Letošní Noc s Andersenem proběhla – jako ve většině ostatních knihoven – i v té berounské dne 23. března 2018. S dětmi jsme se sešli v půl šesté. V knihovně nocovalo celkem 16 dětí ve věku od šesti do deseti let a tři knihovnice. Nocležníci si vybalili své spacáky a zásoby a mohlo se začít. Nejprve jsme si jako každý rok pověděli, proč vlastně slavíme Noc s Andersenem a kdo byl Hans Christian Andersen, a seznámili jsme děti s letošním tématem akce. Celým večerem nás provázeli pejsek a kočička od spisovatele Josefa Čapka. Naším cílem bylo, aby děti v sobotu dopoledne odcházely s tím, že příběhy dobře znají a ví o pejskovi a kočičce úplně všechno.

Začali jsme tedy těmito pohádkovými příběhy a velmi nás překvapilo, že většina dětí byla už na začátku naší noci na příběhy o pejskovi a kočičce úplnými odborníky. Protože všechny příběhy znaly, společně jsme si přečetli část pohádky Jak si pejsek roztrhl kaťata ve slovenštině. Protože se pro převážnou část dnešních dětí jedná o neznámý jazyk, byla to ohromná legrace.

Děti ponořené do četby

Každý rok zveme k nám do knihovny inspirativního hosta nebo jdeme navštívit zajímavou instituci v našem městě, protože chceme, aby se děti nejen bavily, ale aby se i něco nového dozvěděly. Protože Nocí s Andersenem nás letos provázeli pejsek a kočička, volba byla jasná – letos přišel host k nám. Nebyl to jenom jeden host, ale hosté rovnou tři – jeden lidský a dva psí.

Navštívila nás Ing. Vlasta Pekárková se svými fenkami Elinkou a Ronjou – psími slečnami plemene bílý švýcarský ovčák, které se naplno věnují canisterapii. Psi se svou paničkou navštěvují různé berounské instituce, například Domov seniorů TGM, další domy s pečovatelskou službou a nemocnice. Svou přítomností pomáhají nemocným lidem a seniorům, aby se cítili lépe. Paní Pekárková také spolupracuje s mateřskými školami – učí děti, že se pejsků nemusejí bát. Navíc mladší z nich, fenka Ronja (dcera Elinky), je i v záchranářském výcviku – umí vypátrat ztraceného člověka v terénu nebo v sutinách.

Ing.Vlasta Pekárková se svými svěřenci

Paní cvičitelka děti nejprve s pejsky seznámila a povyprávěla o tom, co všechno se musí canisterapeutický pes naučit a co musí dokázat, aby mohl tuto náročnou činnost vykonávat. Protože paní Pekárková navíc pracuje jako veterinární sestřička (pomáhá zvířatům na nové veterinární klinice VeMaP v Malých Přílepech), seznámila děti i s touto náročnou profesí a také s tím, jak se k pejskům chovat a  jak se o ně starat, aby se měli u svých páníčků co nejlépe.

A protože fenky už byly obě netrpělivé a chtěly předvést, co dovedou, další část večera se nesla v duchu praktických ukázek. Děti mohly pejsky přeskakovat, podlézat, mazat mastičkou, obvazovat, zkrátka dělat s nimi psí kusy – prostě cokoliv, aby bylo jasné, že canisterapeutický pes musí snést jakýkoliv dotek, pohyb, chování a nesmí být za žádných okolností ani minimálně agresivní. To nám obě fenky předvedly mírou vrchovatou, protože ani po hodině všelijakých činností neměly kontaktů dost, a kdyby je paní cvičitelka nezavřela do jejich přenosné boudy, tak by si mohly s dětmi hrát až do rána. Na závěr nám fenky předvedly, jak si hravě poradí s psími hlavolamy. Děti dostaly od Veteriny VeMaP dárkové tašky s drobnými upomínkovými předměty a mimo jiné i kupon na 50% slevu na očkování pejska nebo kočičky u nich na klinice.

Fenka Elinka se trpělivě nechala dětmi ošetřovat

Děti připravují pro psy psí hlavolam

Kolem osmé hodiny jsme všichni šli naše psí kamarádky vyprovodit. Fenky konečně dostaly chvilku volno a předvedly nám své kousky při aportování a společných hrách. Protože už byla úplná tma, Ronja nám ještě bravurně dokázala, že najít „ztracené“ dítě je pro ni úplná hračka. Postupně neomylně a téměř okamžitě vyhledala čtyři děti, které se šikovně schovaly v blízkém okolí knihovny. Potom už jsme se s paní Pekárkovou a jejími fenkami museli rozloučit, protože čas neúprosně letěl a program ještě zdaleka nebyl u konce. Paní Pekárkové musíme za její návštěvu u nás v knihovně moc poděkovat. Děti byly úplně nadšené.

Po vydatné večeři, kterou měly děti připravenou z domova, a zákuskem, který pro všechny upekla milá maminka dvou nocležníků, následovalo již tradiční velikonoční vyrábění. Tentokrát děti tvořily velké velikonoční vajíčko s plsťovými kytičkami. Všechny krásně barevné dekorace si děti ráno odnesly k vyzdobení svých pokojíčků.

Třetí a poslední částí programu byla naučná stezka pejska a kočičky. Děti vyrazily po dvojicích po psích tlapičkách na dobrodružnou výpravu po skrytých zákoutích knihovny. Zavítaly do skladů, oddělení pro dospělé i do studovny. Cestou hledaly skryté myšky, které střežily šest otázek, na které musely děti najít odpovědi. Všechny otázky se týkaly příběhů o pejskovi a kočičce, takže si děti vyzkoušely, co všechno si z našeho povídání zapamatovaly. V rámci jedné z otázek děti vymýšlely pro pejska a kočičku zajímavá jména, takže pejsek se mohl jmenovat třeba Ťapík nebo Fousek, kočička potom zase Růžička, Packa nebo Karolínka. Dalším úkolem na cestě za pokladem byla ochutnávací hra, kdy děti poznávaly se zavázanýma očima (pouze podle chuti) jednotlivé přísady, které mohl pejsek s kočičkou přimíchat do svého dortu. Potom už došla celá skupina po trase osvětlené svíčkami k tajemné krabici, kde si každá dvojice vyzvedla část vzkazu. Ten musely děti společně rozluštit a už nezbývalo než vyrazit hledat vzácný poklad.

Poklad byl nalezen, děti se potěšily pěkným dárkem a sladkou odměnou a už byl nejvyšší čas zalézt si do spacáků a jít do hajan. Někteří vytrvalci si ještě četli, jiní okamžitě usnuli. V půl jedné už celé osazenstvo letošní Noci s Andersenem spalo.

Ráno po snídani (bábovce s čajem) byl už čas jenom na rozdání pamětních listů, pohlednic a dalších drobných dárečků. Pak si děti přišli vyzvednout jejich rodiče.

Jako vždy se nám v Berouně Noc s Andersenem moc vydařila a těšíme se opět na příští rok.

Autorkou fotografií je Lucie Anýžová z Městské knihovny Beroun.