Na samém konci letošního května se poněkud zvýšila koncentrace knihovníků v jedné z metropolí Evropské unie Štrasburku. Jako každým rokem se tam totiž (30. května) konalo zasedání vrcholného orgánu Evropské kanceláře knihovnických, informačních a dokumentačních sdružení (v anglické zkratce EBLIDA), její Rady. Tato setkání jsou příležitostí k ohlédnutí za uplynulým rokem činnosti i stanovení postupu na rok následující či na delší období.

EBLIDA – hlas knihoven, který je v Evropě slyšet

Vůči veřejnosti se EBLIDA prezentuje pod slogany Hlas knihoven v Evropě a Lobbování pro knihovny. A těžiště její činnosti skutečně spočívá v tom, že pečlivě sleduje, co se ve stěží přehledné změti záležitostí nastolovaných k posouzení a úpravě na půdě Evropské unie dotýká – či ve svých důsledcích se může dotknout – knihoven a následně formuluje, mnohdy v součinnosti s dalšími profesními evropskými organizacemi, jak je třeba v jednotlivých případech postupovat a pro potřebný postup získává podporu v organizacích – svých členech v jednotlivých členských státech Evropské unie. I když se zaměření EBLIDA neomezuje na jednu oblast – věnuje pozornost také obecnějším otázkám působení knihoven v soudobé (zejména informační) společnosti –, klíčovým směrem jsou její aktivity v oblasti autorského práva.

Právě vzhledem k tomu, že v průběhu několika posledních let byly v evropském a globálním rozměru otevřeny otázky autorskoprávního rámce působení knihoven, se zde aktivity EBLIDA ještě zintenzivnily. Jde především o činnosti EBLIDA, jejího ředitele Vincenta Bonneta, ale také dalších kolegů z pracovní skupiny expertů pro informační právo, kteří se zejména v průběhu dvou posledních let, kdy se projednává návrh obzvláště důležité evropské směrnice o autorském právu na digitálním jednotném trhu, zúčastnili řady setkání s volenými i úředními činiteli EU, aby přispěli k tomu, že předpokládané změny v unijním autorském právu napomohou působení knihoven v digitálním prostředí. Nikoli náhodou je v materiálu rešeršní služby Evropského parlamentu k tomuto návrhu zmiňováno i stanovisko EBLIDA.

Ještě delší je řada jednání o globálním autorskoprávním rámci pro činnost knihoven a dalších institucí kulturního dědictví (což je pojmenování odpovídající dříve používanému výrazu paměťové instituce) probíhající na půdě Světové organizace duševního vlastnictví (v anglické zkratce WIPO). Zde EBLIDA využívá platformu získanou Mezinárodní organizací knihovnických sdružení a institucí (v anglické zkratce IFLA), akreditovanou u WIPO.

Právě na těchto jednáních se ukazuje význam společného koordinovaného postupu co nejširšího okruhu organizací – EBLIDA, IFLA, LIBER úzce spolupracují na obou těchto fórech, přičemž v poslední době zejména ve WIPO vystupují rovněž organizace archivnické a muzejnické, neboť problematika institucí kulturního dědictví je chápána a řešena společně.

Štrasburské jednání Rady mohlo v ohlédnutí za touto klíčovou problematikou vyslovit pozitivní hodnocení. V této souvislosti bylo oceněno několikaleté působení ředitele EBLIDA Vincenta Bonneta, pro kterého ovšem bylo toto zasedání posledním, neboť se cítil povinen následovat výzvu k návratu do státní služby v domovské Francii.

Uvedená personální změna není jedinou, kterou EBLIDA prochází. Jednou za tři roky se na zasedáních Rady rovněž volí řídicí orgán – výkonný výbor a prezident EBLIDA. Letošní zasedání mělo na svém pořadu takovýto volební bod. Personální složení těchto orgánů se v podstatné míře obměnilo. Prezidentem EBLIDA se po Jukkovi Relanderovi z Finska na další volební období stal Ton van Vlimmeren z Nizozemska, který je ředitelem utrechtské veřejné knihovny (Bibliotheek Utrecht) a který rovněž působil vedle nizozemských knihovnických organizací také v několika špičkových globálně působících nadacích zaměřujících se (též) na knihovny. To ho, jak snad vyplývá z výše uvedeného, velmi dobře kvalifikuje do čela této organizace. Viceprezidentem se stal Stefano Parise z Italského sdružení knihoven, stojící v čele sítě milánských veřejných knihoven.

Při oficiálních jednáních podstatných způsobem padá na váhu reprezentativnost dané organizace: jakou základnu má v členských státech. Na štrasburském jednání bylo přijato významné rozhodnutí – rozšířit rozsah působení EBLIDA teritoriálně za rámec členských států Evropské unie na obvod působení Rady Evropy (v anglické zkratce CoE), která sdružuje 47 evropských států. Ta je sice obecně známa především díky svému působení na poli lidských práv, ale v rostoucí míře se – nepochybně nikoli mimo uvedený kontext – vyslovuje i k problémům rozvoje soudobé informační společnosti. V návaznosti na zamýšlené rozšíření působnosti EBLIDA se zasedání Rady konalo v sídle Rady Evropy a v úvodu jednání je také pozdravila její zástupkyně generálního tajemníka.

Zasedání pracovní skupiny NAPLE pro e-knihy

Den před zasedání Rady EBLIDA konalo jednání pracovní skupiny NAPLE pro e-knihy. (Fórum národních instancí pro veřejné knihovny v Evropě – NAPLE Forum – je platformou pro spolupráci entit různého druhu – od úřadu státní správy po knihovní institut jako v Česku –, jež mají ve větším či menším rozsahu koordinační a metodické kompetence ve vztahu k veřejným knihovnám ve svých státech. EBLIDA s NAPLE Fórem dlouhodobě spolupracuje. Souběžná výroční zasedání Rady EBLIDA a Výboru jsou následována konferencí. Té jsem se neúčastnil.) Zasedání pracovní skupiny připravoval a řídil Mikkel Christoffersen z Dánska. Zastoupil jsem na něm Ing. Jiřího Pavlíka. Bylo nadmíru zajímavé, neboť přineslo údaje a informace umožňující srovnání stavu začlenění online elektronických knih – a také online audioknih – do služeb veřejných knihoven. A srovnání vyznělo tak, že v Česku se v tomto ohledu nacházíme v zárodečném stádiu nebo přinejmenším v jeho těsné blízkosti.

Podle údajů prezentovaných na jednání (které ovšem nezahrnovaly např. Spojené království nebo Francii) jsou na evropské špičce těchto služeb země ze severní části Evropy a Německa. Na situaci se zřetelně projevuje intenzita nejen obecného zájmu, ale rovněž ingerence kompetentního ministerstva. V této souvislosti budiž zde uvedeno rovněž ustanovení z koaliční smlouvy CDU-CSU-SPD z letošního února: „Budeme se zasazovat o to, aby byl uživatelům knihoven umožněn při zachování smluvní volnosti ještě lepší přístup k repertoáru e-knih.“

V modelech poskytovatelů e-knih existuje celá řada variací: v různých zemích se v různé míře bere v úvahu faktor novinky (uplatnění závory na určitou dobu), bestselleru, cena výpůjčky je odvozena z ceny konkrétní knihy nebo také intervalově podle žánru, může být stanovena za jednu výpůjčku nebo jedna licence může platit do určitého počtu výpůjček. Co je bezesporu zajímavé, je to, že v posledních několika letech se v Dánsku prudce rozšířilo e-půjčování audioknih – nejnověji tam poskytovatelé považují e-půjčování e-knih spíše jako doplněk k e-půjčování audioknih. (V Česku největší poskytovatel e-knih pro veřejné knihovny uvažuje, že by letos mohl začít audioknihy nabízet.)

Za všechny další informace si zde pro ilustraci a srovnání uveďme tab. 1, která uvádí velikost repertoáru pro veřejné knihovny a počet e-výpůjček pro uživatele veřejných knihoven na 1 000 obyvatel v jednotlivých zemích (zpravidla v roce 2017):

Tab. 1: Počty e-knih a e-výpůjček v různých zemích