Turnovskem za Josefem Dlaskem a Tadeášem Haenkem byl název další (v pořadí již šesté) literární vycházky, kterou v sobotu 22. září 2018 uspořádal regionální výbor SKIP Libereckého kraje. Tentokrát jsme využili pozvání do Turnova, odkud jsme vyrazili po trase, kterou vybral a doporučil Mgr. et Mgr. Jaroslav Kříž, ředitel turnovské knihovny.
Hned na začátku – ještě na nově zrekonstruovaném a velmi krásném turnovském nádraží – jsme si mohli prohlédnout prostory, v nichž bude co nevidět otevřena zbrusu nová pobočka turnovské knihovny. Ocenili jsme vcelku luxusní prostory a jsme zvědavi, zda knihovna na netradičním místě splní veškerá očekávání – minimálně oceňujeme skvělý nápad a držíme palce, protože skutečných knihoven na nádražích nejspíš moc nebude. Ale nejde jen o specifický prostor, zdejší nádraží se nachází ve velmi zabydlené lokalitě, je nejen dopravním uzlem, ale s navazujícími službami také přirozeným centrem výrazné části města. A knihovna s výhledem na peróny bude mít své neopakovatelné kouzlo!
Prostory budoucí pobočky turnovské knihovny
Ale zpět k naší vycházce. Po prohlídce nádraží a chvilce snění nad novou pobočkou knihovny se už na dvě desítky účastníků vydávají z Turnova přes Hrubý Rohozec do Dlaskova statku v Dolánkách, kde si vyslechneme zajímavý výklad pracovníků Muzea Českého ráje v Turnově. Statek původně patřil rodině sedláků Dlasků, z nichž nejznámějším byl Josef Dlask (1782–1853). Po značnou část svého života psal kroniku, která je dnes známa pod názvem Zápisky sedláka Josefa Dlaska.
Pod Hrubým Rohozcem je opravdu krásně
Z Dlaskova statku daleko nedojdeme – hned v těsném sousedství se nachází Dům přírody České ráje, kde se současně s tradičními přírodovědnými expozicemi nachází příjemná kavárnička s výbornou kávou a neodolatelnými zákusky. Odhodlání k dalším kilometrům jde na chvíli stranou, morálka je na nule, ale nálada s vůní kávy a rozbalenými svačinami naprosto skvělá!
Pak už ale nezbývá než vyrazit dál a teď už bez legrace, stále pěkně do kopce. Odměnou je nám nádherná cesta mezi skalními útvary, divokými stržemi a úžasnými výhledy. Malou přestávku k nabrání dalších sil využije pan kolega Kříž k tomu, aby nás seznámil s další osobností, se kterou jsme cíl naší cesty spojili. V Malé Skále, na břehu Jizery, kam společně směřujeme, se totiž nachází pomník, který zde byl usazen na památku Tadeáše Haenkeho (1761–1817), botanika, lékaře a etnografa, který byl například prvním Čechem na Aljašce, Nové Guineji, Novém Zélandu nebo v Austrálii. Cestoval také po Jižní Americe, kde mj. objevil chilský ledek (vynikající hnojivo). V roce 1801 na řece Mamoré objevil největší leknínovitou rostlinu světa – viktorii královskou. Významnou část svého života prožil v Bolívii, kde je dodnes všeobecně známou osobností. Památníček v Malé Skále nechal po smrti Haenkeho v roce 1825 postavit jeho přítel František Zachariáš Römisch. Eva Hoffmanová zpracovala Haenkeho příběh do podoby dobrodružného románu Vězeň z Cochabamby. Jako poslední dobrodružnou knihu román ilustroval Zdeněk Burian. Dílo bylo také zdramatizováno Československým rozhlasem.
Trosky jsou na obzoru, my jsme stále svěží
Ale zpět k našemu putování – trmácení do kopců a skal postupně bere za své a my jsme pomalu blížíme k Malé Skále, letovisku v údolí Jizery pod svahy Vranovského hřebene a Suchých skal, odkud se vlakem vracíme zpět do Turnova či Liberce.
Děkujeme organizátorům za program dne, výběr atraktivní trasy i pěkné počasí! Případným zájemcům můžeme doporučit i absolvovanou trasu.
Autorkami fotografií jsou Dana Kroulíková z Městské knihovny Česká Lípa a Jaroslava Starcová z Krajské vědecké knihovny v Liberci. Další fotografie jsou k dispozici na Rajčeti.
Komentáře k článku