V České republice je více než 5 300 knihoven, z toho cca 85 % z nich jsou knihovny s neprofesionálními pracovníky. Veřejné knihovny mají ve svých fondech více než 64 milionů knihovních jednotek1. Otázkou je, zda jsou všechny tyto dokumenty aktuální, zajímavé a kvalitní.

O tom, jak přistupovat k posouzení těchto fondů, co by v běžné veřejné knihovně nemělo chybět, jak má vypadat zdravý a aktuální fond a jak hodnotit využití knihovního fondu, vypovídá nově vydaný metodický pokyn Ministerstva kultury2.

Národní knihovna ČR ve spolupráci s Ministerstvem kultury v předchozích letech vydala dva významné standardy pro veřejné knihovny, které jsou mezi knihovnickou veřejností známy jako Standard pro dobrou knihovnu a Služby knihoven knihovnám. Současná praxe a poznání stavu veřejných knihoven a jejich knihovního fondu ukazuje, že fondy řady knihoven nejsou dostatečně doplňovány a zároveň obsahují velké množství zastaralé literatury, o kterou veřejnost nejeví zájem. Knihovny jsou mnohdy zaplněny regály s knihami a prostory knihoven nemohou být využity k nabídce komunitních aktivit, postrádají prostor k setkávání a k nabídce nových služeb. To a další faktory vyvolaly potřebu vydat další celostátně závazný metodický pokyn.

Připravovaný dokument, který podrobně rozebírá problematiku knihovního fondu, dostal pracovní pojmenování Standard pro dobrý knihovní fond. Oficiální název – Metodický pokyn Ministerstva kultury pro vymezení standardu doplňování a aktualizace knihovního fondu pro knihovny zřizované a/nebo provozované obcemi na území České republiky – ukazuje, že se tento dokument netýká knihoven zřizovaných kraji, které mají ze zákona povinnost trvale uchovávat konzervační a historický fond (viz § 11, odst. 1 knihovního zákona, tj. zákona č. 257/2001 Sb.3).

Standard pro dobrý knihovní fond

Standard pro dobrý knihovní fond navazuje na oba předchozí standardy. Knihovníci tak dostávají do rukou komplexní materiál, který lze využít pro zlepšení stavu knihoven, materiál, který se opírá o výkon regionálních funkcí knihoven. Všechny tři standardy byly vydány v barevné komentované podobě určené především zřizovatelům/provozovatelům knihoven. Díky tomu se představitelé obcí mohou srozumitelnou formou seznámit s problematikou týkající se knihoven.

Jaké cíle standard sleduje?

Prioritou dokumentu jsou zlepšení obsahu, rozsahu a kvality knihovního fondu, objem, obsah a finanční zajištění. Nezapomíná ani na nové formy dokumentů – na přístup k elektronickému obsahu, volně přístupné e-knihy a další služby v digitálním prostředí. Tištěné knihy zařazované mezi povinnou četbu či doporučenou literaturu mají alternativu v nových formátech a díky nim jsou dokumenty lépe dostupné (příkladem jsou e-knihy z E-knihovny Městské knihovny v Praze).

Standard poskytuje knihovnám i návod k provádění aktualizace knihovního fondu a je nástrojem pro stanovení a plánování optimální výše finanční částky na nákup knihovního fondu. Klade si za cíl harmonizaci českého prostředí s mezinárodními doporučeními, která vydává IFLA (International Federation of Library Associations and Institutions, Mezinárodní federace knihovnických sdružení a institucí).

Komu je standard určen?

Standard je určen všem veřejným knihovnám zřizovaným obcemi, prioritně obcím do 40 tisíc obyvatel; knihovny ve větších sídlech mohou standard použít přiměřeně s přihlédnutím k aktuálnímu zaměření knihovny a potřebám místa. Dokument je i legislativní oporou při výkonu regionálních funkcí, stává se oporou pro zaměstnance knihoven, kteří jsou schopni na základě svého profesionálního úsudku udržovat zdravý stav knihovního fondu.

Proměny role knihoven

V posledních letech knihovny stále častěji nabízejí rozmanité kulturní a vzdělávací akce, usnadňují rovný přístup občanů k informacím, podporují gramotnost v nejširším smyslu a nabízejí aktivity prohlubující vztah k místu. Důležitým prvkem práce knihoven je motivace ke čtení a rozvoj čtenářské gramotnosti u začínajících čtenářů, podpora celostátních kampaní orientovaných na čtenářství a zvýšení společenské prestiže četby. Ve veřejných knihovnách v České republice se v roce 2016 uskutečnilo více než 66 tisíc kulturních akcí a přes 42 tisíc akcí vzdělávacích4. Základ každé veřejné knihovny však tvoří knihovní fondy. Proto je nezbytné, aby zaměstnanci knihovny udržovali svou knihovnu v „informační kondici“.

Knihovny mají díky internetu téměř okamžitý přístup k informačním zdrojům – řada dokumentů, který byly před více než deseti lety k dispozici pouze v tištěné podobě, je nyní přístupná v elektronické podobě, ať už prostřednictvím licencovaných či volně dostupných databází. Přesto v knihovnách často zůstávají zastaralé dokumenty a knihovny tak nabízejí nepřehledný a neaktuální knihovní fond.

Práce s knihovním fondem je tvořena celou řadou činností: akvizicí, zpracováním, oběhem a využitím, pravidelnými revizemi, údržbou, aktualizací a vyřazováním5. Ty můžeme souhrnně označit jako životní cyklus dokumentů. Metodický pokyn se snaží jasně popsat a vymezit následující činnosti: hodnocení využitelnosti fondu, jeho aktualizaci, revizi a vyřazování, kterým je v mnoha knihovnách věnována menší pozornost než zpracování a oběhu fondu.

Jak by měl vypadat dobrý fond veřejné knihovny?

Tvorba knihovního fondu začíná poznáním okolí knihovny a komunity. Ve většině knihoven v České republice je vývoj knihovních fondů založen na knize jako objektu. Účelem je ale poskytování relevantního obsahu (bez ohledu na nosič).

Dobrá spolupráce s knihovnami v okolí, především s knihovnami pověřenými výkonem regionálních funkcí, dokáže zaplnit případné mezery v nabídce knihovny. Každá knihovna je ovlivňována místem, ve kterém sídlí – jedinečné a neopakovatelné jsou podmínky dané věkovým a vzdělanostním potenciálem místa, počtem vzdělávacích institucí, organizacemi a spolky.

Knihovna, která pravidelně nehodnotí aktuálnost a využití svých fondů, se může lehce stát neatraktivním prostředím se zastaralými knihami – v podstatě bude hodnocena svými čtenáři jako sběr starého papíru nebo antikvariát. Na druhou stranu otevřené, vzdušné a vhodně zařízené knihovny se stávají vyhledávanými a přátelskými místy.

Standard pro dobrý knihovní fond

Nově vydaný metodický pokyn (vydaný pod č. j. 53667/2017) obsahuje dvanáct článků:

• Cíle a působnost standardu;
• Předmět standardu;
• Funkce knihovny a její knihovní fond;
• Zásady tvorby knihovního fondu;
• Typy a formy dokumentů v knihovním fondu;
• Rozsah knihovního fondu;
• Základní součásti knihovního fondu;
• Financování nákupu knihovního fondu;
• Aktualizace a vyřazování knihovního fondu;
• Hodnocení využití knihovního fondu;
• Revize knihovního fondu;
• Právní předpisy a doporučení.

Funkce knihovny a její knihovní fond

Funkce knihovny je dána knihovním zákonem. V § 4, odst. 1 je uveden souhrn služeb, které knihovna poskytuje bezplatně; jde především o služby, ke kterým je využíván knihovní fond a soubor informací z vnějších informačních zdrojů. Další ustanovení § 4 udává, že provozovatel může poskytovat další služby, a to spočívající zejména v kulturní, výchovné a vzdělávací činnosti (odst. 3). Aby knihovny mohly tyto služby nabízet komplexně, je nezbytný vhodný a dostatečný prostor nejen pro knihy, ale také pro vykonávání akcí, které knihovny pro svou komunitu nabízejí.

Zásady tvorby knihovního fondu

Knihovní fond je základem pro plnění povinnosti uvedené v § 4 knihovního zákona. Při tvorbě knihovního fondu je důležité dobře znát potřeby a požadavky obyvatel obce. Složení knihovního fondu by mělo zohledňovat demografický vývoj, zvláštní podmínky v místě a také nabídku okolních knihoven.

Typy a formy dokumentů v knihovním fondu

Současná nabídka forem dokumentů je velmi široká a do knihoven se dostávají nejrůznější typy dokumentů – od klasických knih přes periodika, hudebniny, kartografické dokumenty, ale také společenské hry, zvukové a audiovizuální dokumenty až po dokumenty v elektronické podobě.

Rozsah knihovního fondu

Při budování fondu veřejné knihovny bychom měli brát v úvahu tři základní součásti – základní fond (také kmenový fond dané knihovny), aktuální fond (nejnovější přírůstky beletrie a naučné literatury) a výměnný fond (z dotace na výkon regionálních funkcí nebo budovaný ze sdílených prostředků v rámci spolupráce v regionu).

Směrnice IFLA Služby veřejných knihoven6 uvádí, že doporučený rozsah celkového objemu knihovního fondu činí dvě až tři knihovní jednotky na obyvatele. U knihoven v malých obcích je doporučený minimální rozsah fondu stanoven na 2 500 knihovních jednotek, přičemž se u obcí do 500 obyvatel použije přiměřeně tak, aby byly v knihovně dostupné knihy pro hlavní kategorie obyvatel/uživatelů.

Financování nákupu knihovního fondu

Financování nákupu knihovního fondu se odvíjí od průměrné ceny knihy na českém knižním trhu a zároveň od počtu nakoupených přírůstků. Teoreticky by podíl výdajů na nákup knihovního fondu měl činit 10 % celkových výdajů na zajištění provozu knihovny. Zde je úzká provázanost se Standardem pro dobrou knihovnu, v němž je doporučena částka 30 až 45 Kč na jednoho obyvatele. Snahou je zaručit minimálně 7% obnovu knihovního fondu.

Aktualizace a vyřazování knihovního fondu

Ve fondech řady knihoven je nezanedbatelné množství nekvalitních, opotřebovaných a zastaralých dokumentů. Cílem aktualizace je udržovat stav knihovního fondu na takové úrovni, aby byla zaručena jeho aktuálnost a přiměřená obnova. Menší, ale aktuální nabídka nové literatury je pro uživatele mnohem zajímavější, protože nové knihy jsou lépe dohledatelné, přehledné uspořádání fondu vytváří dojem vzdušné a přehledné knihovny. Při posuzování aktuálnosti fondu je důležitá spolupráce s knihovnou pověřenou výkonem regionálních funkcí a následné vyřazování musí probíhat podle ustanovení § 17 knihovního zákona a následné prováděcí vyhlášky č. 88/2002 Sb.7

Existuje mnoho důvodů, proč pravidelně aktualizovat a vyřazovat fond. Základními kritérii jsou poškození (chybějící části) dokumentů, nadbytečnost (duplicita, multiplicita) a především klamavá a/nebo faktická nepřesnost obsahu; v knihovnách by v žádném případě neměly být nabízeny neplatné právní dokumenty, zastaralé cestopisy s neaktuálními informacemi a další dokumenty z oblastí, kde došlo k zásadním změnám v poznání (astronomie, medicína, počítačová literatura aj.).

Aktualizace může probíhat v pravidelných (například tříletých) cyklech, průběžně při běžné půjčovní činnosti nebo mimořádně (automatizace knihovny, přeznačování knih, stěhování knihovny apod.).

Hodnocení využití knihovního fondu

K udržení relací mezi nákupem a vyřazováním knihovního fondu je vhodné každoročně po shromáždění statistických dat provést propočty, které dají obraz o využití knihovního fondu.

Sledovány jsou základní ukazatele, jimiž jsou obrat a aktivace knihovního fondu. Obrat knihovního fondu podává informaci o tom, kolikrát byla každá knihovní jednotka během jednoho roku půjčena. Aktivace knihovního fondu se uvádí v procentech a poskytuje informaci o tom, jak vysoká je aktivní část knihovního fondu, tedy kolik procent knihovních jedno­tek během jednoho roku bylo alespoň jednou půjčeno, a zda existuje vztah mezi nabídkou a poptávkou.

Revize knihovního fondu

Součástí životního cyklu dokumentu je i jeho revize. Otázkami pravidelných revizí se zabývají dva základní dokumenty – § 16 knihovního zákona a § 7 prováděcí vyhlášky č. 88/2002 Sb. k tomuto zákonu. Frekvence revize je v přímém vztahu k objemu knihovního fondu; u knihoven do 100 tisíc knihovních jednotek je stanoven pětiletý cyklus pro revidování knihovny (není podstatné, zda revize proběhne najednou či na etapy).

Závěr

Standard pro dobrou knihovnu i Služby knihoven knihovnám jsou vydány i v tištěné komentované formě a dostávají se do rukou starostů obcí i provozovatelů knihoven. V současné době je připravován k tisku také Standard pro dobrý knihovní fond. Věříme, že pomůže srozumitelným způsobem přiblížit tuto často diskutovanou problematiku.

• 1. Kultura České republiky v číslech: Vybrané údaje ze statistických šetření [online]. Praha: Národní informační a poradenské centrum pro kulturu, 2017 [cit. 2017-09-24]. Dostupné z: http://www.nipos-mk.cz/wp-content/uploads/2013/05/Kultura_v_cislech_2017_web.pdf
• 2. ČESKO. MINISTERSTVO KULTURY. Metodický pokyn Ministerstva kultury k vymezení standardu doplňování a aktualizace knihovního fondu pro knihovny zřizované a/nebo provozované obcemi na území České republiky. Praha: Ministerstvo kultury, 2017. Dostupné také z: https://www.mkcr.cz/doc/cms_library/2017_metodicky-pokyn-mkdef-7674.pdf
• 3. ČESKO. Zákon č. 257 ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 2001, částka 98. Dostupné také z: http://ipk.nkp.cz/legislativa/01_LegPod/knihovni-zakon-257-2001-sb.-a-navazne-provadeci-prepisy/Zakon257.htm
• 4. Kultura České republiky v číslech: Vybrané údaje ze statistických šetření [online]. Praha: Národní informační a poradenské centrum pro kulturu, 2017 [cit. 2017-09-24], s. 12. Dostupné z: http://www.nipos-mk.cz/wp-content/uploads/2013/05/Kultura_v_cislech_2017_web.pdf
• 5. Vyřazování je věnována např. tato americká příručka: LARSON, Jeanette. CREW: A Weeding Manual for Modern Libraries [online]. Austin (TX, USA): Texas State Library and Archives Commission, 2017 [cit. 2017-09-23]. Dostupné z: https://www.tsl.texas.gov/ld/pubs/crew/index.html
• 6. KOONTZ, Christie a Barbara GUBBIN, Barbara, ed. Směrnice IFLA Služby veřejných knihoven. 2., přeprac. vyd. Praha: Národní knihovna ČR, 2012. ISBN 978-80-7050-612-7. Dostupné také z: http://ipk.nkp.cz/docs/IFLA/sluzby-verejnych-knihoven-smernice-ifla-.pdf
• 7. ČESKO. Vyhláška č. 88/2002 Sb. Ministerstva kultury k provedení zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb. In: Sbírka zákonů České republiky. 2002, částka 39. Dostupné také z: http://ipk.nkp.cz/legislativa/01_LegPod/knihovni-zakon-257-2001-sb.-a-navazne-provadeci-prepisy/Zakon257Vyhl.htm

Knihovnictví má v Rožnově dlouholetou tradici, vznik první veřejné knihovny se datuje do roku 1872. Ruku v ruce s touto tradicí se odvíjí příběh hledání stálého místa pro umístění knihovny. A to je příběh na dlouhé povídání. Příběh tak dlouhý, že kdyby měl být vyprávěn dopodrobna, jistě by nejednoho čtenáře, který nezná Rožnov, unudil k smrti. Proto se v tomto příspěvku zaměřím na minulost vcelku nedávnou, nicméně pokud by někoho ze čtenářů zajímala historie ještě starší, může navštívit web rožnovské knihovny.

Avšak po vzletném úvodu zpět k meritu věci tohoto psaní, totiž k přístavbě k budově Městské knihovny v Bezručově ulici. Když se v prosinci roku 1993 městská knihovna stěhuje do zrekonstruovaných prostor Bergerovy vily, dostávají knihovníci a obyvatelé Rožnova do užívání knihovnu, která – ač velikostí není ideální – je umístěna na strategicky vhodném místě nedaleko centra města a leží na pozemku, jenž svou rozlohou (a nezastavěnou plochou) nabízí možnost dalšího stavebního rozvoje. Navíc v jedné budově jsou umístěny všechny provozy knihovny, což je pro čtenáře po několika letech provizorií vítaným bonusem. V této době začínají pod vedením tehdejší ředitelky Jarmily Mikuláškové nabírat aktivity knihovny komunitní směr. Přispívá k tomu nejenom prostor v podkroví knihovny, který knihovna sdílí s městskou kulturní agenturou a jehož využití jako městské výtvarné galerie vybízí také k pořádání besed a přednášek a k setkávání, ale také celková atmosféra ve společnosti, kdy jsou lidé otevřeni novým informacím a tématům, o kterých se v minulosti stěží mohli dozvědět více.

Již před stěhováním do budovy v Bezručově ulici však byla známa skutečnost, že prostory vily jsou pro knihovnu ve městě o velikosti Rožnova nedostatečné. Proto rekonstrukce objektu zahrnovala v projektové dokumentaci také její přístavbu. Celá akce byla rozčleněna do tří etap: A – rekonstrukce vily, B – přístavba rošiřující vilu včetně výtahu a C – realizace venkovní čítárny. Z těchto tří zamýšlených etap však byla do dnešního dne realizována pouze etapa A, tedy rekonstrukce původního objektu. Autorem tehdejšího projektu byl Ing. arch. Libor Hromádka. Návrh architekta Hromádky vycházel z dobových potřeb knihovny, část prostor přístavby zapouštěl pod úroveň terénu, což se v období povodní v letech 1997 (stoletá voda) a 2010 (padesátiletá voda) ukázalo jako nepříliš šťastné řešení. Budova totiž stojí na nábřeží řeky Bečvy a hladina spodní vody kopíruje stav vody v korytě řeky. Navíc se blízký potok v době povodní má tendenci vracet do původního koryta, které vedlo právě přes pozemek, na němž knihovna stojí. V roce 1997 byly zatopeny sklepní prostory knihovny, v roce 2010 byl pozemek v okolí knihovny zaplaven vodou do výše deseti centimetrů (k samotnému zatopení objektu nedošlo).

Budova knihovny – současný stav

V průběhu let se nedařilo na straně zřizovatele najít společnou řeč napříč politickým spektrem tak, aby se přikročilo k realizaci následných dvou etap přístavby. Chyběla politická vůle, chyběly finanční prostředky, knihovna nebyla prioritou atd. Myslím, že výčet těchto „důvodů“ zná každý, kdo chtěl dosáhnout vylepšení prostor své knihovny. To vše se však začalo měnit po volbách do obecního zastupitelstva na podzim roku 2014. V Rožnově se utvořila koalice čtyř politických uskupení (ANO 2011, Zdravý Rožnov, Nezávislí Rožnováci a STAN). Do koaliční smlouvy se podařilo zakotvit, že jednou z investičních priorit města pro následující období bude také přístavba budovy knihovny. Došlo k tomu celých 26 let po stěhování do nedostatečných prostor. Je důležité připomenout, že přístavba knihovny je zahrnuta ve strategickém plánu města pro následující období.

Oddělení půjčovna – beletrie dospělí – současný stav

Aby bylo jasné, v jakých podmínkách knihovna od roku 1993 fungovala, dovolte mi uvést pár čísel. Rožnov pod Radhoštěm měl v roce 1994 17 986 obyvatel a služeb knihovny využívalo 2 903 registrovaných uživatelů. V roce 2016 bylo v Rožnově evidováno 16 685 obyvatel a v knihovně bylo registrováno 2 889 uživatelů. To je docela zajímavé. Navzdory obecným tvrzením, o kolik lidí méně čte a o pohasínajícím zájmu o knihovny, máme po celých 22 let v podstatě (s určitými meziročními výkyvy) konstantní počet čtenářů. Pokud se podíváme na podlahovou plochu knihovny, která je určena pro uživatele, nabízí knihovna 345 m². Pro zázemí zaměstnanců je určeno 40 m². Pro kvantifikaci požadavků je dobré (a my tak učinili) využít normativních dokumentů. Využili jsme informací uvedených v Technické normalizační informaci ISO/TR 11219 (Informace a dokumentace – Kvalitativní podmínky a základní statistika pro budovy knihoven – Plocha, funkčnost a design) a standardu pro veřejné knihovnické a informační služby, který doporučuje cca 60 m² na 1 000 obyvatel. Znamená to tedy, že bychom potřebovali cca 1 000 m² podlahových ploch.

Po celkové kvantifikaci potřeb (přepočítání velikosti knihovního fondu na metry regálů, přepočtu zaměstnanců a jejich nároků na prostor podle pracovní pozice) se začalo formulovat zadání pro otevřenou architektonickou soutěž pod záštitou České komory architektů (ČKA). Je potřeba zdůraznit důležitou roli městského architekta, který pomohl vytvořit komunikační most mezi knihovníky, politiky a ČKA, aby zadání bylo ze všech stran akceptovatelné a smysluplné.

V rovině politické to znamenalo ustanovení tzv. Výrobního výboru, který měl za úkol formulovat zadání soutěže tak, aby bylo politicky průchozí napříč zastupitelstvem města. V rovině praktické to pro nás znamenalo zjištění, že se zástupci jednotlivých stran jsou schopni dohodnout na výši investice, kterou jsou ochotni do přístavby vložit, ale ta je žalostně nízká. Po politické licitaci, která se bohužel odehrávala od stolu a bez detailních znalostí problematiky, se dohoda ustálila na ceně 30 milionů Kč bez DPH. Uvědomuji si, že toto politické zadání je na samé hranici únosnosti, kdy ještě zvažujete, zda se má smysl do něčeho pouštět. Avšak nakonec (v parafrázi na starý hit skupiny Tublatanka) pragma vítězí a práce na zadání soutěže začínají. Zde je nutno upozornit, že vzhledem k finančnímu limitu byla stanovena nepřekročitelná podmínka (její nesplnění je nepřípustné), a to velikost obestavěného prostoru. Tato „politická“ podmínka se ve výsledku ukázala jako nepříliš šťastná, neboť architektům výrazně svazovala ruce.

Soutěž byla nakonec vyhlášena, zúčastnilo se jí 17 soutěžních návrhů. Odborná porota složená z nezávislých architektů a zástupců města se shodla na vítězném návrhu, kterým se stal návrh architektonického studia Čtyřstěn z Brna autorů Ing. arch. Karla Kubzy, Ing. arch. Milana Joji a Anny Bařinové. Porota hodnotila návrh následovně: „Hlavní předností návrhu je chytré urbanistické řešení, které díky situování přízemní diagonály uvolňuje zbývající části pozemku pro související provozy – vstupní piazzeta přinášející novou kvalitu veřejného prostoru, klidná částečně stinná zahrada a přehledně řešené parkoviště. Za zvážení by stálo umístění velkých stromů do plochy piazzety. Dalším kladem projektu je vzájemný vztah historického vícepodlažního objektu a přízemní přístavby. Obdobně jednoznačně a srozumitelně je řešena dispozice, která vychází ze základní kompozice a skvěle využívá vazeb na okolí a zároveň umožňuje potřebnou míru variability. Konstrukční a technické řešení je soudobé a odpovídá požadavkům očekávaného provozu. Návrh má předpoklad splnit finanční limit zadavatele. Z pohledu energetické úspornosti je návrh podmínečně vhodný k dosažení pasivního energetického standardu.“

Vítězný návrh – vizualizace exteriérů

Vítězný návrh – vizualizace interiéru

Vítězný návrh – půdorys budovy

Součástí soutěže byla výstava všech návrhů, které se soutěže zúčastnily. Veřejnost se mohla seznámit s různými přístupy k zadanému tématu, diskutovat nad nimi. Byl vydán i katalog. Tím byla ukončena první etapa. Máme vizi, kterou potřebujeme zhmotnit. V současné době probíhají jednání, kdy máme možnost se vyjádřit k provoznímu uspořádání vnitřních prostor. Vše se doposud děje v rovině papírově-digitální a hledají se kompromisy. Původní vnitřní uspořádání vzalo dávno za své, avšak věřím, že vzájemným dialogem obě strany dosáhnou uspokojivého konsensu, jehož výsledkem bude dostatečně prostorná a moderní knihovna, která bude připravena pokrýt všechny potřeby nejen uživatelů a knihovníků, ale také potenciálních partnerů a návštěvníků.

Asi by bylo dobré ve výčtu shrnout, co bude knihovna v rozšířených prostorách nabízet. Nová přístavba, která je koncipována jako kompaktní a otevřený prostor, obsahuje dětské oddělení, centrální pult, čítárnu propojenou s malou kavárnou, přednáškový sál pro 80 lidí, sklad knihovního fondu. V přízemí stávající budovy se pak nacházejí fondy pro dospělé čtenáře a místo pro teenagery a dospívající mládež. V patře je umístěna klidová studovna a další fondy pro dospělé čtenáře. Zbytek tvoří provozní zázemí, kanceláře. Celá budova je přístupná bez bariér, bude přistaven výtah. Pokud bych měl vyčíslit podlahovou plochu přístavby, tak její výměra činí 470 m². Celková podlahová plocha určená pro uživatele se tak rozroste ze současných 345 m² na 592 m². V celkovém součtu bude mít knihovna oproti původním 385 m² celých 855 m². A přestože tato čísla nedosahují doporučeného standardu, bude to více než dvojnásobek současné plochy.

Otázka, která je nasnadě, zní: Kdy se stane vize hmatatelnou realitou? Zde musíme věřit politikům, kteří opakovaně proklamují, že v případě, že půjde vše podle harmonogramu a bez problémů, by se s výstavbou a rekonstrukcí mělo začít na podzim roku 2018. Avšak realita může zamíchat kartami natolik, že se až člověk bojí pomyslit. Nicméně knihovníci jsou naplněni vírou a optimismem, že se knihovně dostane všeho shora zmiňovaného. Co jiného jim zbývá? Dát se na modlení?

Poznámka redakce: Aktuální stav příprav lze sledovat v sekci Knir roste na webu rožnovské knihovny.

Obrazový doprovod pochází z archivu Městské knihovny Rožnov pod Radhoštěm.

BAWDEN, David a Lyn ROBINSON. Úvod do informační vědy. Přeložili Michal LORENZ, Karel MIKULÁŠEK a Dana VÉVODOVÁ. Doubravník: Flow, 2017. ISBN 978-80-88123-10-1.

Když se mi letos dostala do ruky krásná černo-žlutá kniha Bawdena a Robinsonové, nespojila jsem si ji hned s textem, který jsem v rámci korektur pročítala na jaře roku 2016. Až když jsem začala číst, překvapeně (a nadšeně) jsem text poznala. Přítel na to blahosklonně poukázal, že ON to tedy věděl, a když jsem se zeptala JAK, uzemnil mě poznámkou: Kolik asi tak ročně vychází knih o informační vědě? Po kontrole v Souborném katalogu ČR jsem s lehkým uzarděním uznala, že kromě knihy od Sedláčkové (2014), která se však s předkládanou monografií nemůže rozsahem srovnávat, to opravdu s publikacemi o informační vědě není moc růžové. Přece jen, i když je publikace prof. Cejpka „nepřekonaná“ a několikrát revidovaná, prvně vyšla již roku 1998.

Na Úvodu do informační vědy od Bawdena a Robinsonové oceňuji především pečlivou snahu ukotvit informační vědu v systému vědních oborů. Podle jejich vymezení se informační věda zabývá „zaznamenanými informacemi se zaměřením na komponenty komunikačního řetězce zkoumané prostřednictvím perspektivy doménové analýzy“ (s. 30). I když jsou první čtyři kapitoly teoretické, filozofické a mapují historii, zbytek knihy to jasně potvrzuje. Především pátá kapitola věnovaná doménové analýze čtenáři rámec informační vědy zřetelně definuje. Šestá kapitola je věnována nástrojům organizace informací a je názorným příkladem aplikované informační vědy. Je třeba si však přiznat, že náš (rozuměj knihovnický) pohled na organizaci informací tíhne snad až k přílišné propracovanosti a robustnosti, což i sami autoři opatrně reflektují, ale konkrétní příklady, jak jinak lze informace pořádat (např. tagy na Twitteru), nepředkládají. Sedmá kapitola je věnována informačním technologiím a čtenář zde kromě stručných dějin výpočetní techniky nalezne různé pohledy na komunikaci uživatele a informačních systémů, přičemž pro knihovníky může být přínosná především část věnovaná vyhledávání a rešeršním strategiím. Celá osmá kapitola je věnována zákonům infometrie a jejímu možnému využití v knihovnictví, kapitola devátá a kapitoly jedenáct a dvanáct jsou orientovány směrem k sociologii a zaměřují se na uživatelské chování, informační společnost a informační management a politiku.

Změnám v informační společnosti a v komunikačních rámcích je věnována kapitola desátá a spolu s poslední (patnáctou) kapitolou, která je věnována budoucnosti informačních věd, představuje zajímavý pokus o zachycení dynamiky našeho oboru. Za nejméně zdařilou v kontextu celé knihy pokládám třináctou kapitolu věnovanou digitální gramotnosti, kdy bych raději volila zastřešující pojem informační gramotnost. Kapitola není příliš propracovaná a oblastí pro realizaci vzdělávacích lekcí se dotýká pouze povrchně. Naopak čtrnáctá kapitola o výzkumech v knihovně je solidním odrazovým můstkem pro realizaci vlastního výzkumu.

Kromě jasné a přehledné typografické struktury pomáhají čtenáři s orientací v knize i rozsáhlé předmluvy, jednak k celé knize, jednak jako úvody ke každé z patnácti kapitol. Navíc má každá kapitola vlastní historický a teoretický rámec, kapitoly tedy lze číst i jednotlivě. Užitečná jsou i shrnutí zařazená na jejich konci, kde navíc nalezneme i rozsáhlé seznamy literatury. Na nejvýznamnější díla je odkazováno přímo v textu, kniha je tak hodnotným zdrojem dalších pramenů.

Co vytknout? Podle mého názoru je snad až příliš velký prostor věnován teoriím (např. podrobná teorie předvídání a změny v kapitole Budoucnost informační vědy), které často vyznívají „do ztracena“. Samotný výčet všech možných přístupů a konstatování, že „existuje více různých metod a pohledů“, k dobrému ukotvení tématu nestačí a autoři by se mohli jasněji vyslovit, ke které oblasti se přiklánějí.

Informační věda je v publikaci Bawdena a Robinsonové představena pohledem, který je blízký knihovníkům. Ač může být zajímavá i pro sociology, filozofy nebo informatiky, přece jen se věnuje především těm oblastem práce s informacemi, které jsou stěžejní právě pro knihovnictví.

Knihovny jsou stále častěji součástí volnočasových aktivit dětí i dospělých, provozují plážové knihovny, kluby, jsou aktéry komunitního života. Proč to vlastně dělají? Potřebují na sebe upozornit, nebo je již jejich hlavní funkce přežitá? Důvody mohou být různé. Knihovny mají dobrou pověst a jsou jakousi zárukou a jistotou. Rodiče, kteří řeší problém, co s dětmi v době, kdy nemají dovolenou, vítají letní aktivity knihoven, tedy institucí s dobrou pověstí.

Městská knihovna Louny (konkrétně Klub(ovna) Luna) pořádá příměstský tábor již popáté. Má tudíž bohaté zkušenosti s provozem i financováním.

Tábor pořádá v čase všech prázdnin ve školním roce, ten letní je však přijímán s největším nadšením. Funguje během července i srpna ve všední dny od 8.00 do 17.00 hodin a je určen dětem školního věku (podmínkou je absolvovaná první třída). Pro všechny je zdarma, a to díky dosud každoroční dotaci Ministerstva vnitra ČR na prevenci kriminality. Dotace stačí na zajištění kvalifikovaného personálu. O děti se starají zaměstnanci volnočasového centra, není to práce navíc pro knihovníky.

Každý rok je připraven jiný celotáborový program – letos děti šly po stopách historie. V rámci programu se však konají různá setkání s odborníky právě z oblasti prevence kriminality, šikany a problémů, které děti potřebují řešit. Jeden den je věnován výletům po okolí. Pokud je pěkné počasí děti tráví dopoledne na městském koupališti, to vyšlo vstříc knihovně a děti díky tomu platí jen symbolické vstupné.

Archeoskanzen Březno – zpracování vlny na přízi

Archeoskanzen Březno – keramické tvoření

Návštěva zámku Stekník

Dopolední programy – hry, soutěže venku

Dopolední programy – tvoření v přírodě

Stále jde o propojení institucí a lidí v komunitě a samozřejmě o propagaci knihovny. Cesty do hlavní knihovny jsou rovněž neoddělitelnou součástí programu.

Tábor většinou navštěvují děti mladšího školního věku, denně jich je průměrně padesát. Mnohé z nich během školního roku odmítají navštěvovat družinu, ze školy chodí rovnou do klubovny či dětského oddělení knihovny. Tato aktivita tedy smysl rozhodně má.

Více informací o Klub(ovně) Luna včetně fotogalerie najdete na webu knihovny i na Facebooku.

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny Louny.

Ve dnech 21. a 22. června 2017 se v Knihovně Jiřího Mahena v Brně (KJM) uskutečnil seminář Didaktické pomůcky a hry, který za finanční podpory SKIP a Ministerstva kultury ČR uspořádalo Centrum dětského čtenářství působící v KJM. Cílem tohoto semináře bylo pracovníkům knihoven podrobněji přestavit moderní pomůcky a jejich možné využití v knihovnách, především při vzdělávacích programech (nejen těch pro děti).

První přednášející Radek Neumann zastupoval firmu Zábavné učení – Ditipo. Jak už napovídá samotný název firmy, snaží se na český trh přinášet (vyvíjet i vyhledávat a upravovat do české verze) nejrůznější hry, hračky a vzdělávací pomůcky, jež pomáhají učitelům, ale například i rodičům při práci s dětmi a s jejich výchovou a vzděláváním. Zaměstnanci Ditipa každoročně navštěvují zahraniční veletrhy, které jsou zaměřeny jak na klasické hračky, tak i na didaktické hračky určené na vzdělávání, čerpají zde inspiraci a odkupují práva na převod těchto výrobků do české podoby.

Z představených pomůcek účastníky velmi zaujal hrací míč, který je nabízen ve třinácti provedeních. Jedná se o balon, který má velký objem a jehož povrch je (podobně jako u fotbalového míče) rozdělen na dílky. V každém z těchto dílků je pak jedna otázka, obrázek či matematický příklad, vždy podle zaměření míče (existují míče jazykové, matematické, dopravní apod.). Podle toho, jaké se určí pravidlo hraní, má pak dítě za úkol zodpovědět otázku či splnit úkol zadaný vylosovaným polem na míči. Míče jsou využitelné jako rozcvička na začátku hodiny, na navození atmosféry pro tematický program či jako pomůcka pro specificky zaměřené učivo. Pro děti je tato nezvyklá pomůcka velkým zpestřením; v zahraničí jsou míče velmi oblíbené, k nám teprve postupně pronikají.

Dále byla představena například hra Najdi Montyho, při níž si mohou děti, ale i dospělí či senioři procvičovat svou prostorovou představivost a orientaci (hráči si na chvíli prohlédnou obrázek „pokojíku“ kocoura Montyho, v němž je několik málo věcí uložených určitým způsobem, úkolem je pak tytéž věci z obrázku v jejich trojrozměrném provedení postavit tak, jak to předtím viděli na kartičce), pak také hra Výtah, při níž hráči rozvíjejí mimo jiné i své komunikační dovednosti (skupina se snaží pomocí lanek a šňůr přemisťovat útvary na určenou plochu), nebo hra Nákupní košík, což je hra propojená s výukou angličtiny i  tréninkem paměti (nejen u dětí – tato hra je velmi oblíbená také mezi seniory). Velkým plusem prezentace byla možnost si všechny představované hry a pomůcky vyzkoušet, osahat a podrobně prohlédnout.

Hra Výtah

Druhá polovina prvního dne semináře byla věnována prožitkovým workshopům. První z nich vedla Mgr. Heda Lišková, jež účastníky seznámila s tzv. lapbooky, což jsou doma vyrobené interaktivní vzdělávací knížky pro děti různých věkových kategorií. Nejvíce je lidé ocení při práci s malými dětmi či se žáky se specifickými vzdělávacími potřebami. Mohou také sloužit jako zdroj nápadů na úkoly k jednomu tématu. Lapbooky totiž obsahují úkoly a informace vždy na jedno zvolené téma. Pak záleží již jen na dovednostech, kreativitě a nápaditosti toho, kdo je vytváří. Každý lapbook je originál, vzájemné sdílení však může metodicky obohatit jejich zpracování – různí lidé mají na tutéž problematiku různý pohled. Na tomto workshopu byly lapbooky nejen představeny teoreticky a ukázkou již vyrobených prototypů, ale účastníci si z připravených materiálů mohli vyrobit svůj vlastní lapbook na téma lidské tělo. Záleželo pak jen na fantazii a potřebách každého účastníka, jak s materiály naloží a jakým způsobem do lapbooku připraví úkoly.

Práce na lapboocích

Příprava úkolu do lapbooku

Druhý workshop, který nesl název Aktivizace dětí při besedách pohybovými aktivitami, vedla dr. Hana Šeráková z Masarykovy univerzity. Byl zaměřen nak na tradiční, tak na netradiční pohybové aktivity. Dr. Šeráková předvedla a společně s účastníky vyzkoušela mnoho cviků, jež lze jakýmkoliv způsobem napojit na nejrůznější básničky, písničky nebo příběhy a které děti nejen rozpohybují, ale slouží i jako prevence špatného držení těla. To v současnosti, kdy děti mnohdy netráví tolik volného času pohybem, může hrát klíčovou roli pro jejich zdraví a motivovat je k dalšímu pohybu. Při workshopu se pracovalo s věcmi obyčejnými, jako jsou nafukovací balonky, švihadlo, vršky od plastových lahví nebo židle, ale také například s padákem.

Workshop věnovaný pohybovým aktivitám

Druhý den semináře zahájila prezentace Lucie Čechovské a Vojtěcha Bílka, pracovníků Knihovny pro děti a mládež (součásti KJM), věnovaná deskovým hrám a Lekotéce (tj. souboru vzdělávacích hraček a her, jež rozvíjejí dětskou motoriku, smysly, prostorovou představivost a další schopnosti a dovednosti, které je v útlém věku dětí vhodné rozvíjet) a jejich uplatnění při vzdělávacích programech v knihovnách. Přednášející využili poměrně rozsáhlý fond KJM, jež jako jednu ze svých služeb nabízí možnost zapůjčení těchto her a hraček. Nevyužívají se však jen k půjčování rodičům a učitelům mateřských škol, ale také při programech v knihovně. Tyto hry byly představeny tematicky, dále byla ve zkratce shrnuta pravidla a poskytnuty tipy, jak je lze efektivně využít při programech a práci s dětmi. Stejně jako předchozí den bylo možné si hry důkladně prohlédnout, případně krátce zahrát, aby si účastníci mohli utřídit získané teoretické informace a lépe si představit smysl a obtížnost hry.

Prezentace deskových her a Lekotéky – praktické zkoušení

V odpolední části druhého dne semináře proběhla teoretická přednáška zaměřená na tvorbu pracovních listů. Ty jsou dlouhodobě jednou z nejčastěji používaných metod práce při programech. Málokdo ovšem tuší, jaké jsou zásady jejich správné tvorby – důležitá je přehlednost, srozumitelnost, obsahová přitažlivost, schopnost žáky motivovat k práci a plnění úkolů a gramatická i obsahová správnost. Toto téma zpracovala Mgr. Pavlína Lišovská (Centrum dětského čtenářství v KJM). V první části přednášky shrnula teorii věnující se problematice pracovních listů, hovořila o typech úloh v pracovních listech (ideální je kombinovat úkoly s otevřenými a uzavřenými odpověďmi), vlastnostech pracovních listů (vhodné je postupné ztěžování pracovních úloh, abychom děti hned na počátku práce nedemotivovali atp.). Ve druhé části přednášky pak lektorka nabídla účastníkům možnost stát se „hodnotiteli“ již vytvořených pracovních listů, jež jim promítala. Úkolem účastníků bylo se na základě získaných teoretických informací zamyslet nad tím, kde jsou v předložených pracovních listech chyby. Díky tomu pak účastníci snáze odhalí chyby i ve svých vlastních pracovních listech v knihovnách. Součástí prezentace také byly rady a tipy na webové stránky či úložiště, jež mohou knihovníkům pomoci při jejich práci. Jednalo se o nejrůznější generátory citací (citace.com, generator-citaci.cz), zkracovače odkazů (kuc.cz, 1url.cz, bitly.com), úložiště obrázků s možností volného šíření díky licenci CC0 (pixabay.com) nebo stránky a portály sloužící jako zdroj inspirace při tvorbě úkolů (dum.rvp.cz, hranostaj.cz).

Přednáška o pracovních listech

Jako poslední lektorka na semináři vystoupila Mgr. Tereza Nakládalová, metodička čtenářských klubů. Ta představila čtenářské kostky, pomůcku používanou jak ve čtenářských klubech, tak i ve školních hodinách českého jazyka a literatury nebo i v knihovnách. Jedna sada obsahuje šest kostek tří barev (zelená, žlutá, oranžová), jež určují, kdy se má která kostka využít – před četbou, během četby, po četbě. Otázky a úkoly na stěnách kostek jsou cíleny na smysl a porozumění textu, na vlastní fantazii čtenáře, na vnímavost a empatii s hrdinou a dějem apod. (např. Podívej se na název – o čem asi příběh bude? V čem se podobáš hlavní postavě? Jak jinak by se příběh mohl jmenovat? Jak myslíš, že by se situace mohla vyvinout?).

Práce se čtenářskými kostkami

Aby účastníci lépe pochopili fungování čtenářských kostek a práci s nimi, byla pro ně připravena ukázková čtenářská dílna. Úkolem účastníků bylo přinést si svou rozečtenou knihu. Na místě byli rozděleni do skupinek, každá skupina dostala svou sadu kostek a lektorka poté vedla všechny při práci s kostkami – určovala, kdy je čas na samostatné čtení, kdy je čas na házení určenou dvojicí barevných kostek, důsledně sledovala, aby se ke slovu dostal každý z účastníků a mohl odpovědět na otázky určené kostkami.

Celý seminář se nesl ve velmi pohodovém a přátelském duchu, doufáme, že nejen my, ale také účastníci jej považují za velmi inspirativní. Zaměstnanci knihoven, kteří jsou velmi často těmi, kdo vymýšlí a organizují nejrůznější programy a besedy pro děti, si mohli vyzkoušet, jaké to je být těmi, kteří pracují s didaktickými pomůckami a hrají si s nimi. I z této vlastní zkušenosti tak mohli načerpat mnoho nápadů, poznatků a inspirace pro budoucí práci s dětmi. Jelikož se jednalo o seminář z větší části prožitkový a praktický, ne pouze teoretický, bylo krásné pozorovat nadšení účastníků z možnosti vše zkoušet sami na sobě.

Fotografie pocházejí z archivu Knihovny Jiřího Mahena v Brně.

Již několik let jsem přemýšlela o tom, jestli by naše Knihovna U Mokřinky v Mokrém mohla získat Turistickou známku. Nejsem žádný sběratel, ale z každého výletu se snažím právě tuto známku si dovézt na památku. Napsala jsem společnosti, která se zabývá registrací a výrobou známek, zda by bylo možné ji získat. Nejsme bohužel žádná turistická oblast, v obci nemáme žádnou památku ani hostinec, tak jsem v to ani nedoufala. Byla jsem však mile překvapena, když jsem se dozvěděla, že si můžeme nechat zhotovit Turistický suvenýr, obdobu Turistické známky pro neturistická místa. Pak již šlo vše ráz na ráz. Mokřinku jsme již měli graficky zpracovanou a naším přáním bylo na druhé straně mít lípu, symbol naší obce.

Jak můžete zjistit na webu Turistické známky, Turistické známky jsou malé kulaté, dřevěné, vypalované plakety, které jsou suvenýrem a zároveň určitým potvrzením o dosažení turisticky atraktivního místa.

Číslovaná řada známek sleduje hřebeny hor, toky splavných řek, mapuje hrady, zámky, přírodní i technické památky, historická města, zpřístupněné jeskyně, zoologické zahrady a řadu dalších zajímavých míst. Známky spolu s každoročně aktualizovanými mapami slouží jako průvodce po krásách naší vlasti. Celý systém je neustále rozšiřován a o zařazení nových míst hlasují sami sběratelé. Každá Turistická známka je doplněna samolepicí Turistickou známečkou. Tu si můžete nalepit do deníku, na pohlednici či do katalogu osobní sbírky, ale také například na rám jízdního kola či na kovové hole pro tzv. nordic walking.

Turistické suvenýry se začaly vyrábět v polovině roku 2005, a to z důvodu zájmu míst, které obvykle není možné zařadit do systému Turistických známek. Jedná se zejména o reklamní předměty hotelů, motorestů, dětských táborů a jiných míst, které se obvykle neslučují s turistickým známkovým místem a posláním Turistických známek. I suvenýry jsou číslované a mají své sběratele. V současné době získávají na oblibě, jejich počet neustále roste. K 17. říjnu 2017 jich bylo zaregistrováno téměř 1 300.

Turistický suvenýr tedy může mít i knihovna. Naše Knihovna U Mokřinky ho má a je teprve třetí knihovnou, která se tímto suvenýrem (s pořadovým číslem 1 266) může pochlubit. Před námi začaly Turistické suvenýry nabízet Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského v Praze (suvenýr číslo 703) a Městská knihovna Děčín (suvenýr číslo 896).

Prodejní cena je suvenýru 35 Kč a k zakoupení je pouze při návštěvě knihovny. Turista (čtenář i nečtenář) si suvenýr může zakoupit na důkaz své návštěvy.

Líc Turistického suvenýru z obce Mokré

Rub Turistického suvenýru z obce Mokré

Jako zdroj obecných informací o známkách i suvenýrech posloužil zmiňovaný web Turistické známky. Fotografie známky pocházejí z archivu kroniky obce Mokré.

Redakční poznámka: Jedná se o upravenou verzi článku publikovaného na s. 9–10 letošního třetího čísla Mokerského zpravodaje.