Městská knihovna v Milevsku pořádá od roku 2016 příměstské tábory pro děti od první třídy. Vše je plně v režii knihovny, tábory jsou beznadějně obsazeny již v únoru a za pět let vychovaly partu „knihovnických“ dětí. V letošním roce proběhly tři turnusy pro celkem 60 dětí od sedmi do třinácti let; ti nejstarší již také jednu noc přespávali.

První tábor v roce 2016 (tvar srdce vznikl čistě náhodou)

Jak se přihodí, že se knihovna pustí do pořádání táborů pro děti?

To bylo tak...

V dětském oddělení vládla paní knihovnice, která měla na starost 8 000 svazků, 500 čtenářů, čtyři mateřské a dvě základní školy. To je hodně práce na jednoho člověka. A tak nastoupilo přesvědčování vedení města o tom, že pokud chceme ze stovek milevských dětí vychovávat čtenáře, je třeba mít v knihovně dalšího člověka, který se jim bude věnovat – ideálně nadšeného lektora, který knížky i děti miluje a nebojí se výzev. Radnici jsme přesvědčili a nadšeného lektora opravdu našli. A aby se nenudil o prázdninách, kdy jsou školky a školy prázdné, pustili jsme se do pořádání knihovnických táborů.

Začátky byly náročné. Informace o tom, jak na to, jsme čerpali od místních organizátorů příměstských táborů, navazovali jsme postupně kontakty a hledali témata. V prvních letech byly tábory zaměřeny na čtení, knížky, získávání informací. Zvali jsme spisovatele, tvořili deníky. Postupně jsme se „rozlétli“ a po pár letech jsme dokonce pro své knihovnické děti vytvořili únikovou hru na půdě knihovny – starý nábytek, detektivní zápletka, hromada zámků, kódů a šifer. Hra se osvědčila a s menšími úpravami jsme ji začali nabízet i veřejnosti.

Úniková místnost na půdě knihovny vznikla původně pouze pro knihovnický tábor

A jak je to s tábory dnes?

V knihovně máme dvě lektorky na částečné úvazky. Jedna se věnuje školkám a prvnímu stupni základních škol, druhá má na starost druhý stupeň a střední školy. Pravidelně také půjčují v dětském oddělení, spolupracují při nákupu knížek a odpoledne mají na starosti další aktivity knihovny, při kterých využívají své vzdělání a zkušenosti. Lektorka pro malé děti, která žila desítku let v Americe, vede anglické čtení pro skupinky dětí od šesti let. Lektorka pro starší děti vede kurzy arteterapie pro děti i pro dospělé a kurzy jógy mezi knížkami pro mrňousky od tří let.

Když mají lektorky nadšení a odvahu, všechno jde

V letošním roce byl zájem o tábor tak veliký, že jsme se poprvé rozhodli pro tři turnusy. Přesto jsme bohužel museli některé zájemce odmítnout. Vždy se snažíme najít místo pro děti z minulých let, neboť díky tomu si vychováváme knihovnickou komunitu. Tyto děti často navštěvují i naše odpolední aktivity a jsou v knihovně jako doma. Partu na tábor tvoříme nejen podle požadavku rodičů na termín, ale také podle toho, aby společně fungovala. Nejvíce se nám osvědčilo nerozdělovat děti podle věku, ale vytvořit smíšenou skupinu, kde je pak skvělá spolupráce velkých s malými a malí zase předávají své nadšení a spontánnost těm větším.

Tábor vždy vedou dvě dospělé osoby a dvě praktikantky starší patnácti let. Děti se schází kolem osmé hodiny ráno a program končí ve čtyři hodiny odpoledne. Na oběd se chodí do jídelny, pití zajišťujeme my a svačiny si děti nosí. Součástí programu je vždy výlet do většího města spojený s návštěvou místní knihovny a s programem. Například v Táboře rádi navštěvujeme „knižní kavárnu“ Jednota, dáváme si zmrzlinu v nejlepší české zmrzlinárně v historickém centru, milujeme táborská dětská hřiště či Lasergame.

V táborské Jednotě

Častým cílem našich táborů je i milevský premonstrátský klášter

Téma tábora se připravuje několik měsíců dopředu. Letošní rok byl ve znamení místních osobností. Kolegyně vybraly pět nejvýznamnějších osobností, které žily v Milevsku v průběhu posledních sta let. Vytvořily fiktivní kroniku party malých kluků (právě těchto osobností, které se ve skutečnosti v dětském věku nemohly potkat). Kronika nalezená při úklidu půdy knihovny během koronaviru prováděla děti celým táborem. Zavedla je do míst, kde trávila své letní dobrodružství parta kluků, naučila je mnohé skautské dovednosti a odhalila skrytá tajemství města.

Náš knihovnický tábor již není pouze o čtení a o knihách. Je o letních dobrodružstvích a partě kamarádů. Nesedíme v knihovně. Putujeme přírodou, hrajeme bojovky a zařazujeme aktivity, které bývají typické pro pobytové letní tábory – koupání, špekáčky, dlouhé pochody. Se třetí (nejstarší) partou jsme přespávali na faře kostela na zemi ve spacácích. Po patnáctikilometrovém pochodu, rybníce a ohýnku je čekala noční bojovka a lektorky probdělá noc.

Příměstské knihovnické tábory jsou již nedílnou součástí našich aktivit. Jsou náročné, ale milujeme je a „naše“ děti také. A věřte, že stojí za to. Není nic krásnějšího než potkávat v knihovně děti, které jsou tam jako doma.

Jak to děláte, že vám všichni čtou? My ne, to náš tábor!

Fotografie pocházejí z archivu Městské knihovny v Milevsku.