následujícím vymezením role knihoven, resp. knihoven jako takových: knihovny poskytují široké spektrum kulturních a vzdělávacích produktů na kontinuu od fondu k propojování a poskytují občanům služby zaměřené na sociální začlenění. To z knihoven činí klíčové hráče v celoživotním vzdělávání, občanské vědě, výzkumu, inovacích a v podpoře aktivního občanství v demokratické a udržitelné společnosti.

Z dotazníkového šetření mezi členy EBLIDA, které proběhlo v lednu 2020, vyplynulo, že přibližně ve třetině zemí knihovny evropské strukturální fondy využívají. Těmito zeměmi jsou ČR (konkrétně je zmíněn IROP, tj. Integrovaný regionální operační program), Německo, Maďarsko, Itálie, Lotyšsko, Lucembursko, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Španělsko. Kromě přímého využití těchto fondů ale knihovny mohou mít z fondů přínos i zprostředkovaně nebo se naopak mohou stát zprostředkovateli pro subjekty v jiných oblastech lidské činnosti. Příkladem jsou litevské veřejné knihovny, které v rámci projektu financovaného ze strukturálních fondů získaly 3D tiskárny a v době koronakrize je využily k tisku ochranných pomůcek pro zdravotníky.

Mezi konkrétní příklady využití strukturálních fondů patří projekty z Bulharska, Německa a Nizozemska s velmi různorodým tematickým zaměřením. Aby se mohly knihovny orientovat v tom, který typ projektu je vhodný pro který specifický cíl, jsou zmiňované projekty přiřazeny přímo k těmto cílům. Jde zároveň o projekty směřující k naplňování cílů udržitelného rozvoje, protože právě toto nasměrování je v dokumentu pokládáno za nejvhodnější rámec pro další rozvoj knihoven.

Obsáhlá příloha shrnuje, jak k tématům z oblasti kultury ESIF přistupoval v letech 2007–2013 a 2014–2020. Pro lepší představu o tom, jak je možné ESIF využít, jsou opět uvedeny i konkrétní podpořené a realizované projekty.

Cíle udržitelného rozvoje a knihovny – první evropská zpráva

Dokument Cíle udržitelného rozvoje a knihovny – první evropská zpráva představuje cíle udržitelného rozvoje jako plnohodnotný rámec pro činnost knihoven v nadcházejícím období. Nové pojetí je žádoucí ze dvou hlavních důvodů – zaprvé tradiční činnost knihoven v posledních přibližně dvaceti letech čelí konkurenci v podobě informačních služeb poskytovaných soukromými společnostmi, zadruhé některé tradiční způsoby pojetí knihovnické práce se v souvislosti s koronakrizí staly předmětem debat.

Propojení směřování knihoven s cíli udržitelného rozvoje je pro knihovny výhodné z politického i ekonomického hlediska. Činnost knihoven tak bude provázána s činností dalších aktérů v místě svého působení. Navíc udržitelná a sociálně inkluzivní společnost z dlouhodobého hlediska prosperuje výrazně lépe. Je proto žádoucí zaměřit se na práci s uprchlíky, menšinami, sociálně vyloučenými občany nebo občany se speciálními potřebami, vždy ve spolupráci s neziskovým sektorem. Bude také třeba vytvořit nové ukazatele vypovídající o pozitivním vlivu činnosti knihoven na společnost jako celek.

Celkem 17 cílů udržitelného rozvoje bylo schváleno Valným shromážděním OSN v roce 2015 (na přípravě se určitým způsobem podílela i IFLA). K nim se přihlásila i Evropská unie. Cíle interpretovala v evropském kontextu, nabízí financování aktivit vztahujících se k těmto cílům a Eurostat připravil své vlastní ukazatele vypovídající o naplňování cílů.

Z výsledků dotazníkových šetření EBLIDA vztahujících se k cílům udržitelného rozvoje a jejich implementaci v evropských knihovnách a k ESIF a doplňkově z dalších zdrojů byly získány konkrétní příklady realizovaných projektů. Ty byly přiřazeny ke zmiňovaným 17 cílům udržitelného rozvoje. Tento přehled může být pro knihovny užitečný díky tomu, že nabízí propojení i na cíle, které nejsou na první pohled knihovnám blízké (naproti tomu velmi blízkým cílem je např. cíl č. 4, tj. kvalitní vzdělání). Ukázalo se, že v některých zemích jsou cíle udržitelného rozvoje ve vztahu ke knihovnám zapracovány do koncepčních dokumentů na vládní úrovni a/nebo na nižších úrovních. Příkladem je Lotyšsko – v Lotyšském národním rozvojovém plánu 2021–2027 jsou přímo začleněny knihovny a je jim přiřazena významná úloha v oblasti rozvoje kultury a vzdělávání. Inspirativním příkladem může být i Španělsko, kde se celý systém knihoven snaží uzpůsobit tak, aby napomohl k naplnění cíle udržitelného rozvoje č. 5, jímž je rovnost mužů a žen.

Užitečným zdrojem o aktivitách knihoven ve vztahu k cílům udržitelného rozvoje je i Knihovnická mapa světa (Library Map of the World), kterou zpracovala a aktualizuje IFLA. (ČR je reprezentována dvěma příspěvky, z nichž jeden představuje projekt S knížkou do života (Bookstart) a druhý projekt Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka, pozn. red.)

Pokud jde o potřebu vytvořit nové ukazatele, měly by měřit vliv knihoven na rozvoj jednotlivce (jeho schopností, kompetencí atd.), rozvoj společnosti (mj. sociální začlenění, vzdělávání nebo kulturní dědictví) a ekonomiky (návratnost investic nebo např. ekonomiku konkrétního města nebo regionu). Tyto oblasti dosavadní kvantitativní ukazatele nepodchycují.

Tři zprávy jsou vzájemně propojeny, což lze přirovnat k výrobě auta, kdy cíle knihoven v době pokoronaviorvé jsou motorem, cíle udržitelného rozvoje podvozkem a ESIF palivem.

Program Kreativní Evropa

Kreativní Evropa (Creative Europe) je program Evropské unie na podporu kinematografie a kulturních a kreativních odvětví. Mohou v něm být podpořeny i projekty knihoven.

Od letošního roku do roku 2023 bude realizován projekt Otevřené digitální knihovny pro kreativní uživatele (Open Digital Libraries for creative users), který společně podaly tři národní knihovny (nizozemská, rakouská a estonská). Projekt je zaměřen na vývoj a testování nových uměleckých a kreativních metod zapojení současných i budoucích uživatelů digitálních fondů a na rozvíjení dovedností a znalostí v evropském knihovnickém sektoru s cílem podpořit přístupnost a kreativní využívání sbírek digitálních knihoven.

Projekt Knihovny emocí (Libraries of Emotions) je založen na spolupráci evropských veřejných knihoven z několika zemí. Cílem je vyvinout novou cestu pro veřejné knihovny, jak upoutat veřejnost a podpořit sociální transformaci v Evropě.

Zvláštními kategoriemi v rámci programu Kreativní Evropa jsou evropské sítě (ty podporují sítě profesních organizací) a evropské platformy (v tomto případě je cílem podpořit umělce a zviditelnit jejich tvorbu). I tyto součásti programu jsou využitelné pro knihovny.

Pokud jde o evropské sítě (European networks), v současnosti program Kreativní Evropa podporuje 28 sítí (v oblasti divadel, muzeí, živé hudby atd.). Je to vynikající nástroj k propojení podobně zaměřených organizací a budování kapacit prostřednictvím školení, síťování a výměny dobré praxe.

Evropské platformy (European platforms) v současnosti spolufinancují 15 platforem sdružujících 15 až 20 organizací, které propagují a představují nové evropské umělce a díla.

V dalším období by v programu navazujícím na nynější Kreativní Evropu měla být snížena spoluúčast (dotace by měla pokrývat 80 % nákladů). Tím by měla být odstraněna překážka, která řadě institucí dosud bránila v podání projektu. Dále by měla být usnadněna spolupráce mezi organizacemi, včetně zemí, které byly v minulosti nedostatečně zastoupeny. Je předpokládána i zvláštní odvětvová podpora pro knižní sektor.

Závěrem

Přehled možných zdrojů financování nastíněný v tomto článku pochopitelně není vyčerpávající. Ve výzvách k podávání návrhů projektů často nenajdeme slovo „knihovna“ nebo „library“, ale to neznamená, že by knihovny výzvu nemohly využít – mohou totiž spadat do šířeji vymezeného okruhu oprávněných žadatelů. Jedním z takových případů může být i např. výzva orientovaná na rozvoj mediální gramotnosti.

Vyplatí se také zformulovat si role, které knihovna plní nebo které by mohla plnit do budoucna. Je možné, že po těchto úvahách se ukáže, že možnosti financování jsou ještě širší – stejně tak, jako je široké spektrum činností, které v knihovnách probíhají už nyní. Zároveň je ale třeba nezapomínat na hlavní poslání knihoven a rozšíření činností plánovat tak, aby bylo toto poslání možné naplňovat i nadále.

V neděli dne 7. června 2020 zemřela v kruhu své rodiny emeritní ředitelka Masarykovy veřejné knihovny Vsetín Alenka Zubková.

Pod jejím vedením jsem pracovala 15 let. Uvedla mě prakticky do oboru knihovnictví, posílila můj vztah ke knihovnám a byla mi dobrou kolegyní a mentorkou – měly jsme se velmi rády. Byla lidská a laskavá, i když zdravě náročná.

Alena Zubková, rozená Marková, se narodila  v rodině učitele 12. dubna 1940 v Nesvačilce v okrese Brno-venkov. Dětství prožila zejména na Kroměřížsku, kde absolvovala Osmiletou střední školu v Kroměříži, v letech 1953–1957 Jedenáctiletou střední školu v Kroměříži. V letech 1957–1958 vystudovala Osvětovou školu Brno, obor knihovnictví.

Od 15. července 1958  pracovala na základě státní pracovní umístěnky na Okresním národním výboru Valašské Klobouky jako ředitelka Okresní lidové knihovny s jednou podřízenou profesionální knihovnicí a 28 dobrovolnými knihovníky. V roce 1960  byl zrušen správní okres Valašské Klobouky a Alena Zubková nastoupila  do Okresní knihovny Vsetín a zde vykonávala práci metodika a od roku 1969 vedoucí metodického oddělení. V prosinci 1968 se stala členkou SKIP Severomoravského kraje. (Podporovala obnovení SKIP i v roce 1990, kdy obnovila své členství a zapojila se do činnosti. V seniorském věku byla aktivní členkou Seniorského klubu SKIP Moravskoslezského a Olomouckého kraje.)

V září 1970 po normalizačních prověrkách byla převedena na pracoviště Střediskové knihovny Valašská Polanka. V září 1977 byla přeřazena zpět do Okresní knihovny Vsetín jako metodička, později jako náměstkyně ředitele.

Dne 1. února 1991  byla jmenována do funkce ředitelky Okresní knihovny Vsetín, později s přijatým původním názvem Masarykova veřejná knihovna (MVK) Vsetín (zřizovatelem knihovny byl Okresní úřad Vsetín). Po reorganizaci a převedení veřejných knihoven okresu byla i MVK převedena do správy Města Vsetín, a to od 1. ledna 1997, kdy byla Alena Zubková Městskou radou Vsetín jmenována do funkce ředitelky MVK Vsetín. Dne 30. června 1998 odešla do starobního důchodu a do 30. prosince 2000  pracovala na částečný úvazek v antikvariátu MVK Vsetín.

Již v době, kdy vykonávala funkci zástupkyně ředitelky, byla hnacím motorem knihovnictví na Valašsku. Když po roce 1989 převzala vedení knihovny, došlo k mnoha radikálním změnám. Jejím přispěním se knihovna navrátila ke svému původnímu názvu Masarykova veřejná knihovna a i pod jejím vlivem od roku 1991 zavanul v knihovnách okresu Vsetín nový duch, v řadě knihoven došlo ke stěhování a úpravám.

Ve vsetínské knihovně přibyly mnohé služby a aktivity, byla mj. zavedena kopírovací služba, půjčování videokazet a CD. Výpůjční doba se rozšířila na 43 hodin týdně. Začalo se také půjčovat v sobotu dopoledne. Knihovna začala také rozvíjet spolupráci se zdravotně postiženými spoluobčany. V roce 1991 byla založena zvuková knihovna, veliká láska a koníček Aleny Zubkové. Akce pro veřejnost (besedy, společensko-kulturní akce aj.) se zaměřily na setkávání s významnými osobnostmi (nejen) regionu, které nemohly dříve prezentovat své dílo. Usilovalo se především o zpřístupnění literatury dříve nedostupné. Počátkem 90. let 20. století bylo nastartováno komunitní poslání vsetínské knihovny. V roce 1992 byly položeny základy  automatizace knihoven okresu Vsetín. Nové knihy se již zpracovávaly prostřednictvím výpočetní techniky a začala také retrokonverze starší literatury.

Alena Zubková prožila v knihovně dvě zlomové události: rok 1968, kdy musela odejít do venkovské knihovny, a rok 1989, kdy se snažila knihovnictví okresu Vsetín obrodit od ideologického nánosu předchozích let, což se jí v letech 1991–1998, kdy knihovnu řídila, jednoznačně podařilo. Za jejího vedení se vsetínská knihovna zařadila po bok těm knihovnám, které usilují o to stát se moderním kulturním a vzdělávacím zařízením, dostupným všem vrstvám obyvatel, demokratickou institucí, která napomáhá rozvoji vzdělání i občanské společnosti v místě (a okolí), kde působí.

Alena Zubková se do posledních dnů účastnila programů knihovny; aktivní byla zejména ve zvukové knihovně pro nevidomé.

Velmi jsem si jí vážila a měla jsem ji ráda. Pomáhala lidem okolo sebe, její postoje byly neokázale a zdravě statečné a lidské. Byla mi dobrou učitelkou i přítelkyní. Její odkaz (jistě nejen) ve mně zůstane stále živý.

Problematika vlivu člověka na změny klimatu je již poměrně široce diskutována. Proto byl i pro knihovníky a knihovnice připraven seminář s tímto tématem. Proběhl v úterý 25. února 2020 v prostorách Národní knihovny ČR a my bychom vám rádi ve stručnosti zprostředkovali přednášky, které zde zazněly.

Úvodní příspěvek přednesl Michal Broža, vedoucí informační kanceláře Organizace spojených národů v Praze. Představil roli OSN, popsal současný stav společnosti a globální výzvy týkající se životního prostředí, jimž v současnosti čelíme. Kvalitu životního prostředí vnímáme jako největší rizikový faktor současnosti, jenž může zapříčinit další návazné krize.

Naše civilizace je založena na neustále se zvyšující výrobě a nepřetržitém, čím dál rychlejším růstu. Během toho vzniká mnoho negativních externalit, například emise skleníkových plynů, ohrožující stabilitu životního prostředí.

Pokud nic nezměníme, na konci tohoto století bude kvůli množství skleníkových plynů v ovzduší naše planeta o 3,2 stupně Celsia teplejší než v předprůmyslové době. Vědci se shodují v tom, že poměrně bezpečná hranice oteplení je nejvýše 1,5 stupně Celsia. Abychom ji nepřekročili, měli bychom do roku 2030 omezit světové emise skleníkových plynů na objem 25 gigatun ročně. V současné době ale směřujeme spíše k 56 gigatunám za rok (viz blíže dokumenty Programu OSN pro životní prostředí). Potřebujeme tedy nutně snižovat emise hned. Současné plány jednotlivých zemí na omezení emisí jsou však nedostatečné, státy nejsou schopny se ani rychle dohodnout; navíc existují mnohá lobby, která tlačí proti těmto omezením. Jako občané musíme požadovat po politicích, aby prosazovali výrazné snížení emisí.

Co je třeba dělat? Je toho mnoho. Například:

• chránit a rozšiřovat lesy;

• zásadně proměnit způsoby dopravy, eliminovat zejména leteckou dopravu;

• přejít na obnovitelné zdroje energie;

• v osobním životě – omezit používání auta, jezdit na kole, nelétat, zásadně omezit spotřebu masa, přejít na zelenou energii, vyvíjet přímý tlak na zastupitele, aby se zasadili o transformaci energetiky, aktivně veřejně vystupovat, ale i třeba mít méně dětí.

Všichni bychom také měli být aktivisty, inovátory či vynálezci – měli bychom zkoušet o věcech jinak přemýšlet a realizovat je novými způsoby.

Cestou k udržitelné budoucnosti je 17 cílů udržitelného rozvoje OSN, agenda, kterou implementovala do svého strategického plánování většina států světa. Týká se chudoby, rovnosti, důstojné práce, klimatických změn či přístupu k vzdělání, přičemž horizontem pro její naplnění je rok 2030.

Cíle udržitelného rozvoje (zdroj: web Informačního centra OSN v Praze)

Skutečná výzva ale leží v psychologii světonázorů. Zatímco přijetí cílů udržitelného rozvoje je pozitivním krokem a skutečným zlomem v celé agendě světového vývoje, stále zůstáváme ve světovém pohledu „Každý ví, ale nikdo nechce rozumět rozsahu transformace, kterou musíme projít“.

A jaká je role knihoven? Knihovny mohou výrazně přispět k posunu v uvažování lidi, poskytnout validní informace. Knihovny jsou otevřeny současným trendům a mají obrovský potenciál ve vzdělávání, umožní lidem mít také aktivní přístup.

Na Michala Brožu navázal Michal Hokynek, doktorand Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Popsal implementaci strategických cílů OSN do činnosti knihoven, jíž se věnuje IFLA ve své Sekci pro životní prostředí a udržitelnost (Environment, Sustainability and Libraries Special Interest Group, ENSULIB). Ta každoročně uděluje cenu Zelená knihovna IFLA (IFLA Green Library Award) nejlepší knihovně, která přispívá tzv. zelenému knihovnictví. Nominované knihovny nabízejí ekologické informační a knihovnické služby, vytvářejí povědomí o společenské odpovědnosti a angažují se v problémech místních komunit.

IFLA vytváří Knihovnickou mapu světa, na níž lze také nalézt příběhy, kterými knihovny naplňují cíle udržitelného rozvoje OSN.

Knihovníci a knihovnice, kteří cítí svou odpovědnost v otázkách změn klimatu, vytvořili platformu Libraries4Future. Svými aktivitami se tak zařadili po bok dalším profesím: Vědci pro klima, Učitelé za klima, Umění pro klima. V Německu takto působí Síť zelených knihoven (Netzwerk Grüne Bibliothek).

Logo Libraries4Future (zdroj: web Libraries4Future)

Dobrými příklady knihoven z domácího prostředí, které se věnují environmentálním otázkám, jsou například Šmidingerova knihovna Strakonice, která provozuje ekoporadnu, Knihovna Třinec, poskytující intenzivní vzdělávací akce, či Národní filmový archiv se svou knihovnou, v němž vznikla Klima skupina, která inspiruje zaměstnance, pomáhá zajistit lepší ekologické poměry v Národním filmovém archivu, vzdělává v této oblasti veřejnost a navazuje spolupráci s dalšími kulturními institucemi.

Jako možný prostor pro inspiraci a pomoc knihovnám vznikají stránky Metodického centra pro udržitelnost v knihovnách, o němž v dalším příspěvku hovořila Eliška Bartošová. Web nabízí mnoho inspirace, zdrojů a rad pro vzdělávací aktivity v knihovnách, zaměřené zejména na cíl udržitelnosti OSN Klimatická opatření. Vzniknout by měl komunikační kanál pro knihovny, kde by knihovnice a knihovníci sdíleli své zkušenosti; metodické centrum by také mělo usnadnit spolupráci s jinými organizacemi a experty na danou problematiku.

Jan Juráš z ekoporadny strakonické knihovny ve své přednášce popsal, že knihovny nejsou už jen půjčovnou knih, ale i kulturními a komunitními institucemi, centrem vědění, které reflektuje problémy současné společnosti a zapojuje se do jejich řešení.

Jako příčinu globálních environmentálních problémů uvedl rostoucí individuální materiální spotřebu a spolu s ní nešetrné využívání zdrojů, energií a obecně plýtvání.

Knihovny mohou v duchu myšlenky „Mysli globálně, jednej lokálně“ zvyšovat povědomí o globálních problémech a zároveň jednat na lokální úrovni. Mohou být nápomocny úspornými opatřeními ve svém provozu – mohou si zařídit energetický audit a snížit energetickou náročnost budovy, dodržovat principy tzv. zeleného úřadování. V rámci něho je samozřejmé použití šetrných čistících prostředků, předcházení vzniku odpadů (recyklace je jenom doplněk, nikoliv řešení: zrušení jednorázových kelímků na nápoje u nápojových automatů), omezení spotřeby papíru, omezení tisku (oboustranný tisk, elektronické řešení), úspora elektrické energie.

Podnětným bodem byla ochrana ptactva před kolizemi se skleněnými nebo lesklými plochami odrážejícími městskou zeleň. Tradovaná silueta dravce nalepená na skle nepomáhá, vhodné je vytvořit hustší síť libovolných nálepek v rozmezí přibližně 20 až 30 cm.

Knihovny také mohou přispět opatřeními na úrovni pozemku: pořídit si certifikaci Přírodní zahrada, jež potvrzuje šetrnější přístup k dřevinám či účinné hospodaření se srážkovou vodou.

Knihovny v tomto duchu také pořádají vzdělávací akce s environmentální tematikou – přednášky, workshopy, kurzy zdravého vaření, výměnné obchody, farmářské akce. Spolupracují i s ekologickými organizacemi.

Důležitý je také ekologický způsob pořádání akcí, včetně interních – místo jednorázových kelímků používat sklenice, při nákupu upřednostňovat vratné obaly, případně využívat tzv. bezobalové obchody, zaměřit se na lokální, sezónní, fair trade, bio a rostlinné občerstvení.

Akce je vhodné propagovat zejména elektronickou formou, lze motivovat účinkující a účastníky, aby použili MHD nebo kolo, zamyslet se nad nutností tisku či výroby reklamních materiálů.

Knihovny by v těchto aktivitách měly být viditelné a být inspirací ostatním k podobnému jednání.

V dotazníku zaslaném před seminářem všem účastnicím a účastníkům jsme zjišťovali, jaké mají nápady, které by šly realizovat v jejich knihovnách.

Tyto náměty můžeme rozdělit do několika skupin:

• tzv. domácí ekologie: třídění odpadů, snížení objemu objednávek hudebních CD a nahrazení digitální službou; zapojení veřejnosti do prací na pozemku a v okolí knihovny – stavba hmyzích hotelů, zakládání květinových i bylinkových záhonků či truhlíků, vermikompostér s žížalami, upcyklační dílny;

• vzdělávání a šíření osvěty: programy pro veřejnost s tématy ochrany přírody, ekologie, dobrovolné skromnosti a možností šetrného přístupu k životu; zapojení do péče o konkrétní městskou část formou dobrovolnictví; nebát se veřejně vystupovat, být vidět a slyšet; zprostředkovat setkání lidí, kteří se o dané téma zajímají;

• pořádání výstav a obohacení fondu relevantní literaturou;

• knihovna příkladem: chovat se udržitelně (šetřit zdroje, energie a snažit se dosáhnout vybudování energeticky úsporných prostor, důsledně třídit odpady a snažit se o jejich minimalizaci, nepoužívat jednorázové plasty apod.).

Po konání semináře byly odpovědi ještě doplněny o témata přechodu na obnovitelné zdroje energie v knihovně, nakupování bez obalu či zajištění veganské stravy v bistrech na pracovištích.

Knihy o udržitelném rozvoji především v knihovnách (foto: Michal Hokynek, Knihovna FAMU)

Seminář byl účastnicemi a účastníky hodnocen pozitivně, vítali množství užitečných informací. Organizátoři obdrželi mnohá přání pokračování v obdobném duchu, případně námět, aby byly podobné vzdělávací akce pro knihovnice a knihovníky pořádány i v regionech.

Závěrem organizátoři děkují SKIP a regionální organizaci Praha za záštitu a finanční podporu.

Motto na závěr:
Největším nebezpečím pro planetu je víra, že ji zachrání někdo jiný.
Robert Swan, polárník

Ve druhém pololetí roku 2019 jsme v pražské organizaci SKIP uspořádali dvě exkurze, které navštívilo téměř 40 zájemců.

Dne 1. října proběhla exkurze do Oddělení časopisů Knihovny Národního muzea. Zúčastnilo se jí 25 zájemců. Toto oddělení sídlí v Místodržitelském letohrádku v krásném prostředí Královské obory (ve Stromovce), kam se z budovy Národního muzea přestěhovalo v roce 1946. Jsou zde odborná pracoviště, studovna a depozitáře. V depozitářích je uložena téměř úplná konzervační sbírka bohemikálních periodik. Zvláště významné jsou téměř kompletní řady českého i německého denního tisku různého politického zabarvení z 19. a první poloviny 20. století. Ve fondu je možno najít i řadu unikátních (jinde nedochovaných) periodik. Časopisecké oddělení ochraňuje více než 300 tisíc svazků periodického tisku. Ročně přibývá okolo pěti tisíc položek. Sbírka periodik je konzervační, jejím úkolem je uchovat všechny noviny a časopisy v dobrém stavu pro budoucí generace. Jako ostatní sbírky Národního muzea patří k národnímu kulturnímu dědictví. Část fondu byla z kapacitních důvodů přemístěna do Ústředního depozitáře v Terezíně.

V Oddělení časopisů Knihovny Národního muzea

Dne 14. listopadu proběhla poslední exkurze roku 2020 – dvanáct účastníků navštívilo Knihovnu Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i. Archeologický ústav oslavil v roce 2019 významné výročí – 100 let od svého založení. Byl založen jako Státní archeologický ústav v rámci Ministerstva školství a národního vzdělávání. V roce 1953 byl začleněn do Československé akademie věd, od roku 1992 je součástí Akademie věd ČR. Ústav se podílí na památkové ochraně archeologických pramenů jako součásti národního kulturního dědictví po stránce organizační i legislativní, informační i praktické (předstihové výzkumy a dokumentace ohrožených lokalit i drobná záchranná činnost), na organizaci vědeckého života (konference, veřejné soutěže) i popularizaci archeologie (přednášky, výstavy). Činnost knihovny i archivů byla ochromena katastrofální povodní, která znehodnotila rozsáhlou část knihovního fondu i archiválií a jejíž následky se nikdy nepodaří zcela odstranit.

V Knihovně Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i.

Autorkou fotografií je Vladana Pillerová z Národní knihovny ČR.