Klub východočeských knihovnických seniorů v roce 2020 [1]
V našem klubu, který je součástí východočeské regionální organizace SKIP [8], se pravidelně scházíme již od roku 2012 a ani zapeklitý rok 2020 pro nás nebyl překážkou, i když nás média vytrvale zásobovala informacemi, že naše věková kategorie patří mezi nejvíce ohrožené druhy této planety.
První únorové setkání proběhlo podle plánu a v pohodě. Sešli jsme se na literárním putování Po stopách bratří Čapků. Naším průvodcem byl člen Společnosti Bratří Čapků [9] Josef Vašát ze Šumperku, který zajímavě využívá seniorský volný čas. Nejprve začal systematicky navštěvovat a dokumentovat si místa jakýmkoliv způsobem spjatá se sourozenci Čapkovými. Později tuto dokumentaci uspořádal a na požádání s ní vystupuje na besedách. Svůj příspěvek přednesl i na mezinárodní konferenci Hradec Králové Čapkům, která proběhla v září. Velký díky patří organizátorům z Komité Čapek Hronov, z. s. [10], kteří i v nelehké době a v přeloženém termínu zvládli celou konferenci zorganizovat naživo, i když zahraniční příspěvky musely být vzhledem k situaci pouze prostřednictvím videozáznamu. Několik našich členů „čapkovců“ se akce zúčastnilo.
Záznam z konference je k dispozici na YouTube:
Na květen jsme měli naplánován vlastivědný zájezd do Trutnova. Využili jsme chvilky uvolnění a začátkem června jsme se v rouškách sešli v Trutnově. Byl to zvláštní pocit. I když jsme v mezičase byli většinou ve spojení a prostřednictvím e-mailů jsme si navzájem trénovali paměť rozesílanými kvízy a hádankami, potřeba společenského kontaktu byla větší, než jsme si dříve uměli představit. Sešlo se nás čtrnáct a šest z nás si ještě pobyt mimo domov prodloužilo přespáním u kolegyně na chatě. Program jsme měli tradičně bohatý, navštívili jsme knihovnu [11], galerii [12] a společenské centrum UFFO [13]. Byli jsme rádi, že jsme se místo plánovaného celostátního setkání knihovnických seniorů v Broumově sešli alespoň v Trutnově a kolegyně Věra Škraňková nás ujistila, že se plánovaná akce uskuteční koncem září. A je neuvěřitelné, že se jí podařilo slib dodržet a celostátní broumovské setkání seniorů proběhlo podle plánu (viz samostatný článek v tomto čísle [14]).
Během jarní pandemie se do nových prostor přestěhovala Městská knihovna Rychnov nad Kněžnou [15]. Místní kolegyně nás upozornila na zářijový Den otevřených dveří a bylo rozhodnuto – jede se do Rychnova. Kromě knihovny jsme navštívili Muzeum hraček [16] a zvládli jsme i netradiční prohlídku města se Zilvarem z chudobince [17], při které jsme potkali nejen pana Fajsta, ale i Magdalenu Dobromilu, která nás pohostila koláčky.
Dál už to tak veselé nebylo. Všichni víme, že co se nepovedlo zorganizovat v září, se už nekonalo. Co s naplánovanou literární bábovkou a cestopisnou besedou? Knihovny v té době začaly pořádat akce online a umožňovat alespoň virtuální setkání. Po rychlém průzkumu stavu našich seniorských počítačů bylo jasné, že pro většinu z nás tudy zatím cesta nevede. Rozeslali jsme si proto alespoň doporučení a ukázky z naší oblíbené četby – tipy od dvaceti seniorů zaplnily dvanáct stránek textu (dříve to bylo v průměru kolem šesti stran).
Od jedné kolegyně přišlo i následující vyznání: „Co se týká četby a knížek, to je pro mne moc důležité a bylo vždy a v současné době je důležitější než cokoliv jiného. Žiju na vesnici, někdy za celý den s nikým nepromluvím a nemít knížky, to by bylo na palici. Samozřejmě mám svou knihovnu, ale stále potřebuju mít příliv dalších knížek z knihovny. Nemusí to být vždy novinky, ale ten pocit, že nemám nic na čtení, to bych nezvládla. Naštěstí mám v sousedství knihovnici, tak vím, že bez knížek ani v době covidu nebudu.“
Poslední plánovanou akcí byla druhá část cestopisné přednášky manželů Čejkových o jejich putování Novým Zélandem v roce 2018. Bývalá kolegyně Stanislava se svým mužem procestovala velkou část světa a každou svou cestou a následnou přednáškou nám s humorem sobě vlastním dokazují, že ani v seniorském věku není nutné sedět doma za pecí. Každé setkání končí naším marným přesvědčováním, ať své zážitky sepíší. Ale není čas, je lepší cestovat než psát. I v divném roce 2020 podnikli pár cest, i když destinace nebyly tak vzdálené jako jindy. Ale přece jen času bylo víc, a tak každý z nás obdržel pět stránek textu a fotografií Nového Zélandu. Plán roku 2020 byl tedy nakonec z naší strany splněn.
Naplánován máme i rok 2021, ale vzhledem k současné situaci (leden 2021) se obávám, že budeme nuceni zmodernizovat naše počítače a pustit se alespoň do online setkávání.